Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Kus poctivého žvance

Jakkoli si na naše firemní stravovací zařízení v zásadě nemůžu stěžovat, musím zcela otevřeně prohlásit, že vykazuje jednu zásadní chybu. Prakticky po celý rok je místem, kde se člověk nejen příjemně nadlábne,

pokecá s kolegy, potěší oči pohledem na sličné kolegyně, zažertuje s kuchařkami a dá si oraz od celodenního vysedávání u počítače.

Pravda, občas se stane, že autory jídelního lístku osvítí duch svatý, a to se pak začnou dít věci, to vám teda řeknu. Nevím, možná nabydou dojmu, že mají za povinnost postarat se o zdraví zaměstnanců, a zčistajasna vyhlásí akci „fit týden.“ To se potom jinak celkem normální jídelníček změní na samé pokrmy typu pomalu napařovaný kuskus s odlehčeným bulgurem, nekuře (zřejmě jakási sója, neriskoval jsem to) s letním bramborovým salátem, a podobně.

No dobře, dobře, už vás slyším, jak namítáte, že taková jídla jsou zdravá a moderní, a po jejich požívání začne vaše domácí váha zakrátko chrochtat blahem. Ale zkuste si to představit. Vžijte se do role normálního českého strávníka, který mezi těmito lahůdkami zoufale hledá nějaké obyčejné jídlo a klidně by se spokojil třeba i s holým bramborákem bez zelí a uzeného. Hledá zoufale a marně. Nenachází nic, čím by uspokojil svůj protestující žaludek a nezbývá mu, než kličkovat mezi sekanou z černé čočky a salátem Coleslaw. Po víkendu se začne těšit, že se vše navrátí do normálu, aby se při prvním pohledu na jídelníček zhrozil a propadl beznaději při zjištění, že onen fit týden byl prodloužen o dalších čtrnáct dní.

Nicméně dlužno přiznat, že tato zoufalá situace nastala jen jednou, možná dvakrát. Pak už byli oni osvícení vymýšleči jídelních lístků donuceni maličko ustoupit protestům strávníků a mezi svá veskrze progresivní jídla zařadit každý den aspoň jednu českou klasiku, například prejt s bramborami a se zelím.

Což o to, fit týdny vylepšené jmenovanou únikovkou, by člověk ještě jakž tak skousnul, ale co považuji za zásadní prohřešek, jsou odstávky. Jedna letní, které se moje dovolená bojí jako čert kříže, takže se s ní prakticky nikdy nepotká, a druhá zimní mezisvátková, která probíhá zrovna teď. Dveře jídelny se neprodyšně uzavřou, takže připomínají nedobytný trezor a my vyhladovělí zaměstnanci jsme nahraní.

Slovo nahraní není nikterak nadsazené, nemyslete si. Pokud tvrdíte, že přeháním, zkuste si představit, že sháníte v pražském centru normální jídlo za přijatelnou cenu, na které nemusíte čekat půlku pracovní doby. Nevěříte? Dám vám na výběr.

a) Předražená bageta z nejbližší trafiky, která svou chutí připomíná recyklovaný papír.

b) Fast food - netřeba blíže specifikovat.

c) Hotovka v jedné z přilehlých hospod - řešení snad přijatelné za cenu půldenní gáže a leckdy i půldne dovolené. No dobrá, trochu jsem to nadnesl, leč v hospodě nerad vysedávám v pracovní době, ale až potom. A už vůbec ne tam, kde mají nastavené i ceny meníček pro prachaté cizince.

d) až za z) si doplňte podle vlastní fantazie nebo zkušeností.

Nicméně jakožto Pražák nejen jménem, ale i místem zaměstnání si občas dokážu najít cestičku, jak z téhle šlamastiky vybřednout. Ještě před pár léty býval na Masarykově nádraží klasický český bufáč, jak ho člověk znal z dávných let. Za rozumnou cenu se tam hladovec mohl oblažit třeba držkovkou, řízkem s vlašákem, smaženými žampiony a podobnou veskrze lákavou krmí. Jenomže co si myslíte, že se stalo jako první, když začali Masaryčku rekonstruovat. Ano, hádáte správně, tohohle stravovacího dinosaura zrušili a nahradili ho moderní provozovnou nadnárodního řetězce, nabízejícího odvar z fuseklí, kterému říkají káva a k němu zákusky, chutnající po umělé hmotě. Nebudu ten řetězec jmenovat, ne z důvodu, že se to tady nesmí, ale protože by to byla ztráta času.

Jo, a abych nezapomněl, v dobách ještě dřívějších existovalo něco, čemu se říkalo pražskej vošklivák. Pamatujete? Byla to úplně obyčejná špekovatá uzenka s kouskem chleba a kydancem hořčice, občas lehce na okrajích očernalá od opékání. Vyskytovala se nejčastěji na Václaváku a v jeho okolí, servírovala se do ruky na malém papírovém tácku, pálila do prstů, při prvním kousnutí vás ohodila tukem, ale chutnala skvěle a já bych dal nevím co za to, kdybych si ji mohl koupit. Tato skvostná krmě pochopitelně dávno zanikla a předražené klobásy z moderních stánků, které se ji snaží napodobit, jí nedosahují ani ke kotníkům.

