Nástavec na penis

Ta paní byla zvláštní, z její věkem zmuchlané tváře bylo lze vytušit, že si v životě prošla lecčím. Možná nějakou dávnou a snad provždy překonanou závislostí na alkoholu, možná nutností živit se v těžkých dobách vlastním tělem.

Toho slunného červnového rána pelášila od pražského Hlavního nádraží mezi ostatními cestujícími, pospíchajícími z vlaku do centra. Tedy, pelášila, asi není tak úplně správné slovo, kulhala na levou nohu, pomáhala si francouzskou holí, v druhé ruce táhla těžkou tašku a postupně se propadala až na samý konec davu. Leč zjevně jí to nevadilo, na kdysi rudých a dnes již dávno vybledlých rtech měla nenápadný úsměv, co chvilku stočila zrak ke své tašce a tiše jen tak pro sebe si chraplavým hlasem zamumlala: „Počkej, Vašíku, ty budeš čubrnět jak na drát, až uvidíš, jaký překvapení ti tvoje stará babka přivezla.“

Dav proběhl sherwoodem a začal se přelévat přes přechod v Opletalově ulici. Řidiči to tam nemívají jednoduché a po příjezdu každého vlaku se musí obrnit trpělivostí. Nicméně vědí to, jsou na to zvyklí a většina z nich to bere s pochopením. Podobně jako ta mladá maminka za volantem ojeté škodovky, která čekala před zebrou jako první. Vzadu měla v sedačce malé dítko a chvilku čekání si krátila tím, že se naň párkrát ohlédla a podala mu nějakou hračku.

Dav prořídl, už se skoro celý překulil přes přechod, zbývalo jen pár opozdilců, když vtom se zčistajasna ozvalo hlasité nervózní: „túúú, túúú.“ A za pár vteřin zas: „túúúúúú, túúúúúú,“ tentokrát delší, ještě nervóznější, a kdyby měl klakson regulaci zvuku, tak snad i ještě hlasitější.

„Kdopak nám to tady troubí?“ Podívala se maminka za volantem do zpětného zrcátka.

„Kterej trubka to nemůže vydržet?“ Pozvedli oči oním směrem poslední přecházející a někteří z nich přidali do kroku. Ne však ta kulhavá babča s francouzskou holí, ta už zrychlit nedokázala a štrádovala si to úplně na konci pár metrů za ostatními.

Kdože to teda troubil? Ale nikdo, jen jakýsi náfuka v černém esúvéčku honosné značky, který byl skálopevně přesvědčen o vlastní důležitosti. Když viděl, jak se kulhavá babička se zmuchlanou tváří opožďuje, poskočil autem až k zadnímu nárazníku maminčiny škodovky, jakby ji chtěl postrčit dopředu a přikázat: „Vjeď tam, ty huso, však babizna uskočí zpátky a počká! A když neuskočí, škoda jí rozhodně nebude!“ Na dotvrzení všeho vztekle zatroubil do třetice.

Maminka ve škodovce s dítkem v sedačce se nenechala vyvést z míry, nehnula ani brvou, počkala, až stará paní v klidu přejde a teprve potom se beze spěchu rozjela. Za ní se konečně mohl ve svém esúvéčku rozjet i náfuka s přerostlým egem. Však se taky rozhodl, že to tak nenechá a všem ostatním dá definitivně najevo, kdo je tady pánem nejpánovatějším. Už ani zlomek vteřiny neváhal a hned za přechodem maminku arogantně riskantně předjel.

Nastala chvilka klidu, v těch místech tak vzácná, pryč byla auta, pryč byli cestující z vlaku, zbyla jen babička s životem vepsaným ve tváři a s ranním sluníčkem. Zastavila se na moment a naposled pohlédla za vzdalujícím se náfukou. Zamyslela se a opět tichým chraplavým hlasem jenom tak pro sebe pronesla: „Jen nám všem pěkně ukaž, jakej seš magor, stejně ti to drahý fáro bude jako nástavec na penis houby platný.“

Nakonec se pevným zrakem člověka, který toho vskutku hodně prožil, podívala zpříma do slunka. Vzpomněla si na svého vnuka Vašíka, francouzskou holí zlehka poklepala na tašku s překvapením, vykouzlila sotva znatelný úsměv a kulhavým krokem odplula na tramvaj v Jindřišské ulici.