Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Sex v telefonní budce

„Honzo, dělals to někdy v telefonní budce?“ S touto překvapivou otázkou na mě vyrukovala Maruška minulý pátek, když jsme po práci prchli před nesnesitelným vedrem do příjemného ovzduší klimatizované cukrárny.  

Moje plnoštíhlá blonďatá kamarádka se potutelně usmívala a v jejích očích se objevil záblesk nostalgie. K této otázce ji zřejmě přimělo chování páru mladých lidí, sedících kousek od nás na malé pohodlné pohovce pro dva. Dívka měla položenou hlavu na rameni svého kluka, zavřené oči a ve tváři bezděčný nezaměnitelný výraz nedávno naplněné touhy. Mladý muž ji jednou rukou jemně držel okolo ramen a druhou si velmi opatrně nesl sklenici džusu k ústům takovým způsobem, aby svou partnerku nevytrhl z podřimování. V očích měl zasněný pohled hluboce zamilovaného samce živočišného druhu homo sapiens.

Zavzpomínal jsem na své dávné zážitky, v nichž jsem si z nedostatku jiných možností k této odvěké lidské činnost vybral místo v bezprostřední blízkosti mraveniště (nevědomky), mělké bažiny plné komárů (též nevědomky) nebo starého polorozpadlého činžovního domu den před demolicí (vědomě), ale telefonní budku jsem mezi nimi nenašel. „Nedělal, Maruško, proč se ptáš?“

Marušce se konečně podařilo odtrhnout pohled od zamilovaného páru, zasněně se na mě podívala a odpověděla: „Honzo, vzpomínám na svoje dávno ztracené mládí. Dneska jsem četla, že definitivně zrušili poslední telefonní budky a je mi to líto. Chápu, že už asi nebyly k ničemu, ale mely své kouzlo a pro mě zvlášť, v jedné takové jsem měla s Frantou zážitek, na který se prostě nezapomíná. Támhleti dva na pohovce mi ho připomněli, tak mi dovol, abych já stará ženská, která je asi jako ty budky už taky pomalu na zrušení, se ti s ním svěřila.“

Pokusil jsem se důrazně protestovat proti slovům o Maruščině dávno ztraceném mládí a přirovnání k telefonním budkám stran aspirace na zrušení, ale Maruška si jen labužnicky uďobla větrníku, usrkla kávy a s gestem, abych ji nepřerušoval, se pustila do vyprávění.

***

Honzo, Franta byl tehdy na vojně a poslal mi telegram, že má po spoustě týdnů podepsanou vycházku na celou neděli. Já byla tak zamilovaná, že jsem se sebrala a hned brzy ráno za ním vyrazila vlakem sto padesát kilometrů. Byly podobně horké dny jako teďka, já si navlíkla lehké letní šatičky, sbalila plavky do tašky a celou cestu se těšila, jak si to spolu užijeme. Zajdeme si za město k rybníku, budeme se koupat, u stánku si dáme párek s hořčicí nebo zmrzlinu, budeme courat po lese a taky... V každém dopise mi Franta psal, jak mu scházím, jak po mně strašně touží, tak asi víš, co mám na mysli.

Jenomže Honzo, když jsem dorazila k bráně kasáren, že si tam na něj jako počkám, tak Franta nikde. Dovnitř jezdila nějaká vojenská auta, u brány stál lampasák se šňůrou na prsou, tvářil se hrozně důležitě a přísně. Když jsem čekala víc jak hodinu, tak jsem se ho chtěla zeptat, kde je můj Franta, ale jak jsem se k němu přiblížila, tak se zamračil, koukal na mě jako na nějakou špionku ze západu a já si ho netroufla oslovit. Po další hodině se konečně objevil Franta, našponoval se před lampasákem jako pravítko s rukou u čepice a ukazoval mu nějaké papíry. Lampasák si dával na čas, někam volal, pak Frantu milostivě pustil a něco mu řeknul, z čehož jsem zaslechla jen „... nebo vyfasujete čtrnáct vostrejch.“

„Maruško, průšvih,“ řeknul mi Franta, sotva jsme zahnuli za roh a dali si prví pusu na uvítanou, „najela nám sem technika na opravy, vycházku mám sice napsanou, ale musíme dělat v autoparku. Podařilo se mi ukecat náčelníka, aby mě pustil aspoň na chvilku ven, ale musel jsem mu slíbit, že mu příště dám ty skvělé buchty, které mi posíláš. I tak mi dal jen půl hodiny, pak se musím vrátit.“ Franta chtěl možná ještě něco říct, ale přerušil ho hrom, přihnaly se mraky a vypadalo to, že k tomu všemu začne navíc za pár minut boží dopuštění. Franta na mě koukal napůl zoufale a napůl roztouženě, až mi bylo jasné, že z těch mých krásných plánů na dnešní den zůstane jen ten jediný. No jo, ale kde? Do lesa bylo daleko, tam se to nedalo stihnout, jinak soukromí nikde žádné a navíc déšť na spadnutí.

