Covid ze mě udělal prostitutku
Živím se rukama, protože jsem se nikdy nic lepšího nenaučila, ale nestěžuju si, prostě to tak je. Dřív jsem chtěla řídit tramvaj, ale ze zdravotních důvodů nesmím, i na auto mám řidičák jen na neprofesionální jezdění. Tak dělám, co se dá, už jsem toho vyzkoušela dost, třeba na place nebo v kuchyni v pohostinství, ve výrově, ve skladu, úklid a tak dál. Táta je starej a nemocnej, hlavně s nohama, že už skoro nevychází a taky dost zapomíná, ale jinak je ještě zaplať pánbůh celkem samostatnej. Milan, teda ten můj přítel, se kterým bydlíme každej zvlášť, dělal dřív technika v jedný firmě, která se specializovala na vytápění. Většinu peněz mu spolykaly alimenty plus starej dluh, to všechno si nadělal se svou bejvalkou. Zbejvalo mu tak akorát na obživu a garsonku, ve který bydlí.
Před covidem to ještě jakž takž šlo, s pěnězma jsem vycházela tak akorát, když do toho započítám náklady na bydlení, domácnost, tátovy léky, co nehradí pojišťovna a tak dál, tak jsem se vešla. Pokud ne, když se mi třeba rozbila lednička nebo jsme si chtěli zajet s Milanem na nějakou levnější dovolenou, tak jsem si půjčila buď já nebo on a vždycky jsme to pak dokázali nějak splácet. Byl to takovej ten život, kterýmu se říká z ruky do huby a kterej praktikovalo celkem dost lidí, protože prostě na nic lepšího neměli a tohle jim muselo stačit.
Jenomže tohle už je dneska minulej čas. Když přišla na jaře první vlna a všechno šlo do háje, tak Milanově firmě ubyly zakázky, zdrtila je konkurence větších podniků a on přišel o práci. Ve svým oboru je sice dobrej, ale je to úzce specializovaný a nic moc jinýho neumí. Tak byl nějakej čas bez práce a potom sehnal místo za kasou v jednom řetězci. Jenomže pak ho vyhodili i odtamtud, usmysleli si, že vyměněj starší český lidi za mladý cizince, protože ti jsou levnější, můžou s nima víc vorat a celý to schovali za reorganizaci. Takže teďka, když je všechno zas zavřený a omezený, Milan krom občasnejch mizernejch brigád zas nedělá a nemůže nic normálního sehnat.
Já teď pracuju ve skladový hale za míň jak dřív, nic líp placenýho jsem v týhle době nesehnala. I když k tomu přičtu peníze, který mi táta dává z důchodu, tak mi to prostě na všechno nestačí. Zvlášť když chci trochu pomoct Milanovi s tím dluhem, co mu zbyl po bejvalce. Vím, že kdyby to bylo obráceně, tak on by pomohl mně, jsme spolu dost dlouho a už se to párkrát stalo. Kdyby se Milan nastěhoval k nám, ušetřili bysme za jeho bydlení, ale to nejde. Je fajn, mám ho ráda, ale bydlet spolu nedokážeme, hádali bysme se a nakonec by se nám to celý pokazilo, toho jsme si oba vědomí.
Před časem jsem si postěžovala jednomu svýmu známýmu, že jestli to takhle půjde dál, nebudu mít na nájem a pokud se nebudu chtít odstěhovat pod most i s tátou, nezbyde mi, než si začít půjčovat od lichvářů. Petr, teda ten známej si s ničím nedělá servítky, kouknul se na mě a povídá: „Hele, Evo, měl bych pro tebe řešení. Já jsem ženatej, v sexu to mám doma špatný, rozvádět se nehodlám, tak jestli chceš, začneme spolu spát a já ti za to budu platit.“ No, já napřed nevěděla, jestli mám okamžitě odejít nebo mu dát pár facek a odejít až potom, prostě jsem mu řekla, že se zbláznil a že tohle teda rozhodně ne.
No jo, napřed jsem byla na Petra naštvaná, že se mnou jedná jako s nějakou coutou, ale když jsem se pak doma znovu koukla do účtů a spočítala si, co všechno musím honem zaplatit, tak se mi to rozleželo v hlavě. Došlo mi, že moc jinejch možností nemám, a pokud to dokážu skousnout, tak tohle by bylo řešení. Čímž pádem pro mě nastalo období, ve kterým se stydím sama za sebe a který začalo tím, že jsem Petrovi napsala esemesku, že teda tuhle jeho nabídku beru. Zprávu jsem poslala proto, že jsem se prostě styděla zavolat a říct mu to skrz telefon rovnou do očí.
