Ze zápisků šílence

6. 10. 2020 14:37:20
Stalo se mi to již poněkolikáté, ale tentokrát byl můj zážitek nejintenzivnější, protože jsem se tam poprvé s někým setkal. Nešlo o normální sen, složený z obrazů vlastního podvědomí, nýbrž o vystoupení duše ze spícího těla.

V sobotu po obědě jsem si na chvilku lehnul a usnul. Před probuzením jsem se dostal na rozhraní spánku a bdění, uvědomoval si, kde jsem, chtěl vstát, ale nemohl se pohnout. Pak mě napadlo, že když nedokáže vstát moje tělo, vystoupím z něj svou myslí. Zkusil jsem se znovu pohnout a ejhle, ono to šlo. Ze dřívějška už vím, že v takové chvíli nesmím vědomě otevřít oči, protože bych se okamžitě vrátil do těla, které se v tomto stavu nedokáže hýbat.

Vstal jsem tedy naslepo a spoléhal na svůj vnitřní zrak, který je natolik nedokonalý, že mi umožňuje vidět okolo sebe jen chvílemi a omezeně. Napůl vidoucí tímto vnitřním zrakem jsem došel ke dveřím, vedoucím do zahrady a chtěl se dostat ven. Věděl jsem z dřívějška, že mě tam čekají nevídaně krásné věci, například mělké jezero se dnem pokrytým drobnými barevnými rostlinami, jehož voda je příjemně vlažná a dá se v ní normálně dýchat.

Tentokrát mě však u dveří zadržovala nějaká síla, která mě do těch krás nechtěla pustit, a musel jsem vynaložit určitou námahu, abych ji překonal. Když se mi konečně podařilo projít těmi dveřmi, tak místo malé zahrádky, která je tam ve skutečnosti, mě tam čekala rozlehlá zvlněná louka, porostlá nízkou sytě zelenou trávou.

Zaplavil mě nepopsatelný pocit volnosti, učinil jsem prvních pár kroků a poté ulehl do trávy. „Tady je všechno pozitivní, klidně ochutnej i hlínu," prošlo mi hlavou, učinil jsem tak a ta prsť k mému podivu chutnala lahodně a trochu sladce.

Pak jsem se zvedl ze země a pokračoval dál zvlněnou loukou. Na obzoru v dáli před sebou jsem spatřil zamžené obrysy hor, na druhé straně té louky jsem se ocitl nad mělkým údolím. Nedaleko pode mnou stálo nějaké stavení, vypadalo jako stará venkovská usedlost a já se rozhodl tam jít v naději, že někoho potkám a budu s ním moci hovořit. Stále jsem musel mít na paměti, že nesmím otevřít oči, abych vjem nepřerušil, a obrazy před mým vnitřním zrakem se občas vytrácely a pak zase vracely zpět.

„Ťuky, ťuk, můžu dál?“ Zaklepal jsem na pootevřené dubové dveře toho stavení.

Objevila se starší žena s prošedivělými vlasy, a s úsměvem na svém širokém obličeji mi odpověděla: „Ano, buďte vítán, posedíme a napijeme se spolu. Projděte tady podél oken na dvůr, tam se sejdeme.“ Vyzařoval z ní klid a dobro, a já najednou věděl, že i zde existuje něco jako víno, které však neslouží ku zlobě a agresi v opilosti jako občas u nás, ale k povznesení v kladném slova smyslu.

Žena zmizela v útrobách domu a já se dle jejích slov vydal okolo oken podél zápraží. Minul jsem muže a ženu, pár starých lidí, kteří k sobě patřili, ani mě nezaregistrovali, jen zasněně hleděli do dáli. Kousek ode mě proběhla spěchající mladá dívka, krátce mi zvesela zamávala a pokračovala dál. Když jsem dorazil na dvůr, začal se můj vnitřní zrak opět rozostřovat, ta prošedivělá žena tam na mě už čekala.

