Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Zpověď pana Kryštofa

Nebyl jsem klasický mamánek, který se jen válí a bezpracně naplno využívá služeb mamahotelu, avšak se svou rozvedenou maminkou jsem bydlel až do její smrti. Její zbytečný odchod se mnou hluboce otřásl a úplně mě zlomil.

Začnu tím, jak jsem na přelomu základní a střední školy nemohl svému otci odpustit, že od nás utekl za cizí mladou ženou. Byl jsem v pubertálním stádiu formování své povahy a tento otcův čin pro mě znamenal dvě věci. Jednak úzký příklon k mamince ve snaze jí jeho útěk nějakým způsobem vynahradit a za druhé nechuť k navazování vztahů s jinými ženami a podezíravost vůči nim.

S maminkou jsem tedy zůstal a podílel se s ní na každodenních radostech i strastech, na vedení a financování naší domácnosti navzdory tomu, že se mě s postupujícími léty snažila přesvědčit, abych si založil vlastní rodinu. Sama si už dalšího životního partnera nenašla a já měl o důvod míň, abych od ní odešel. I ona nakonec pochopila, že se mnou nic nenadělá a smířila se s myšlenkou, že se nikdy nedočká vnoučat.

Roky utíkaly, mně minula čtyřicítka, mamince bylo sedmdesát a přestalo jí sloužit zdraví. Postihovaly jí opakované záněty plic, špatně se jí dýchalo a naše role se vyměnily, já ji oplácel péči, kterou mi věnovala, než jsem dospěl. Omezil jsem své společenské kontakty, které byly tak jako tak vždy celkem sporé, a s maminkou jsem trávil prakticky všechen svůj čas.

Když se vloni na jaře objevila ta divná nová nemoc, začal jsem mít o maminku opravdu strach. Možnost pracovat na dálku z domova a pořizovat nákupy s dovozem až před práh jsem uvítal a krom nejnutnějších případů jsem nevycházel z domu. Když se pak v létě situace zlepšila, byl jsem klidnější a dovolili jsme si s maminkou dokonce dvoutýdenní výlet na klidné místo v srdci Vysočiny do penzionu, kde bylo jen pár lidí. O to tíživější byl pro nás oba prudký nárůst nemoci před rokem na podzim.

Tehdy došlo k tomu, čeho jsem se nejvíc obával, musel jsem vzít maminku v neodkladné záležitosti osobně na jeden úřad, a ačkoli jsme se sami chránili, nakazili jsme se tam oba. Měl jsem silné podezření na skupinku lidí, se kterými jsme tam čekali ve stejné místnosti, a kteří si navzdory mým žádostem a prosbám odmítali zakrýt ústa a nos. Nebrali v potaz, že je to povinné a dokonce ani to, že mohou ohrozit mou chronicky nemocnou maminku. Jen se smáli a tvrdili, že jich se to netýká a je jim to jedno. Důsledek byl fatální, sám jsem měl sice jen středně závažnou formu bez nutnosti hospitalizace, ale maminka tomu podlehla.

Když se na to dívám s ročním odstupem, přiznávám, že jsem po maminčině smrti přišel o rozum. V té době jsem byl shodou okolností přeřazen na jinou pozici ve firmě, v důsledku čehož jsem tam musel být po většinu dní fyzicky přítomen. Skončila mi tedy práce z domova a já byl vržen mezi lidi nejen v samotné práci, ale i v hromadné dopravě, protože jsem u naší firmy neměl kde parkovat.

Jakmile jsem se setkal s někým, kdo neměl roušku nebo respirátor, stačilo nesprávné nasazení, případně kdo jakýmkoli jiným způsobem podceňoval nebezpečí nákazy, jednal jsem jako ve zkratu. Takového člověka jsem agresivně verbálně osočil, aniž jsem řešil, zda po právu či nikoli. Stačilo, abych například potkal kolegu bez roušky na WC, který si tam jen odskočil z kanceláře, kde seděl sám, a už to ode mě tvrdě schytal. Ve veřejné dopravě, v obchodech a na podobných místech jsem měl řadu konfliktů, sám se dnes divím, že se obešly bez fyzického střetu. Nebylo tedy divu, že mě lidi považovali za protivného podivína, a než aby se se mnou hádali, raději se mi začali vyhýbat.

V krátkém čase jsem přišel prakticky o všechny přátele, a to nejen v reálném životě, ale i na sociálních sítích, neb tam jsem se choval úplně stejně. A to všechno kvůli své mamince, respektive kvůli té skupině lidí na úřadě, od kterých jsme se oba nakazili. „Ty můžeš za její smrt! A ty! A ty taky!“ Tohle jsem v duchu a dokonce někdy i nahlas říkal všem, kteří se k nebezpečí nákazy chovali ledabyleji, než bylo nejen nařízeno, ale i než jsem se domníval já sám. A mohu vám říct, že být tehdy na mně, nejradši bych pozavíral všechny lidi doma a nedovol jim vystrčit ani nos. Teď s odstupem času vím, že jsem jednal nepřiměřeně, ale pochopte mě, prosím, přišel jsem o maminku, která mi byla vším a po jejímž odchodu se mi zhroutil svět.

