Nebezpečí diskriminace naruby

V případě, že příslušník nebo příslušníci většinové populace těžce ublíží někomu z menšiny, například Romovi, je tato záležitost posuzována jako rasový útok, je permanentně sledována médii a viník či viníci jsou exemplárně potrestáni, zejména, je-li postiženým dítě. To je v pořádku. Pokud je tomu však obráceně a Rom či Romové těžce ublíží dítěti „bílému,“ rasový motiv se najednou obtížně hledá, média si toho všímají pouze okrajově, vše jaksi brzy vyšumí. To už v pořádku vůbec není.

Všichni dobře víme o současných nepokojích na některých místech naší republiky, zejména ve Šluknovském výběžku. Na co se státní a místní orgány zaměřují nejvíc? Na to, aby odhalily a potrestaly původce těchto nepokojů a umožnili tak lidem v těchto místech klidně žít? Nikoli, na to, aby lidé příliš neprotestovali, aby moc hlasitě nedávali najevo svůj názor a přitom aby těm původcům někdo náhodou neublížil. Stejně tak to vidí a prezentují i média.

Podobných případů by se našlo mnohem víc, například v oblasti přidělování sociálních dávek a podobně. Člověk se pak nesmí divit, že rasové napětí v naší zemi vzrůstá čím dál, tím víc. Vím, že tento můj článek bude číst omezený počet čtenářů, ale přesto v něm důrazně apeluji na mocipány naší země, aby připravovali takové zákony, které budou měřit všem stejným metrem, na policii a soudy, ať nerozlišují, ublížil-li ten onomu či naopak, na média, ať ukazují pravdu a nepřekrucují skutečnost nadržujíce jedněm před druhými.

Pokud budeme pokračovat cestou diskriminace naruby, při níž příslušníkovi menšiny beztrestně projde ledasco a navíc dostává peníze za povalování, zatímco obyčejný většinový člověk se spravedlnosti sociální či právní jen těžko domůže, může se snadno stát, že se nám tu najednou objeví nějaký novodobý „A. H.,“ pozvedne volební prapor a davy jej budou následovat. Potom vše skončí nedozírnou katastrofou, podobnou, jakou známe z historie.