Takže zbývá posledních pár ostrůvků, kde se člověk může v no go zóně pražského centra jakž takž najíst. Jedním z nich je například masna v Jindřišské ulici, taky ji nebudu jmenovat, přestože ta by si to možná zasloužila. I když už i tam si hladový strávník musí dát pozor, ne vše je takové, jak by si člověk představoval. Při minulé odstávce naší jídelny jsem si tam neprozřetelně koupil vepřový bůček a byl jsem zklamaný. Odnesl jsem si ho do práce, těšil se, jak se zakousnu do šťavnatého masíčka, ale místo toho jsem si málem vylámal zuby. Holt ho tam asi vysušovali celé dopoledne.

Včera v poledne jsem tam tedy vstupoval se smíšenými pocity napůl v obavách o zbytek svého chrupu a napůl v naději v alespoň trochu chutiplné uspokojení žaludku. Ano, přiznám se bez mučení, že jsem byl nervózní. Moje nervozita stoupala s ubíhajícími minutami, v nichž zákaznice přede mnou východním přízvukem dlouze lamentovala jako Trautenberk, když šunka jí přišla málo šunkovatá a uherák málo uherský.

Skládám zde veřejnou poklonu mladé plnoštíhlé prodavačce, která dokázala po odchodu té náročné dámy vyloudit úsměv. Nicméně její postava a její výraz ve tváři mi dával tušit, že tentokrát pořídím dobře. A víte proč? Protože každá kuchařka a každá prodavačka, která připravuje pokrmy ke konzumaci, by měla být aspoň trochu při těle a usmívat se, dávat tak najevo strávníkům, že její řemeslo ji baví. A taky že jo, tahle milá ženská mi prodala sekanou, po které jsem se olizoval tak, že jsem si málem naprskal do klávesnice.

Já vím, že teď to vyzní trestuhodně povrchně a budete mě mít za přízemní individuum. Ale do Nového roku vám kromě tolik potřebného zdraví a štěstí přeju ještě i něco navíc. Pořádný kus snad trochu nezdravého a nemoderního, ale vždy poctivého českého nebo moravského bezkonkurenčně chutného žvance.

Autor: Jan Pražák | pátek 30.12.2022 14:34 | karma článku: 30,00 | přečteno: 886x
  • Další články autora

Jan Pražák

Heleno, hledej!

„Tak copak si dáte?“ Zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme se sobotního podvečera usadili se Soňou k restauračnímu stolu za účelem doplnění sil po odpoledním courání nezvykle chladnými ulicemi města.

24.4.2024 v 14:34 | Karma: 30,26 | Přečteno: 742x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Věř svým očím

„Promiň, Marku, já s tebou na to kafe fakt nemůžu jít. Musím do zítřka opravit písemky za celou třídu, ještě jsem s tím ani nezačala a už tak u toho budu sedět do noci. Tak se na mě nezlob, prosím.“

21.4.2024 v 7:07 | Karma: 27,61 | Přečteno: 813x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti

„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.

18.4.2024 v 14:23 | Karma: 27,81 | Přečteno: 1005x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Zpověď dominantního muže

Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.

15.4.2024 v 14:31 | Karma: 23,96 | Přečteno: 951x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Příběh bisexuální ženy

„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.

12.4.2024 v 15:15 | Karma: 25,59 | Přečteno: 957x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek

26. dubna 2024  21:30

USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...

VIDEO: Kdo nejlíp vříská? Soutěž v imitaci racků vyhrál malý chlapec

26. dubna 2024  20:36

Devítiletý Cooper Wallace z britského Chesterfieldu v neděli vyhrál čtvrté mistrovství Evropy v...

Ukrajinci se snaží před bojem utéct do Rumunska, v řece mnozí najdou smrt

26. dubna 2024  20:26

Tisíce Ukrajinců se od počátku ruské invaze pokusily překonat řeku Tisu na hranici s Rumunskem ve...

Mohly by hlídat tisíce dětí. Většině z dětských skupin ale stát nedá peníze

26. dubna 2024

Premium Míst pro děti ve školkách je zoufalý nedostatek. Státu se pro letošek přihlásilo 180 lidí z...

Slož puzzle a vyhraj jedinečné dárky od značky BEBELO
Slož puzzle a vyhraj jedinečné dárky od značky BEBELO

Každý den po celý tento týden můžete vyhrávat jedinečné dárky od značky BEBELO.

  • Počet článků 2128
  • Celková karma 31,28
  • Průměrná čtenost 1303x
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.