Vše vyvrcholilo zhruba před dvěma měsíci, když jsem se potkal s jednou kolegyní. Vycházela z kantýny, přede dveřmi si za chůze chtěla nasadit respirátor, ale nestihla to a prudce kýchla akorát ve chvíli, když jsme se míjeli. Vyjel jsem na ni, že si to měla vzít ještě u stolu, jakmile dojedla a ne až teď, protože takhle může někoho zabít. Ani jsem tím nemyslel sebe, spíš kohokoli jiného, koho může tím kýchnutím nakazit a vmetl jsem jí do tváře, že takový člověk může umřít v bolestech na plicním ventilátoru. Byl jsem obzvlášť naštvaný, protože se to stalo akorát v den výročí úmrtí mojí maminky. Kolegyně se mi samozřejmě omluvila, navíc uvedla, že není nakažená, nýbrž má alergii a něco ji muselo podráždit ke kýchnutí, a že si to můžu klidně ověřit. Vzal jsem to jako vytáčku, rozčílil se ještě víc a dostal jsem těžký infarkt.

Ztratil jsem vědomí a probral se až v nemocničním pokoji napojen na kapačku a obklopen blikajícími přístroji. V následujících dnech jsem se dozvěděl, že nebýt okamžité reakce oné kolegyně, rychlého příjezdu záchranky a bezodkladné péče lékařů a sester, nepřežil bych. Rázem jsem měl spoustu času na přemýšlení a začal jsem si uvědomovat, že při svém přehnaně příkrém hodnocení jiných lidí jsem za celý ten rok jaksi zapomněl hodnotit sám sebe. Celou dobu jsem žil s myšlenkou: „vy jste ti špatní, jen já jsem ten dobrý,“ a teď najednou jsem viděl, jak jsem tímto svým přístupem málem zabil sám sebe. Ano, vyhraňoval jsem se vůči lidem, kteří porušovali zásady hygieny, ale neobtěžoval jsem se zkoumat, do jaké míry to dělají a jaký k tomu mají důvod. Začaly mě napadat otázky, kolika lidem jsem tímhle způsobem nějak ublížil a nakolik to ode mě bylo zbytečné.

Celá má srdeční příhoda mi otevřela oči a přiměla ke změně, kterou jsem se rozhodl začít omluvou. Omlouvám se lidem, kterým jsem svou příkrostí ublížil, nejen svým přátelům a známým, ale i těm, se kterými jsem se setkal a střetl jen náhodou. Dá-li pánbůh, vrátím se brzy do práce a svým kolegům a kolegyním se omluvím z očí do očí. Budu nesmírně vděčný, když mě alespoň někteří lidé pochopí.

Kryštof R.

Autor: Jan Pražák | úterý 14.12.2021 14:31 | karma článku: 25,01 | přečteno: 841x
  • Další články autora

Jan Pražák

Heleno, hledej!

„Tak copak si dáte?“ Zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme se sobotního podvečera usadili se Soňou k restauračnímu stolu za účelem doplnění sil po odpoledním courání nezvykle chladnými ulicemi města.

24.4.2024 v 14:34 | Karma: 28,69 | Přečteno: 654x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Věř svým očím

„Promiň, Marku, já s tebou na to kafe fakt nemůžu jít. Musím do zítřka opravit písemky za celou třídu, ještě jsem s tím ani nezačala a už tak u toho budu sedět do noci. Tak se na mě nezlob, prosím.“

21.4.2024 v 7:07 | Karma: 27,49 | Přečteno: 790x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti

„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.

18.4.2024 v 14:23 | Karma: 27,59 | Přečteno: 998x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Zpověď dominantního muže

Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.

15.4.2024 v 14:31 | Karma: 23,95 | Přečteno: 944x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Příběh bisexuální ženy

„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.

12.4.2024 v 15:15 | Karma: 25,46 | Přečteno: 953x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný

18. dubna 2024

Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně

25. dubna 2024  11:36,  aktualizováno  21:15

Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...

Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy

25. dubna 2024  19:09,  aktualizováno  21:06

Většina členů amerického Nejvyššího soudu se ve čtvrtek zdála být skeptická k argumentu...

Zatkněte propalestinské levicové fašisty, vyzývá demokratický kongresman

25. dubna 2024  20:44

Demokratický kongresman Adam Smith označil propalestinské demonstranty za „levicové fašisty“ a...

Pád zhýralého náměstka otřásl Moskvou. Pod Šojguem se houpe židle

25. dubna 2024

Premium Ruskou politickou scénu rozvířil největší korupční skandál od začátku války. Zatčení náměstka...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 2128
  • Celková karma 31,38
  • Průměrná čtenost 1303x
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.