Tak už mi šlehli první dávku

13. 05. 2021 14:35:16
Ale kdepak, nenavštívil jsem žádné feťácké doupě, kde by mi nějaké zkušenější individuum stříklo do žíly perník, ani mi nikdo nedal šňupnout běloučký koks a dokonce ani neukroutil jointa trávy. Jednoduše jsem byl na očkování.

Jaké to bylo? Asi nejvýstižnější adjektivum je, že zábavné. Když jsem se konečně v přetíženém systému úspěšně zaregistroval, obdržel PIN2, dočkal se zarezervovaného dne D, tak jsem v pondělí vyrazil do mamutího očkovacího centra. Mamutí jsem zvolil na radu své moudré manželky, tvrdící, že budou mít dostatek vakcín snad i za neustále panujícího chaosu, a musím přiznat, že zase měla pravdu. Tedy zatím, jestli to tak vydrží i do druhé dávky a nešlápne do toho velký Babiš, to ví jen sám pánbůh.

„Jen pojďte, nevadí, jestli jste objednáni na pozdějc,“ mával rozpaženýma rukama na skupinku nás čekajících a vždy příliš brzo kamkoli přicházejících člověk první, tedy ten u vchodu. Zkontroloval zvací esemesky a poslal nás dovnitř. Tam už čekal člověk druhý u bezpečnostního rámu. Pokaždé pípám. A někdy i vícekrát, když si zapomenu vyndat z kapsy klíče, pak pro změnu mobil a do třetice třeba drobněnku. Jednou jsem se kdesi v daleké cizině už začal bát, že mě nenechají odletět zpátky domů. Ale tenhle člověk druhý byl shovívavý a nechal mě projít i navzdory pípání. Asi byl zkušený a na první pohled ve mně poznal nekňubu, který by nebyl schopen teroristicky zaútočit ani na opuštěné veřejné záchodky ve zrušeném nádraží nejzapadlejší vesnice.

Pak jsem vyfasoval číslo jako někde na poště, ani si nestačil vytáhnout občanku se zdravotní kartičkou a už se mě ujal člověk třetí, takto registrační úředník. Pravda, chvilku bloudil v systému, zdvojovaly se mu řádky očkování chtivých občanů, holt žádný počítačový program není dokonalý. Ale zvládl to, zkontroloval údaje, vytiskl mi papír pro doktorku a poslal mě na značky.

Na těch značkách nás bylo víc, organizoval to tam člověk čtvrtý, přesněji řečeno žena. Čekali jsme, jak se budou uvolňovat jednotlivé doktorské kukaně, a přitom někoho napadlo, že bychom si mohli na těch značkách zacvičit jako v Sokole. Připažit, upažit, vzpažit, ráz, dva tři, moc jsme si to neužili, neb doktoři byli rychlí.

„Měl jste covid?“ Optala se mě paní doktorka, takto člověk pátý. „Neměl... Tedy pokud vím,“ zněla má odpověď, která ji přivedla k pobavenému úsměvu. Následoval krátký rozhovor o mých alergiích, užívaných prášcích, prostě jako v běžné ordinaci, akorát tahle měla sotva dva metry čtvereční a chyběly jí dveře. Paní doktorka vše pečlivě zapisovala do papíru, který jsem vyfasoval u člověka třetího a já, nevím proč, měl dojem, že ji zdržuju. Měla toho moc, vypadala unaveně, tak jsem jí už jen spěšně popřál, ať se nenechá uhonit a opustil její milou společnost.

Člověkem šestým byla opět žena, příjemně oplácaná hezká dáma středních let ve slušivém modrém plášti. Měla pečlivě a spořádaně v řadě jako nějaké vojáky připravené injekční stříkačky s očkovací látkou, usadila mě na židličku a pokynula, abych si povytáhnul rukáv trika u své nedominantní ruky. Stejně nechápu, proč už se neříká, že je člověk pravák nebo levák, ale bere se to, kterou ruku má dominantní a kterou nedominantní. Mám s tím trochu problém, odevždy jsem levý na obě, ale před sestřičkou jsem ho naštěstí řešit nemusel, ona už z papíru od paní doktorky vyčetla, kam mě má bodnout. A pak už mi ta sympatická paní v modrém konečně šlehla tu zázračnou dávku, přičemž se mě celkem zbytečně snažila uklidnit, že to nebude bolet, protože jsem prakticky nic necítil.

Musím kajícně přiznat, že s člověkem sedmým jsem měl maličký spor. Byl drobný jako zagroškudla úředníček, zanesl do počítače provedený úkon a na dotaz, zda dostanu předem avizovaný očkovací průkaz, prohlásil, že oni nic takového nedávají. Pravda, možná jsem na něj byl příliš akurátní, když jsem se ho zeptal, podle čeho mám shánět druhou dávku, pokud jim to tam někdo do příště třeba vyhodí do povětří. „Vy mi teda dáváte,“ vylekal se, chudák. Možná mě měl za blázna a nesnesitelného otravu, ale vypsal mi kartičku a nakonec jsme se rozloučili v dobrém.

Pak už následoval jen člověk osmý, opět žena, které mě odmávla do klidové zóny, ve které se mám na chvíli posadit, kdyby to se mnou náhodou chtělo seknout. Neseklo a ani později jsem neměl žádnou reakci, pokud nepočítám dvoudenní drobný tlak pod levým ramenem své nedominantní, pardon, levé ruky při vzpažení.

Co říci závěrem? Jakkoli se naše vrchnost úspěšně snaží udělat chaos ve všem možném, tak tohleto očkovací centrum na pražském Vyšehradě funguje na jedničku a já věřím, že mnohde jinde je to podobné. Cením si práce lidí, tedy všech těch človíčků jedna až osm, kteří tam celé dny paralelně pracují v provizorních podmínkách velkých otevřených ploch a maličkých doktorských či sesterských kukaní.

Nechci zde nikoho k ničemu nabádat, vím, že každý má svůj rozum a kdo je aspoň trochu soudný, nevěří prapodivných fejkům a hoaxům, nesmyslně tvrdícím například to, že očkování z nás udělá poddajné loutky na dálkové ovládání, které ohrožují své okolí nebezpečným zářením. Vážím si doktorů a všichni, se kterými jsem v poslední době mluvil, mi potvrdili, jak je tohle očkování důležité, a prozradili, že sami jej podstoupili hned na začátku. Takže pokud jste ještě nebyli, klidně si nechte šlehnout také, celé to trvá jen chvilku a pobavíte se podobně jako já. Vím, že tohle očkování není všespasitelné, ale dokáže zachránit spoustu lidí před smrtí a navíc nám umožní, abychom mohli po víc než roce všemožných omezení začít zas postupně trochu normálně žít.

Autor: Jan Pražák | čtvrtek 13.5.2021 14:35 | karma článku: 26.71 | přečteno: 795x

Další články blogera

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 34.61 | Přečteno: 3588 | Diskuse

Jan Pražák

Máte rádi českou klasiku?

Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.

25.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 26.98 | Přečteno: 690 | Diskuse

Jan Pražák

Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní

„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.

22.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 25.81 | Přečteno: 900 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem prchl z postele do skříně

Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.

19.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 27.60 | Přečteno: 807 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 20 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 13 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 7.47 | Přečteno: 87 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 15.72 | Přečteno: 166 | Diskuse

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 6.39 | Přečteno: 139 |
VIP
Počet článků 2119 Celková karma 31.41 Průměrná čtenost 1303


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...