Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Poslední sex

S Renátou se to celý semlelo asi dva měsíce poté, co jsem se rozešel s předchozí dívkou, se kterou jsme spíš než vážnej vztah měli jen takový postelově vylepšený kamarádství.  

V tý době mi bylo akorát dvaatřicet, řekl jsem si, že si dám nějakej čas pauzu od ženskejch a teprve potom si začnu hledat nějakou další na pobavení. Jenomže pak mi do toho mýho pauzírování vlítla Renáta a já se nestačil divit.

Tahle vdaná o pár let starší drobná ženská bydlela s manželem a se synem v bytě ve stejným činžáku jako já ve svý garsonce. Byli jsme tam jen dvě partaje na patře a dost se po sousedsku kamarádili. Začalo to, když jsem se kdysi nastěhoval, tehdy se nabídli, že mi pomůžou s rekonstrukcí a já jim to pak oplatil, než šel jejich kluk do školy. Renátin Jirka byl chlap, co nezkazí žádnou legraci a občas jsme spolu s chutí zašli na jedno. Jindy jsem jim pohlídal mladýho, když potřebovali někam vypadnout, prostě jak to má mezi sousedama správně bejt.

Už od začátku mi přišlo, že nejsem Renátě tak úplně lhostejnej. Sice mi nikdy nic takovýho ani nenaznačila, ale občas udělala nevědomky nějaký gesto, ze kterýho to bylo znát. Ne, že by to byla ošklivá ženská, figuru měla parádní a já mám tyhle drobný brunetky rád. Jenomže byla vdaná a já nikdy neměl povahu na to, abych lezl někomu do zelí, zvlášť když šlo o mýho kámoše. A tím ten její Jirka rozhodně byl.

Co jsem Renátu znal, vždycky byla veselá, samá sranda, smích a měla v sobě spoustu životní energie, ale poslední dobou mi začala připadat trochu zvadlá. A taky zhubla. Jenomže si přede mnou nikdy na nic nestěžovala, tak jsem si myslel, že má jen nějaký běžný starosti jako asi každej, že třeba drží tajli a na nic jsem se neptal. Všichni máme svý lepší a horší období, tak jsem to neřešil a vůbec mě nenapadlo, že přede mnou oba dva tajej obrovskej průšvih.

***

„Karle, neruším tě, máš čas, můžu se na chvilku stavit?“ Zazvonila mi jednoho zimního sobotního podvečera Renáta u dveří.

Já se chvilku předtím vrátil ze squashe, hodil sprchu a koukal na nějaký nesmysly v bedně, tak mi přátelská společnost akorát přišla vhod: „Jasně, Reni, skoč pro svoje kluky, posedíme a pokecáme, budu rád.“

„Budu ti muset stačit já, kluci jeli na dva dny na hory.“

„A proč jsi nejela s nima?“

„No, to ti právě chci říct. Spoustu ti toho potřebju říct, nevadí? Počkej, skočím pro červený, ať nesedíme nasucho.“

Nevěděl jsem, co si o tom mám myslet, Renáta se tvářila napůl zoufale a napůl, jakoby se chystala k nějakýmu důležitýmu kroku. Takovou jsem ji neznal, ale každopádně jsem ji vzal dovnitř s tím, že červený mám a jako hostitel ji zvu na to svý.

Kecali jsme asi hodinu, v podstatě o ničem, Renáta se snažila maskovat nervozitu, to důležitý se neodvažovala nakousnout a já ji nechával, až s tím začne sama.

Když byla láhev skoro prázdná, najednou zvážněla: „Karle, udělal bys pro mě něco hodně zvláštního?“ Zeptala se prakticky šeptem a trochu se u toho zakoktala.

„Jasně, co potřebuješ, Reni?“

„Můžu ti to neříct dopředu?“ V očích měla něco mezi prosbou a výzvou. Chvilku jsem váhal a pak tiše kejvnul.

„Tak vstaň, zavři oči a až je otevřeš, nic, prosím tě, neříkej.“

Hrál jsem poctivě, nekoukal se ani štěrbinkama a slyšel jen nějaký šustění. V momentě, když mi začala prudce rozepínat knoflíky u košile, tak jsem ty oči otevřel. Stála přede mnou úplně nahá, strašně vyzáblá, musela zhubnout daleko víc, než jsem si myslel. Všimla si, že se koukám, zajela mi rukama na prsa a zatnula do nich nehty, jakoby mi chtěla dát najevo, že teď nesmím ucuknout. Manželka mýho kámoše, se kterou jsem nikdy nechtěl nic mít a která mě navzdory svý hubenosti přitahovala nejen svou postavou, ale teď hlavně tím, jak po mě zničehonic vyjela. Nebyl čas na přemejšlení.

Byla strašně divoká, celý se to odehrálo podle jejího scénáře, milovala se, jako by to mělo bejt naposled v životě. Nic tak příšerně smyslnýho a strašně krásnýho jsem před tím nezažil a pochybuju, že někdy zažiju s nějakou jinou. Když to skončilo, zhroutila se mi hlavou na rameno a rozplakala se. Jen jsem ji jemně hladil ve vlasech a čekal, co bude dál. Byl bych úplně blbej, kdybych v tu chvíli netušil, co za vším tímhle vězí.

