Nasaď si roušku na zadeček!

25. 01. 2021 14:38:58
Tramvaj číslo devět byla navzdory všem současným omezením překvapivě plná. Nastoupil jsem u Jindřišské věže a usedl na jedno z posledních volných míst. Naproti mně na dvojsedačce cestovala babička s asi pětiletým klučinou.

Oba měli na očích brýle a na obličejích dnes všudypřítomné roušky. A oba v přetopeném a nevoňavém, od lidských výparů vlhkém tramvajovém ovzduší bojovali se zamženými skly svých okulárů.

„Jakoubku, nasaď si tu roušku pořádně,“ napomenula babička svého vnuka, když zjistila, že ji má shrnutou hluboko pod nosem.

„Babí, ale já nic neuvidím,“ zaprotestoval mladý pán.

„Počkej, musíš si to dát takhle,“ opáčila babička a zasunula mu vrchní okraj roušky pod spodek brejliček.

Kluk se však zřejmě nudil a protestoval dál: „Babičko, co to tady tak smrdí?“

„To budou určitě draci, Jakoubku, chceš je vidět?“ Usoudila babička, sáhla do kabelky, vytáhla sešit, na němž bylo ozdobným písmem napsáno „Encyklopedie draků“ a jala se v něm listovat před Kubíkovýma očima.

Ze svého místa jsem mohl obdivovat velice zdařilé ručně nakreslené obrázky všemožných dračích pohádkových příšer, doplněné stručným slovním doprovodem, který jsem však ze svého úhlu nedokázal přečíst. Nicméně nebylo toho třeba, babička se jala tyto odborné popisky svému vnukovi předčítat nahlas.

„Drak šupinatý, vyskytující se obvykle v hlubokých lesích a přebývající ve skalních slojích,“ stálo pod obrázkem černohnědé potvůrky s dlouhým krkem a s kůží pokrytou velkými pláty. „Drak trojhlavý, zvaný princeznožrout,“ četla babička pod další kresbou, na níž byl výjev, jak nějaký venkovský chasník udatně bojuje s tříhlavou, oheň chrlící saní, a poblíž vše s obavami o život sleduje ke stromu přivázaná princezna. „Drak smraďoch, žijící v bažinách a vyznačující se nadměrnou žravostí,“ bylo napsáno pod obrázkem tlustého zeleného tvora, vylézajícího z kalné hnědé vody. Opodál draka stála zrzavá liška, která si s odporem zakrývala čumák přední tlapou. Bylo mi jasné, že autor dračí encyklopedie oplýval nejen dobrými odbornými znalostmi z oboru drakologie, ale též specifickým smyslem pro humor.

Kubík se uklidnil, přestal zlobit, zaujatě sledoval obrázky, poslouchal babiččin doprovod a začal se zvědavě vyptávat.

„Ale, nesežere ten drak princeznu, viď babi?“ Vykulil své obrýlené dětské oči nad tříhlavou saní a nechal se od prarodičky hned dvakrát ujistit, že venkovský chasník useká drakovi všechny tři hlavy, za což pak dostane královskou dceru za manželku.

„Chudák liška,“ vyslovil Kubík nad obrázkem draka smraďocha svou účast s přihlížející šelmou psovitou. Ostentativně začichal a přes roušku si zmáčkl svůj dětský nosík. Pak začal být zvědavý: „Babičko, proč vlastně ten drak tolik smrdí?“

„Je to velký žrout, Jakoubku, nedává si pozor na to, co všechno sní a pak se mu z toho udělá špatně,“ zaimprovizovala šikovně babička.

Kuba se zamyslel, až bylo vidět, jak mu to v jeho dětské hlavičce šrotuje. Pak zablýskal očima: „Babí, já už vím. Tatínek se přejedl hrachové kaše a taky smrděl. Maminka mu řekla, aby si dal na pr...“ kluk se zarazil, krátce koukl na babičku a pokračoval: „aby si dal na zadeček roušku. Potom mu s ucpaným nosem uvařila nějaký čaj. Tatínek ho vypil, pak se na půl hodiny zavřel na záchodě a pak už nesmrděl. Babičko, neměl by si ten drak vzít taky roušku na zadeček a vypít čaj?“

„Jakoubku!“ Zareagovala babička přísně na slova svého prapotomka, „takové věci v tramvaji neříkej, to se nesluší. A vůbec, rouška by tomu drakovi nepomohla, ty se v pohádkách nenosí.“ Babičce se nadělaly droboučké vrásky okolo očí a bylo zřejmé, že má co dělat, aby se nad myšlenkou zarouškovaného pozadí nerozesmála.