„Víte, já spím, má duše vystoupila z těla a na chvilku se dostala sem k vám. Teď skoro nevidím a netuším, jak dlouho tady budu moct zůstat, než se probudím a budu muset vrátit zpátky.“

„Ano, vím,“ odpověděla mi. „Pojďte, povedu vás do sadu,“ vzala mě za ruku.

„Jsem z Nehvizd, řekněte mi, prosím, kam jsem se dostal.“

Ačkoli jsem jí řekl jen jméno vesnice, ve které mé tělo zrovna spí ve své posteli, sama věděla, že je to na Zemi. Řeka mi. „To je odsud trochu z ruky, málokdy sem někdo odtamtud zabloudí.“

„Jsem tady na jiné planetě?“ Vyzvídal jsem dál.

„To není přesné,“ odpověděla. „Ne jiná planeta, ale jiná dimenze. Vy si to nedokážete představit, ale jste velice blízko svého domova, ale zároveň hodně daleko.“

„Jak se sem dostali lidé, kteří tu žijí? Nebo spíš kdy se sem člověk může narodit?“

„Víte, tady je to jiné než u vás. Není tu zlo ani protivenství, vládne zde pouze dobro, přízeň a volnost. Je to tu proměnlivé, každý si tady pouhými myšlenkami a vlastními přáními může například postavit dům, ve kterém chce bydlet. Pokud se zatoužíme s někým setkat, stačí si to přát a hned se ocitneme u něj. Pro vás je to asi těžko představitelné, ale takových světů, jako je tento, je bezpočet. Člověk se do některého z nich může narodit až tehdy, když se oprostí od všeho špatného, zlého, nenávistného, závistného a od dalších protivenství, která vládnou tam u vás a na podobných místech.“

Žena ke mně takto vlídně hovořila, a když se zmiňovala o našem světě, přelétl jí přes tvář výraz smutku, pochopení a naděje. Pomalu jsme postupovali k sadu a já měl pro ni připravenou spoustu dalších otázek. Pochopil jsem, že tamní lidé vědí daleko víc než my tady, víc než si vůbec dokážeme představit a víc, než nač se umíme ptát.

„Buďte opatrný, abyste se nepodíval do slunce,“ pokračovala, „je tak nádherné, že by vás sem připoutalo, už byste se nedokázal vrátit zpátky, a přitom vás tam ještě čeká řada úkolů, které máte ve svém životě splnit.“

Slunce tak jako tak nebylo vidět, přestože obloha byla průzračně modrá. Možná jsem ho ale na rozdíl od tamních obyvatel nemohl spatřit pouze já, abych neměl možnost se do něj podívat, neboť nejsem hoden toho tam žít. A to byla má poslední myšlenka, která mě v té krásné dimenzi stihla napadnout, protože pak jsem se probudil zpět ve svém těle a ve své posteli. Několik dlouhých minut ve mně dozníval pocit štěstí. Pocit, který je v tom krásném světě normální a trvalý, leč zde na naší zemi pomíjivý a vzácný. Pocit, na který nikdy nezapomenu.

PS: A tak mi odpusťte to moje dnešní šílené a možná i trochu nudné povídání. Však mívám i normální sny, například na dnešek se mi zdálo, jak moje babička parádně obehrála v mariáši jednoho mého protivného známého. Většina z nás mívala v dětství takovou skvělou babičku, která tam na nás možná někde za tou rozlehlou zvlněnou loukou trpělivě čeká.

Autor: Jan Pražák | úterý 6.10.2020 14:37 | karma článku: 23.73 | přečteno: 860x

Další články blogera

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 31.38 | Přečteno: 2726 | Diskuse

Jan Pražák

Máte rádi českou klasiku?

Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.

25.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 26.74 | Přečteno: 682 | Diskuse

Jan Pražák

Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní

„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.

22.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 25.68 | Přečteno: 892 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem prchl z postele do skříně

Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.

19.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 27.38 | Přečteno: 803 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 24.85 | Přečteno: 429 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.40 | Přečteno: 298 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 518 | Diskuse
VIP
Počet článků 2119 Celková karma 31.23 Průměrná čtenost 1302


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...