Představte si řízek
Minulý pátek odpoledne jsem se vracel z práce a v podchodu před vestibulem metra jsem je potkal. Mladá dívka s dlouhým copem měla přes bundu oblečenou zástěru, jakou nosívaly služky za první republiky a na bílém čepci na hlavně jí zářilo vyšité slovo „svatba.“ Vedle ní stal vysoký mládenec, kterému z porozepnutého kabátu vykukovalo komornické sako a bílá košile s motýlkem. Oba třímali v rukou po velkém cibulákovém talíři, plném maličkých řízečků, dívka kuřecích a mládenec vepřových. V řízcích byla napíchaná dřevěná párátka, aby je bylo jak vzít, aniž by se člověk umastil.
„Pane, udělejte nám radost a vemte si od nás řízek buď kuřecí nebo vepřový,“ oslovila mě dívka, když jsem je míjel. Při slově „kuřecí“ posunula svůj talíř blíž ke mně, při slově „vepřový“ tak učinil mládenec.
„A kolik to stojí?“ Zeptal jsem se zblbnut komerčním pojetím života a nevěře, že by mohl někdo jenom tak mírnix týrnix rozdávat něco na veřejnosti zadarmo a bez vedlejších zájmů.
„Nic, jen si klidně poslužte,“ odpověděla dívka s úsměvem a přistrčila mi svou krmi až pod nos.
„To je od vás milé, ale já si dám od vašeho kolegy, vepřové mám nejradši, děkuju moc,“ řekl jsem a vzal jeden z řízečků z komorníkova talíře. Ukousnul jsem jen maličké sousto, aby mi ta miniaturní lahůdka aspoň chvilku vydržela. „Hmmm, je vynikající,“ dodal jsem a mládenec se uklonil.
Avšak ani tahle božská mana mě nedokázala hned na první dobrou zbavit všudypřítomného komerčního pohledu na svět, a v hlavě mi uzrála další otázka. Leč nebylo mi dáno ji položit, neb okolo dvojice procházeli další lidé a dívka s mládencem se museli věnovat jim. Poodstoupil jsem tedy a na chvilku se přepnul do role pozorovatele.
„Ja mogu vzjat' vše?“ Utrousila hodně nahlas panovačně s nezaměnitelnou ruskou dikcí jakási výrazně nalíčená dáma. Už, už se chystala otevřít rozměrnou kabelu a zvrhnout do jejích útrob celý obsah mládencova cibulákového talíře včetně několika opuštěných párátek, které tam odložili předchozí lidé.
„Ale kdepak, jen jeden ode mě a jeden od Věry,“ zabránil jí v jejím úmyslu mládenec, a dlužno dodat, že jeho úsměv byl tentokrát poněkud nakyslý. Dáma si odfrkla, popadla po jednom kousku z každého talíře rovnou za trojobal, aniž by se obtěžovala s párátky, šoupla si to do kabely a zmizela v davu.
„Alojz, víš přece, že nesmíš smažený, copak jsi na to zapomněl?“ Odtáhla od cibuláku jakási paní v důchodovém věku na poslední chvíli ruku svého manžela.
„Aspoň tenhle nejmenší.“
Ne! Chceš snad dostat druhej infarkt?“
Jak byl její muž zprvu natěšený, tak v ten moment splasknul jako propíchnutý balón a rezignovaně pokrčil rameny.
„Počkejte, přece,“ zarazila dívka dvojici, která se už chystala odejít. Sáhla do tašky, kterou měla položenou vedle sebe, vytáhla menší cibulákový talíř s pár slaďoučce se tvářícími jablky a nabídla jim z něj.
„Děkujeme, jste hodná,“ posloužila si paní a dodala: „Alojz, tohle je zdravý, vem si taky.“ Pan Alojz opatrně natáhl ruku, nedůvěřivě uchopil nejmenší kousek ovoce za ťopku, strčil si ho do kapsy od kabátu a rozloučil se: „Tak teda dík, hezkej den.“ Vida, mýlil jsem se, mladý pár pamatoval i na nemasožravce.
Konečně byl chvilku klid, já dožvýkal svůj řízek a položil dívce s vyšitým slovem „svatba“ na čepci otázku, která mě prve napadla: „Tohle je od vás milé, nač děláte reklamu, asi na nějaký catering k promocím, svatbám, a podobně?“
„Kdepak catering, ale s tou reklamou máte pravdu, on vám to Petr vysvětlí,“ odpověděla dívka a obdivně pohlédla na mládence.
Mládenec vzal volnou rukou dívku okolo ramen a podíval se mi přímo do očí: „Takhle si to myslí skoro každý, kdo se zeptá a já se těm lidem nedivím. Ale my se zítra bereme, dneska se tímhle způsobem loučíme se svobodou a děláme reklamu na štěstí…“
Zřejmě chtěl ještě něco dodat, ale dívka mu skočila do řeči: „Každý, kdo si od nás vezme řízek nebo jablko, přinese sobě i nám dvěma malou špetičku štěstí. A vemte si na cestu ještě jeden ode mě.“
„Díky, to je krásné. Tak ať se vám daří a vydržíte spolu napořád,“ vypravil jsem ze sebe překvapeně, konečně pochopiv celou hru služky s komorníkem. Posloužil jsem si od dívky kuřecím řízkem a letmým pohledem zavadil o její postavu. Měla přesně takové břicho, u kterého nedokážete poznat, zda je jeho majitelka maličko při těle nebo jestli nosí pod srdcem nový život.
„Můžu vzít tátovi na večer domů?“ Zaslechl jsem za sebou už cestou k jezdícím schodům. Zastavil jsem se a ještě jednou otočil svůj pohled na scénku ve vestibulu. Stála tam mladá paní s malým klukem, oba ukusovali ze svých řízků na špejlích a kluk se dožadoval porce pro svého tatínka. Dívka sehrála s mladou paní krátkou pantomimu, pak znovu sáhla do tašky u nohou a vylovila z ní impregnovaný svačinový pytlík. Vložila do něj řízek z talíře svého mládence a se sotva znatelnou úklonou ho podala klukovi do ruky.
Jezdící schody mě zvolna snášely dolů na nástupiště a já měl najednou navzdory celému poněkud uhoněnému pracovnímu týdnu příjemný pocit. Banální příhoda. Opravdu banální? Spíš výjimečná a pro někoho možná stěží uvěřitelná.
Představil jsem si řízek. Vlastně dva. Napřed je usmažím na pánvi, pak první kuřecí naložím na talíř své Soně a druhý vepřový sobě. S chutí se do nich zakousneme a budeme přitom onomu neznámému mladému páru přát, aby jim manželství vydrželo nejmíň tak dlouho jako nám dvěma.
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Jan Pražák
Hrátky s krásnou dámou
Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Jan Pražák
Frajeři na silnicích
„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.
Jan Pražák
Já ti to do smrti neodpustím, táto!
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jan Pražák
Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami
„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.
Jan Pražák
Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov
„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.
Jan Pražák
Rozruch na dámském WC
„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
Jan Pražák
Desatero kočičích přikázání
Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.
Jan Pražák
Taky živíte svého důchodce?
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.
Jan Pražák
Malá zvědavka v pekařství
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
Jan Pražák
Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!
Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!
Jan Pražák
Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi
„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2126
- Celková karma 31,14
- Průměrná čtenost 1304x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.