Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Presidentský smrad

Odjakživa dávám přednost osobnímu kontaktu před vyřizováním věcí po telefonu. Platí to kupodivu i v případech, když tuším, že rozhovor nemusí být zrovna dvakrát příjemný. Prostě není nad to si vyříkat věci pěkně z oka do oka.

Dlužno přiznat, že mi to doba covidová pořádně zkrouhla, tak třeba v práci. Dřív ať už se urodil nějaký průšvih nebo jsem si chtěl s někým pracovně či úplně normálně pokecat, tak než abych žhavil telefon, vždycky jsem se raději zvedl, přepadnul daného člověka u něj a tam jsme to společně probrali. Anebo obráceně: „Co říkáš, Jirko, cože jsem udělal špatně? Ne, takhle tě nechápu, asi jsem natvrdlej, jestli máš chvilku, tak sem za mnou skoč a ukážeš mi to. Jo a rovnou se domluvíme na té večerní hospodě.“ Takže teďka mám utrum jak s tou hospodou, neb ty jsou beznadějně zavřené, tak i s tím osobním pokecem, protože skoro všichni kolegové makají z domova. A člověk je v robotě sám, až by se pomalu bál. Teda až na výjimky.

Včera ráno jsem si dle svého letitého gusta koupil cestou do práce snídani a dorazil tam celkem brzo, abych se mohl v pohodě nabaštit a zkontrolovat, jestli se v noci něco nepodělalo. Pozděc už na to nebývá klid, úředníci začnou úřadovat, šéfové zadávat úkoly a rozdrnčí se mi telefon.

„Crrr, crrr,“ ozvala se ta protivná věc na stole, sotva jsem dožvýkal poslední sousto. Vnitřní linka, že by tady dneska takhle brzo někdo byl?

„Ahoj, Vlasta, seš tam, můžu se stavit?“ Ženská. Spíš oznámila, než se ptala a hned to zas položila, asi už se mi sem řítí. Ranní dámská návštěva dokáže potěšit, ale umí být i záludná, tak jsem se holt přepnul do režimu očekávání věcí příštích.

Ťuk, ťuk, ve dveřích se objevila Vlastina hlava s moderním, zřejmě podomácku udělaným šik rozcuchem. Teda pokud se ráno nezapomněla učesat, což dámy obvykle nedělají: „Ahoj Honzo, prosím tě, nevíš, kterej dobrák na ministerstvu vymyslel to denní vykazování spotřebovaných plastových kelímků? Je to nějaký divný, spusť si to na svým počítači, já ti to uká...“ Za Vlastinou hlavou se objevila i celá Vlasta ve své plné ledabylé kráse. A ve snaze podělit se o své kelímkové rozhořčení se hrnula k mojí židli, ale uprostřed cesty se najednou zarazila. Nakrabatila čelo, rozhodila rukama a nemít všudypřítomný náhubek, musel bych si všimnout, jak s odporem pokrčila svůj malý pršáček a významně začenichala.

„Honzo, co ti to tady tak strašně smrdí?“ Vypálila na mě poněkud nežensky zcela nekompromisní otázku.

Vylekal jsem se. Ráno jsem se přece sprchoval, bral si i čisté ponožky a ještě jsem si tu ani nepšouknul, tak co ta holka může cítit? „Vlasti, jak smrdí? Kde smrdí? Proč smrdí? Tady přece nemá co zavánět, ledaže by uklízečka vyglancovala podlahu pastou, ale já si ničeho nevšimnul,“ snažil jsem se kličkovat jak zajíc.

„Jako kdyby ti tady chcípla myš!“ Trvala ta rozkošně rozcuchaná dáma rezolutně na svém.

Podivnost ministerského denního výkazu spotřebovaných plastových kelímků jsme vyřešili celkem rychle v průvanu při otevřených dveřích i oknu, ta blbost prostě nefungovala.