Asi po deseti minutách zvedla hlavu, prudkým pohybem odhodila vlasy z tváře, rukama si otřela rozmazaný oči od pláče a spustila překvapivě klidným a věcným hlasem:

„Karle, promiň, já jsem to prostě musela udělat, protože... protože umírám. V mým těle je spousta metastáz, netuším, jestli vydržím do jara. Jirka to snáší snad hůř než já, je na mě strašně hodnej, náš kluk neví, že je to tak vážný a já jsem nešťastná, že jim to udělám. Že jim umřu a nechám je tady v tom samotný. Karle, nesnaž se mě utěšovat, na mně nezáleží. Já jen potřebovala... potřebuju ještě aspoň trochu žít...“

Renáta zmlkla, ani nečekala, jestli jí na to něco řeknu, vyskočila z postele a jen tak na holý tělo si hodila šaty, ve kterejch ke mně prve přišla. Najednou byla jak vyměněná, jako by se jí vrátila její dávná energie a dokonce i někdejší smích: „Karle, lež, prozraď mi, kde máš lékárničku a nehejbej se, než ti ošetřím ty škrábance, který jsem ti nadělala.“

***

Tahle zvláštní epizoda s Renátou se odehrála před šesti léty a nikdo se o ní nikdy nedozvěděl. Byla to obdivuhodná ženská, který se po našem společným večeru navzdory tomu těžkýmu stavu aspoň na chvilku vrátila špetka její někdejší životní síly. Neměla strach z vlastní smrti, bála se, co si počnou Jirka se synem, až tady nebude.

Odešla v klidu a smíření na konci dubna. Kluci se záhy po pohřbu odstěhovali na Vysočinu k Jirkovejm rodičům. Pořád jsem s tímhle svým dávným kámošem v kontaktu, zůstal už sám a tvrdí, že druhou takovou jako byla Renáta, by už nenašel. Ale je spokojenej, propadnul farmaření, pořídil si ovce a žije tím.

Nedovedete si představit, jak moc jsem se po týhle epizodě s Renátou změnil. Jako by mi ta holka konečně otevřela oči a ukázala, co je v životě důležitý. Kdepak starat se jen o sebe, o svou zábavu a vlastní pohodlí, jak jsem to dělal dřív. Naučila mě, jak je potřebný, aby měl člověk někoho, na kom mu záleží a pro koho může žít.

Však už jsem si jednu takovou našel a kdybych věřil na věci mezi nebem a zemí, tvrdil bych, že mi ji poslala Renáta tam z druhý strany. Je jí trochu podobná, teda spíš povahou než postavou a má trefný jméno Lucie, protože vnesla světlo do mýho života. A dala mi navíc ještě jedno světýlko v podobě naší maličký Lucinky.

Autor: Jan Pražák | čtvrtek 30.4.2020 14:34 | karma článku: 27,87 | přečteno: 980x
  • Další články autora

Jan Pražák

Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti

„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.

18.4.2024 v 14:23 | Karma: 25,65 | Přečteno: 826x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Zpověď dominantního muže

Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.

15.4.2024 v 14:31 | Karma: 23,62 | Přečteno: 872x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Příběh bisexuální ženy

„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.

12.4.2024 v 15:15 | Karma: 25,19 | Přečteno: 927x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Hrátky s krásnou dámou

Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.

9.4.2024 v 14:34 | Karma: 30,23 | Přečteno: 2396x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Frajeři na silnicích

„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.

6.4.2024 v 7:07 | Karma: 35,97 | Přečteno: 2678x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Já ti to do smrti neodpustím, táto!

V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.

3.4.2024 v 14:34 | Karma: 32,15 | Přečteno: 1383x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Pán už ten páreček nebude jíst?

Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.

31.3.2024 v 7:07 | Karma: 29,28 | Přečteno: 1287x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma: 40,22 | Přečteno: 7862x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Máte rádi českou klasiku?

Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.

25.3.2024 v 14:34 | Karma: 27,87 | Přečteno: 906x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní

„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.

22.3.2024 v 14:34 | Karma: 26,98 | Přečteno: 1115x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Jak jsem prchl z postele do skříně

Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.

19.3.2024 v 14:34 | Karma: 28,30 | Přečteno: 957x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami

„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.

16.3.2024 v 7:07 | Karma: 28,09 | Přečteno: 892x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov

„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.

13.3.2024 v 14:34 | Karma: 28,85 | Přečteno: 1117x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Rozruch na dámském WC

„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.

10.3.2024 v 7:07 | Karma: 38,21 | Přečteno: 5025x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň

Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.

7.3.2024 v 14:34 | Karma: 38,33 | Přečteno: 6612x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Desatero kočičích přikázání

Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.

4.3.2024 v 14:34 | Karma: 27,38 | Přečteno: 1070x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Pražák

Taky živíte svého důchodce?

Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.

1.3.2024 v 14:34 | Karma: 43,88 | Přečteno: 5226x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Malá zvědavka v pekařství

Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.

26.2.2024 v 14:34 | Karma: 32,57 | Přečteno: 1207x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!

Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!

23.2.2024 v 14:34 | Karma: 25,35 | Přečteno: 1004x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Pražák

Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi

„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“

20.2.2024 v 14:34 | Karma: 27,73 | Přečteno: 1082x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 2126
  • Celková karma 31,38
  • Průměrná čtenost 1304x
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.