Takže se ze mě stala děvka, promiňte mi to slovo, ale já se tak cejtím. Petr za mnou chodí celkem pravidelně každej tejden, odbydeme si to v posteli, položí mi peníze na stůl a zase vypadne. Navenek to možná vypadá, že nám to oběma vyhovuje, on si uleví od svýho přetlaku a mě těch šest, sedum tisícovek za měsíc zachrání od průšvihu. Jenomže vnitřně si připadám jako mizerná ženská, která podvádí svýho chlapa, protože si to jinak zařídit neumí. Někdy si říkám, že jsem se možná měla líp učit, abych si teď mohla sedět někde na teplým místečku v kanceláři a bejt za vodou. Nebo se drát nahoru do politiky a hrabat si pod sebe, jak se to normálně dělá. Ale ne, na to bych neměla žaludek, to bych si asi připadala ještě hůř, než když se takhle peleším s Petrem, protože aspoň nikomu kromě sebe neubližuju.
Táta o tom ví, už několikrát se srazil s Petrem, když se ze svýho mrňavýho pokojíku šoural o berlích na záchod a zahlídnul ho u koupeny nahatýho jen s ručníkem okolo pasu. Ví, ale nemluví o tom, musí mu bejt jasný, kvůli čemu to dělám. Jenom jednou mi nabídnul, že mi bude dávat svůj důchod úplně celej, ale já jsem to odmítla. Přece od něj nemůžu chtít těch pár korun, za který mu kupuju věci na přilepšenou nebo který si dává stranou, kdyby šlo do háje úplně všechno.
Milan o Petrovi neví a já dělám všechno pro to, aby se to nikdy nedozvěděl. Minulej tejden se mi stala taková věc, byli jsme s Milanem domluvený, že k němu přijdu do jeho garsonky a uděláme si spolu hezkej večer. On uvaří něco dobrýho, pomilujeme se, půjdeme se projít k rybníku, budeme si povídat, a tak, však to znáte. Petr měl přijít až za dva dny, ale odpoledne mi najednou volal, jestli jsem doma, že mu to tenhle tejden nějak špatně vychází, a teda jestli by se u mě mohl stavit hned za půl hodiny. Ve mně hrklo, přišlo mi to takhle těsně před schůzkou s Milanem hloupý, ale nedokázala jsem ho odmítnout, protože ty prachy prostě potřebuju.
Nevím, jestli si dovedete představit, jak mně pak bylo před Milanem a před sebou samotnou. Připadala jsem si jako potvora, co leze z postele do postele, svýmu mužskýmu se nabízí čerstvě použitá od jinýho chlapa a přitom se bojí, aby na ní nic nepoznal. No, samozřejmě, že to na mně Milan nepoznal, takže by mi to vlastně mohlo bejt jedno, ale setsakra nebylo, jestli mi rozumíte.
No nic, nebudu vás dýl zdržovat, jenom bych nerada, abyste si mysleli, že tady ze sebe dělám nějakou chudinku, která chce, aby ji někdo litoval. Říkám to proto, aby lidi viděli, kam až ten mizernej covid dokáže člověka dohnat a aby ti, kterejm se stalo něco podobnýho, věděli, že v tom nejsou sami. A takovejch je spousta, to vám teda povím. Neumíte si představit, jak moc bych si přála, aby už ten pitomej virus táhnul do háje a my mohli zase normálně žít jako předtím. Tak odpusťte, jestli jsem vás nudila a držte mi palce, ať to nějak ustojím, já je zas budu držet vám.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Jan Pražák
Hrátky s krásnou dámou
Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Jan Pražák
Frajeři na silnicích
„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.
Jan Pražák
Já ti to do smrti neodpustím, táto!
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jan Pražák
Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami
„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.
Jan Pražák
Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov
„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.
Jan Pražák
Rozruch na dámském WC
„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
Jan Pražák
Desatero kočičích přikázání
Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.
Jan Pražák
Taky živíte svého důchodce?
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.
Jan Pražák
Malá zvědavka v pekařství
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
Jan Pražák
Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!
Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!
Jan Pražák
Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi
„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“
Jan Pražák
Jak jsem se pohádal s umělou inteligencí
„Co je to za vymyšlenost? Co to vyvádíš?“ Taky se vám stává, že si povídáte s věcmi, když vás něčím naštvou? Já tyhle věty adresoval svému počítači, když se po poslední aktualizaci začal chovat divně a spousta věcí byla jinak.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2125
- Celková karma 31,34
- Průměrná čtenost 1304x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.