Zpověď jedné obyčejné ženské
A též jsem si chtěla užít volného života ve dvou se svým Ondřejem, se kterým jsme se teprve před půlrokem vzali. Ne, že bych o dítě nestála, ale bylo mi jasné, že jakmile se narodí, převrátí se náš život naruby a už to nikdy nebude takové jako nyní. Jenomže Ondřej byl jiného názoru, sice mě nechtěl do ničeho tlačit, ale neustále básnil o tom, jak se těší na tatínkovskou roli. Byl v tom tak vytrvalý, že se mu podařilo mě svou nedočkavostí nakazit a já se rozhodla, že si pro něj připravím překvapení. Antikoncepci jsem vysadila, aniž bych mu to předem řekla, pak možná zafungovalo kouzlo klidu šumavské dovolené a mně se podařilo otěhotnět hned napoprvé.
„...A na rodičovskou dovolenou půjdu já,“ uzavřel Ondřej své díkuvzdání vůči mé osobě poté, co jsem mu tu radostnou novinu sdělila. Nicméně těhotenství dokázalo pořádně zpřeházet můj žebříček hodnot a po několika roztomilých sporech dvou zamilovaných lidí jsem si tu mateřskou prosadila já. Lukášek nám sice dal zabrat oběma, ostatně jako každé miminko novopečeným rodičům, ale byli jsme šťastní a radovali se z každého jeho pokroku.
Jenomže tohle štěstí nám vydrželo akorát tři roky, přesněji do chvíle, než se Ondřej zbláznil. Ne, neodvezli ho ve svěrací kazajce do Bohnic, jeho ztráta rozumu spočívala v něčem úplně jiném. Zbláznil se do ženy, která byla mladší než já, snad krásnější, určitě neopotřebovanější a možná i šikovnější nebo chytřejší, a pokud ne doopravdy, tak v jeho očích rozhodně ano. Dala mu zapomenout na lásku k nám dvěma, na zodpovědnost vůči rodině a on k ní utekl navzdory mým prosbám, výčitkám a dalším formám protestu zhrzené manželky.
Nakonec jsem se zařekla a u vědomí, že když to zvládly jiné, zvládnu to i já, jsem ho vyrazila ze dveří se slovy: „Tak si běž a už se nevracej!“ Ve finále jsem mu byla paradoxně vděčná, že mě tehdy k tomu těhotenství přiměl, protože takhle jsem nebyla sama, ale zůstal mi Lukášek, moje štěstíčko. Kromě Lukáška mi po Ondřejovi zbyli i jeho rodiče, kteří na něj byli kupodivu naštvanější než já a kteří mi v té době nenahraditelným způsobem pomáhali, když mí vlastní rodiče žili už řadu let v Kanadě.
***
Do smrti nezapomenu na hrůzyplné únorové odpoledne, když bylo Lukáškovi osm let. V té době jsem byla domluvená se sousedkou, jejíž dcerka chodila s Lukáškem do stejné třídy, že se budeme podle směn v práci střídat ve vyzvedávání dětí ze školy a odpoledne o ně pečovat, než se ta druhá vrátí domů. Fungovalo to skvěle až do chvíle, kdy Lukáškovi spadla čepice na přechodu frekventované hlavní silnice. Zjistil to v momentě, když už byli v pohodě na druhé straně, nerozhlédl se, nepřemýšlel a bezhlavě, aniž mu v tom sousedka stačila zabránit, se rozběhl zpátky. Skončilo to tragicky, přijíždějící řidič dodávky dostal při prudkém brždění na namrzlé vozovce smyk a srazil Lukáška čelem vozu tak nešťastně, že mu způsobil komplikovanou zlomeninu páteře.
Nedovedete si představit zoufalství matky, které doktoři oznámí, že přes veškerou péči včetně několika operací zůstane její dítě navždy na vozíku ochrnuté od pasu dolů. Myslela jsem si, že se zblázním, v duchu jsem proklínala jak sousedku, přestože mi bylo jasné, že v daný moment nemohla nic udělat, tak toho řidiče, před přechodem měl být pozornější, a hlavně silničáře, že se neobtěžovali posolit tu námrazu, která tam byla už několik hodin. Jenomže vztekem a zlostí nic nespravíš a mně nezbylo, než se smířit s novou skutečností, zatnout zuby, jet dál a časem si zvyknout. Vlastně jsem mohla být ráda, že to můj syn přežil, mohlo to dopadnout hůř, raději nedomýšlet.
Nejradši bych byla zůstala doma, ale nebylo to možné, neměli bychom z čeho žít. Přiznání příspěvku ze sociálky se muselo na úřadech nějaký čas uležet, a stejně by nás to ani s alimenty od Ondřeje neuživilo. Jakožto matka samoživitelka jsem neměla prakticky žádné úspory a netuším, jak by to s námi dopadlo, kdyby mi opět nepomohli Ondřejovi rodiče. Oba byli celkem čerstvě v důchodu a nabídli mi, abych pustila svůj pronajatý byt, s Lukáškem se nastěhovala k nim, že se mi o něj budou starat. Takže pak se to s mým platem a jejich penzí dalo jakž takž zvládnout. Dokonce i přes navýšení výdajů, které souviselo s pořízením všech pomůcek pro dítě, upoutané na vozíku.