Když se z amplionu nad našimi hlavami ozvalo „Újezd,“ postavil se k našim sedačkám nějaký chlapík, na kterém bylo vidět, že spíš než tramvají je zvyklý jezdit autem s vlastním řidičem nebo taxíkem. Tvářil se načuřeně, byl brunátný ve tváři, vytáhl mobil a začal telefonovat. Hlasitě udílel někomu rozkazy typu: „Za desítku mu to neprodávej, musíme ho pořádně natáhnout, trvej minimálně na dvaceti.“ Nebo: „Ne, nemůže si stěžovat, že jsme jí prodali šunt, máme to ošetřený v podmínkách.“ Babička s Kubíkem si mezitím prohlíželi další draky z encyklopedie, ale já už jejich povídání nad těmi obrázky neslyšel, protože je přehlušil ten telefonující pán nad námi.

Ve chvíli, kdy babička začala komentovat obrázek rozchechtaného draka s šaškovskou čepicí, žonglujícího předníma nohama s několika barevnými míčky, se Kubík nahlas rozesmál. Chlapík nad námi pořád uděloval rozkazy do telefonu, ale během posledních asi dvou minut mluvil poněkud přerývaně a jeho brunátná tvář začala postupně blednout. Teď se zamračil, do mobilu křiknul: „moment!“ a obhrouble spustil na Jakubovu babičku: „Ženská, ztište si toho svýho parchanta a vemte si ho na klín, já si chci sednout!“

Než jsem stačil domyslet, kdo tady vlastně dělá větší kravál, zvedla babička neohroženě oči k hrubiánovi a tichým, leč o to rozhodnějším tónem pronesla: „Co si to dovolujete, člověče, kdo si myslíte, že jste?!?“ Pak se bez mrknutí oka vrátila zpátky ke svému vnukovi a k dračím obrázkům.

Přiznám se, že se nerad míchám do cizích záležitostí a že se neumím pořádně prát. A tak jsem se v tu chvíli polekal, že jestli chlapík nad námi zareaguje na babiččina slova jako rozzuřený býk na červený hadr, začne jít do tuhého. Následující vteřiny se však situace vyvinula naprosto neočekávaným způsobem.

Hrubián v reakci na babiččinu neohroženou odpověď nezaútočil slovně, natož fyzicky. Dokonce ani nepokračoval v telefonickém udílení rozkazů. Jak už chvíli postupně blednul, tak teď byl dočista zelený, až připomínal draka smraďocha. Nutno doplnit, že se tomuto nebohému tvoru začal podobat nejen barvou, ale i zápachem protože teď už i on okolo sebe šířil odporný odér. V tu chvíli se z reproduktoru nad námi ozvalo: „Anděl,“ chlapík se zprudka otočil, chytil se za břicho a neomaleně si začal razit cestu ke dveřím.

„Pánbůh ho potrestal,“ pravila věcně babička.

„Asi se přejedl hrachové kaše jako tatínek. Měl by si nasadit roušku na zadeček a vypít čaj,“ dodal naivním dětským hláskem Kubík.

Vím, že je hříchem smát se cizímu neštěstí. Ale snad nám pánbůh odpustí, že jsme se po zmizení toho hrubého člověka všichni i s Kubíkem rozesmáli tak, až se nám zase zamžily brýle nad rouškou.

Autor: Jan Pražák | pondělí 25.1.2021 14:38 | karma článku: 34.42 | přečteno: 1472x

Další články blogera

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 30.82 | Přečteno: 2510 | Diskuse

Jan Pražák

Máte rádi českou klasiku?

Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.

25.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 26.74 | Přečteno: 680 | Diskuse

Jan Pražák

Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní

„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.

22.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 25.68 | Přečteno: 889 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem prchl z postele do skříně

Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.

19.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 27.38 | Přečteno: 801 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 23.56 | Přečteno: 396 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.40 | Přečteno: 296 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 516 | Diskuse
VIP
Počet článků 2119 Celková karma 31.23 Průměrná čtenost 1302


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...