Madla - 10. Myši, myši a zase myši
Nicméně tento pocit mi nezabránil v tom, abych si myši oblíbila a spoustu svého času stráveného na venkově nevěnovala jejich lovení. Moji lidé mě nikdy nenechali trpět hladem, a tak jsem myši nebrala jako obživu, ale spíš jsem je považovala za takové lahůdkové jednohubky. Lovení mě bavilo a často se stalo, že jsem pochytala myší víc, než jsem dokázala sníst. Většinou jsem ty nadbytečné nechávala jen tak ležet v trávě, tvářila jsem se, jako bych na ně zapomínala, ale dobře jsem věděla, že mnohé z nich skončí v Bráščině bříšku. Brášku jsem měla svým způsobem ráda, ale trochu jsem jí zazlívala její nešikovnost, že si ani pořádně nedokázala chytit myš.
Jednoho dne Anička přinesla telecí maso a jako obvykle, předtím, než ho začala připravovat pro lidi, pár kousků dala mně. To vám byla taková královská lahůdka, až jsem se rozhodla, že se jí za ni nějakým způsobem odměním. Hned při příští cestě na venkov jsem si dala záležet a vzadu za domem, v místech, kam moc často nikde nepřijde a kde se to myšmi jen hemží, jsem nalovila několik krásně vypasených velkých myšáků. Počkala jsem do odpoledne, na chvíli, kdy se všichni tři mí lidé sesedli před domem v lehátkách, popíjeli kávu a pojídali sladké zákusky. Jen tak mimochodem, nechápu, co na takovém jídle mají, jednou jsem jej zkusila ochutnat, ale hned jsem si musela běžet spravit chuť ke své misce. Ale zpět k věci, opatrně, abych je nepoškodila, jsem posbírala nalovené výstavní myšáky do tlamičky a odnosila jsem je doprostřed mezi své lidi. Měla jsem přitom hrdý pocit, který by se dal vyjádřit slovy „vy mi dáváte své dobré jídlo, a tak já se vám nyní odvděčím, přinesla jsem vám ochutnat to, co sama považuji za nejlepší.“ Pyšně jsem si sedla ke svým myším a čekala na pochvalné řeči. Co dodat? Zmýlila jsem se. Jediný, kdo mé počínání dokázal trochu ocenit, byl Honza, který zřejmě pochopil můj záměr, pochválil mě, pohladil, ale ani on neochutnal a přitom se navíc potutelně usmíval. Vilík se zlobil a chtěl po mně, abych si své myši zase rychle odnesla někam zpátky a Anička po mně dokonce hodila střevícem. Urazila jsem se a až do večera jsem s nimi nemluvila. Teprve, když jsem si všimla, že Honza odnáší mé myši někam vyhodit, jsem k němu pomaličku přišla a milostivě jsem se nechala pochovat.
Příštího jara bylo myší málo, a tak mě napadlo, že bych si mohla založit soukromou myší farmu, abych netrpěla jejich nedostatkem. Po dlouhém shánění jsem postupně nachytala několik myší tak opatrně, abych jim neublížila a tajně jsem je odnosila do domu na půdu. Budou se mi tam množit a nikdo z lidí si jich nevšimne. To první pravda byla, to druhé však nikoli. Na podzim se celá půda myšmi jen hemžila, bylo jich tolik, že mě brzy přestalo bavit je lovit, takže jsem je nechala svému osudu. Nadělaly tolik šramotu, že si jich brzy všimli i mí lidé a nemohu říct, že by z nich měli radost. Mně samotné to nakonec přineslo jen nepříjemnosti. Mé lidi sice naštěstí nenapadlo, že jsem si myši na půdu nanosila sama, ale neustále měli řeči, k čemu prý mají doma kočku, když si musí myši v domě sami pochytat do pastiček.
Jan Pražák
Ty zvíře moje!
Oslovení „ty zvíře“ nemusí být nutně hanlivé, a pokud je doprovázeno přivlastňovacím zájmenem, bývá spíš chápáno jako lichotka. A zdaleka ne vždy s erotickým podtextem, stačí, aby se někdo zachoval živočišně jako ten tvor boží.
Jan Pražák
Heleno, hledej!
„Tak copak si dáte?“ Zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme se sobotního podvečera usadili se Soňou k restauračnímu stolu za účelem doplnění sil po odpoledním courání nezvykle chladnými ulicemi města.
Jan Pražák
Věř svým očím
„Promiň, Marku, já s tebou na to kafe fakt nemůžu jít. Musím do zítřka opravit písemky za celou třídu, ještě jsem s tím ani nezačala a už tak u toho budu sedět do noci. Tak se na mě nezlob, prosím.“
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Při přestřelce s hledaným mužem v USA zemřeli čtyři policisté
Životy čtyř policistů si vyžádala přestřelka s hledaným mužem, která se odehrála v pondělí v...
Univerzita začala s podmínečným vylučováním studentů, kteří neukončili protesty
Kolumbijská univerzita v New York City začala s podmíněným vylučováním studentů, kteří do...
Vedení TOP 09 jedná o ministrovi. Dorazil Tuleja, pozice ve vládě ho zajímá
Vedení TOP 09 rozhoduje o kandidátovi na post ministra pro vědu, výzkum a inovace. Helenu...
V Kaprunu zemřel šestašedesátiletý Čech. Na sjezdovce se srazil s dalším lyžařem
Při lyžování v rakouském horském středisku Kaprun zahynul v pondělí 66letý Čech. Nepřežil čelní...
- Počet článků 2129
- Celková karma 30,92
- Průměrná čtenost 1302x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.