Jenomže jak jsem pak zavíral okno, když už se Vlasta chystala spěšně prchnout z mého nevonného kutlochu, něco z odpadkového koše mě praštilo do očí: „Máš pravdu, Vlasti, představ si, že mi to tady zasmrděl President. Promiň, neměl jsem ho sem brát, nenapadlo mě, že jeho smrad projde i náhubkem.“

„Cože, Honzo, prezident? Copak on sem za tebou přišel jenom tak mírnix, týrnix na pokec? Ty náš teda známosti!“ Vlasta se tvářila naštvaně, jakoby ji přítomnost prezidenta v mém kutlochu urazila tak, že už se mnou do smrti smrťoucí nepromluví a její obočí teď bylo úplně nahoře hned pod rozcuchem.

„Ale kdepak, Vlasto, žádný prezident se z. Pre-si-dent se s a velkým P přece. Lahodný aromatický sýr. Tady mi po něm ještě zbyl kabátek, koukej.“ A ukázal jsem rukou do koše na napůl zmuchlanou krabičku od svého ranního kulinářského potěšení.

Ta dobrá duše střapatá vyprskla smíchy, až se jí povinný náhubek málem utrhnul od uší. Otočila se na podpatku a já už stačil jen zaslechnout její poznámku ve dveřích: „Jó, kéž by se dal každej takovejhle smrad jednoduše zmačkat, zahodit do koše a vyvětrat...“

Autor: Jan Pražák | středa 28.4.2021 14:37 | karma článku: 29,04 | přečteno: 1124x
  • Další články autora

Jan Pražák

Co s kočkou o dovolené?

Mám samozřejmě na mysli kočku čtyřnohou, protože tu svou dvounohou je nejlepší si vzít s sebou. Jinak by se totiž zlobila a vám by bez ní bylo smutno. Čtyřnohá bude sice taky prskat, ale s sebou si ji obvykle vzít nemůžete.

3.5.2024 v 14:34 | Karma: 18,15 | Přečteno: 384x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Příslušník VB coby kazič májového potěšení

Psala se první polovina sedmdesátých let minulého století a já byl chovancem středoškolského ústavu. Spíš než o vzdělání jako takové jsem plnou silou svých osmnácti let usiloval o srdce spolužačky Mileny.

30.4.2024 v 14:34 | Karma: 26,07 | Přečteno: 717x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Ty zvíře moje!

Oslovení „ty zvíře“ nemusí být nutně hanlivé, a pokud je doprovázeno přivlastňovacím zájmenem, bývá spíš chápáno jako lichotka. A zdaleka ne vždy s erotickým podtextem, stačí, aby se někdo zachoval živočišně jako ten tvor boží.

27.4.2024 v 7:07 | Karma: 21,06 | Přečteno: 513x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Pražák

Heleno, hledej!

„Tak copak si dáte?“ Zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme se sobotního podvečera usadili se Soňou k restauračnímu stolu za účelem doplnění sil po odpoledním courání nezvykle chladnými ulicemi města.

24.4.2024 v 14:34 | Karma: 31,75 | Přečteno: 843x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Věř svým očím

„Promiň, Marku, já s tebou na to kafe fakt nemůžu jít. Musím do zítřka opravit písemky za celou třídu, ještě jsem s tím ani nezačala a už tak u toho budu sedět do noci. Tak se na mě nezlob, prosím.“

21.4.2024 v 7:07 | Karma: 28,26 | Přečteno: 868x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie

3. května 2024  10:10,  aktualizováno  13:43

Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...

Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné

2. května 2024  16:40,  aktualizováno  3.5 12:38

Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů

4. května 2024

Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...

Po Kallasové přišla řada na Zelenského, Rusko na něj vydalo zatykač

4. května 2024  16:30,  aktualizováno  19:12

Ruské úřady zahájily trestní řízení proti ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému a...

Estonsku roste sebevědomí. Hovoří o blokádě proti Rusku v Baltském moři

4. května 2024  18:08

Sledujeme online Velitel estonské armády Martin Herem navrhuje spojencům se připravit na možnou blokádu ruských...

Sadiq Khan: první muslim jako starosta Londýna a první, kdo jím je už potřetí

4. května 2024  17:46

Starostou Londýna byl znovuzvolen labourista Sadiq Khan. Mandát obhájil potřetí v řadě, což se...

Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další

4. května 2024  17:40

Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...

  • Počet článků 2131
  • Celková karma 30,13
  • Průměrná čtenost 1301x
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.