Ještě za jednu věc jsem Ondřejovým rodičům vděčná, nejen mně, ale hlavně Lukáškovi obrovským způsobem pomohli celé to těžké období zvládnout i po psychické stránce. Ten kluk, ač je měl rád už ode dřív, si je v té době vyloženě zamiloval. Navíc dědečkovi se nějakým záhadným a mně nepochopitelným způsobem podařilo v Lukáškovi probudit zájem o jeho vlastní profesi, která pro mě byla španělskou vesnicí.
***
Dnes už je Lukášovi dvaadvacet, stále bydlíme u Ondřejových rodičů, ale naše role se trochu obrátila. Jsou staří a jakkoli se snaží, neobejdou se bez mé pomoci. Přirozenější by možná bylo, kdyby jim pomáhal jejich syn, ale ten se tam objeví tak jednou za kvartál, aby si od nich odvezl zavařeniny z malé zahrádky za domem. Je to stejně zvláštní, dělali je celý život, on je od nich dostával už za našeho manželství, teď je pro nás všechny dělám já a jemu, chlapovi, který ode mě kdysi utekl, jich pokaždé pár přenechám.
A Lukáš? Dělá tu prapodivnou profesi, kterou mu vštípil jeho dědeček, vyrábí počítačové programy. Pracuje převážně na dálku z domova a je natolik žádaný, že si pro něj často někdo přijede, aby ho odvezl na nějakou konzultaci, seminář nebo nevím na co ještě. Navíc k tomu všemu stíhá studovat vysokou, a když mu žertem říkám, aby to nepřeháněl, jen se směje a tvrdí, abych se mu do toho nepletla, že mu to přináší naplnění. Má pravdu, kluk jeden.
Ještě vám prozradím perličku na závěr. Asi před pěti roky mě najednou po létech chtěl zpátky Ondřej. Prý se s tou svou proti mně mladší a krásnější ženou rozešel (neřekl přímo, že mu utekla, ale to bych ho nesměla znát) a prý, jestli bych se s Lukášem nechtěla nastěhovat do jeho nového bytu. Odmítla jsem ho, co taky, napřed to dítě tak strašně moc chtěl, ale pak se na nás vykašlal a nestaral se, ani když bylo nejhůř. Maličko jsem mu to oplatila a řekla, že nejsem volná, takže do toho svého nového bytu odtáhl sám a s nepořízenou. Nakonec jsem tak úplně nelhala, do klasického vztahu už sice nechci, ale mám takové vylepšené přátelství s někým, kdo je mi blízký a s kým se občas scházím, abych nezapomněla, že jsem pořád ještě ženská.
Jan Pražák
Ženské zásadně nebiju
Jakkoli jsem možná drsňák a v dětství jsem byl pěkné kvítko, nedovedu si představit, že bych uhodil ženu. Už bych asi ani nespočítal, kolik poznámek, důtek a dvojek z chování jsem za svou prudkost dostal ve škole.
Jan Pražák
Nepřekážej v těch dveřích, proboha!
Taky jste si všimli, jak se poslední dobou kdekdo postaví do dveří v hromadné dopravě a vůbec ho nezajímá, že by snad ostatní lidé chtěli vystoupit nebo nastoupit? Možná je to nějaká nová móda a kdo nepřekáží, není in.
Jan Pražák
Co s kočkou o dovolené?
Mám samozřejmě na mysli kočku čtyřnohou, protože tu svou dvounohou je nejlepší si vzít s sebou. Jinak by se totiž zlobila a vám by bez ní bylo smutno. Čtyřnohá bude sice taky prskat, ale s sebou si ji obvykle vzít nemůžete.
Jan Pražák
Příslušník VB coby kazič májového potěšení
Psala se první polovina sedmdesátých let minulého století a já byl chovancem středoškolského ústavu. Spíš než o vzdělání jako takové jsem plnou silou svých osmnácti let usiloval o srdce spolužačky Mileny.
Jan Pražák
Ty zvíře moje!
Oslovení „ty zvíře“ nemusí být nutně hanlivé, a pokud je doprovázeno přivlastňovacím zájmenem, bývá spíš chápáno jako lichotka. A zdaleka ne vždy s erotickým podtextem, stačí, aby se někdo zachoval živočišně jako ten tvor boží.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Vyslýchaný v Paříži sebral policistům zbraň a začal střílet, dva těžce zranil
Muž předvedený k výslechu na pařížskou policejní stanici ve čtvrtek večer vážně zranil dva...
Nestačilo ani 14 hodin, ve Sněmovně pokračuje boj o možnost volit poštou
Parlamentní bitva o korespondenční volbu pokračuje i v pátek. Ani 14 hodin jednání ve čtvrtek totiž...
ANO chce odložit korespondenční volbu na dobu po volbách v příštím roce
Poslanci se přeli o zavedení korespondenční volby pro české občany v zahraničí. Sněmovnu ve čtvrtek...
ANALÝZA: Putin zase budí přízrak atomovek. Co tím sleduje právě teď
Premium Kreml s výslovným odvoláním na nedávné komentáře západních vůdců týkající se války na Ukrajině...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 2133
- Celková karma 29,60
- Průměrná čtenost 1299x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.