No nic, Honzo, nebudu to protahovat, skončili jsme v telefonní budce na náměstí, kam nás zahnalo krupobití. Franta mě ujišťoval, že tam v té průtrži nikdo nepřijde a ani na nás skrz ty provazce deště a krup nikdo neuvidí, tak jsem se nechala přemluvit i těm touhám. Okolo nás práskal hrom za hromem, do budky bušily kroupy, já se bála, jestli se přece jen někdo neobjeví a do zad mě tlačil telefonní seznam. Vlastně jsem z toho moc neměla, ale byla jsem ráda, že můžu Frantovi vyhovět a navíc to byl zážitek, na který do smrti nezapomenu.

Jó zážitek, Honzo, to už je strašně dávno. Dneska bych se už do telefonní budky s nikým dalším nevešla, a když chci s Frantou něco mít, musím se před ním čtrnáct dní producírovat v rajcovné noční košili. Navíc si ho navnadit těmi buchtami, které mu tolik chutnaly už tenkrát a jichž se byl ochoten vzdát jen proto, aby mohl být chvilku se mnou. Tak proto jsem byla při pohledu na támhleten vrkající pár a při vzpomínce na telefonní budky trochu naměkko, promiň.

***

Mladý samec ze zamilované dvojice příslušníků živočišného druhu homo sapiens zaplatil útratu, vzal svou mladou samičku něžně okolo pasu a společně s ní opustil cukrárnu, neznámo zda za účelem pokračování v páření.

Pohladil jsem Marušku očima a jen tak polohlasně spíš pro sebe řeknul: „Být na Frantově místě, dal bych před buchtami přednost telefonní budce nejen tenkrát, ale i dneska.“

„Nech toho, Honzo nebo ti už nikdy nic nepovím,“ napomenula mě Maruška. Z očí jí zmizel nostalgický pohled a vystřídaly ho drobné šibalské jiskřičky rošťáctví. Pak zvážněla: „Honzo, dík za kafe, ale teď už musím běžet, ještě potřebuju koupit mouku, abych hned ráno mohla zadělat těsto na ty buchty.“

Cestou domů jsem šel okolo pošty a všiml si, že vedle vchodu je na ulici divně prázdné místo, na kterém něco chybí. Ano, vzpomněl jsem si, bývaly tam dvě telefonní budky, dlouhá desetiletí stály vedle sebe jako nerozlučný pár milenců a teď jsou najednou pryč, přestaly být potřebné. Přišlo mi po nich nějak smutno.

 

Autor: Jan Pražák | pondělí 21.6.2021 14:31 | karma článku: 28,17 | přečteno: 892x
  • Další články autora

Jan Pražák

Zpověď dominantního muže

Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.

15.4.2024 v 14:31 | Karma: 21,40 | Přečteno: 672x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Příběh bisexuální ženy

„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.

12.4.2024 v 15:15 | Karma: 23,61 | Přečteno: 848x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Hrátky s krásnou dámou

Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.

9.4.2024 v 14:34 | Karma: 29,89 | Přečteno: 2373x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Frajeři na silnicích

„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.

6.4.2024 v 7:07 | Karma: 35,93 | Přečteno: 2668x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Já ti to do smrti neodpustím, táto!

V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.

3.4.2024 v 14:34 | Karma: 32,08 | Přečteno: 1376x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Pán už ten páreček nebude jíst?

Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.

31.3.2024 v 7:07 | Karma: 29,28 | Přečteno: 1280x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma: 40,20 | Přečteno: 7850x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Máte rádi českou klasiku?

Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.

25.3.2024 v 14:34 | Karma: 27,76 | Přečteno: 903x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní

„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.

22.3.2024 v 14:34 | Karma: 26,97 | Přečteno: 1110x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Jak jsem prchl z postele do skříně

Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.

19.3.2024 v 14:34 | Karma: 28,30 | Přečteno: 953x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami

„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.

16.3.2024 v 7:07 | Karma: 28,09 | Přečteno: 891x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov

„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.

13.3.2024 v 14:34 | Karma: 28,85 | Přečteno: 1113x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Rozruch na dámském WC

„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.

10.3.2024 v 7:07 | Karma: 38,21 | Přečteno: 5022x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň

Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.

7.3.2024 v 14:34 | Karma: 38,33 | Přečteno: 6608x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Desatero kočičích přikázání

Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.

4.3.2024 v 14:34 | Karma: 27,38 | Přečteno: 1067x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Pražák

Taky živíte svého důchodce?

Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.

1.3.2024 v 14:34 | Karma: 43,88 | Přečteno: 5225x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Malá zvědavka v pekařství

Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.

26.2.2024 v 14:34 | Karma: 32,57 | Přečteno: 1206x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!

Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!

23.2.2024 v 14:34 | Karma: 25,35 | Přečteno: 1003x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Pražák

Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi

„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“

20.2.2024 v 14:34 | Karma: 27,73 | Přečteno: 1079x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Jak jsem se pohádal s umělou inteligencí

„Co je to za vymyšlenost? Co to vyvádíš?“ Taky se vám stává, že si povídáte s věcmi, když vás něčím naštvou? Já tyhle věty adresoval svému počítači, když se po poslední aktualizaci začal chovat divně a spousta věcí byla jinak.

17.2.2024 v 7:07 | Karma: 29,40 | Přečteno: 873x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 2125
  • Celková karma 31,33
  • Průměrná čtenost 1304x
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.