Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Rodina je vždycky na prvním místě

„Mami, viď, že se teď nastěhuješ zpátky k nám? Tu svoji garsonku můžeš pronajmout, až se Lukášek narodí, budeš nám pomáhat a každá koruna navíc přijde vhod. Tak můžeme s tebou počítat, že jo?“

Mileně se znovu po létech vynořila v paměti prosba její dcery, se kterou se na ni obrátila krátce před narozením malého. Ještě o několik roků dřív ji dcera nedlouho po svatbě umluvila, aby se odstěhovala do maličké, léta neudržované přízemní garsonky na nevlídné městské periferii. Byl to takový nuzný kutloch na hranici bytu a nebytového prostoru, který rodině zbyl po smrti Mileniných rodičů a který sloužil jako skladiště starých nepotřebných krámů. Milena sice tušila, že to celé vymyslel novopečený zeťák, ale nakonec dceřině opakovanému přemlouvání vyhověla.

V té době Milena materiální věci stejně moc neřešila, byla totiž zamilovaná. Poprvé po dlouhé době od odchodu manžela si konečně našla nového partnera, starého mládence Pepíka, chlapa se šikovnýma rukama a otevřeným srdcem. Dodnes si pamatovala jeho větu, kterou ji definitivně dostal, když se o ni ucházel. Tehdy se ho zeptala, jestli mu nebude vadit, když se spolu nikdy nesestěhují, protože si každodenního vyváření a žehlení pro chlapa už užila v životě dost a dost. On ji odpověděl: „Prosím tě, copak nechápeš, že tě mám úplně normálně rád, ale guláš si dokážu uklohnit sám a svoje smradlavý řemeslnický ponožky vyprat taky?“

Tehdy se dala s Pepou dohromady, jezdili spolu na výlety, chodili za kulturou, jednou přespala ona u něj, podruhé on u ní a Milena si najednou ve svých pětapadesáti začala připadat jako dvacetiletá. Navíc získala s Pepou jeden bonus k nezaplacení, ty smradlavý řemeslnický ponožky totiž oblékal opravdový fachman, který z té mizerné polorozpadlé přízemní garsonky dokázal vykouzlit byteček k pohledání.

Po narození Lukáška a přestěhování zpátky k mladým se však Milenino několikaleté partnerské štěstí postupně vytratilo. „Mami, budeš nám ho hlídat, viď, Filipovi se ve firmě teď moc nedaří a já mu musím pomáhat,“ oznámila jí dcera krátce po šestinedělí s tím, že stejně nemá dost mlíka a dokrmování zvládne babička sama. „Jsi zlatá, že jsi kvůli rodině odešla do předčasného důchodu, mami, my si toho s Filipem moc vážíme a jsme ti vděční.“

„Kvůli rodině, kvůli mladým, kvůli Lukáškovi,“ bylo v té době Milenino zaklínadlo, jímž odmítala schůzky s Pepou. Zvát si ho domů, když byli mladí ve firmě, jí přišlo hloupé, dcera se zeťákem by to neviděli rádi a na těch několika procházkách s kočárkem, na něž si přibrala Pepu, byla celou dobu nervózní a nesvá. Když se domluvila s dcerou a konečně přijala Pepovo pozvání, aby u něj zůstala přes noc, tak to stejně na poslední chvíli krachlo. Dcera jí zarazila prakticky ve dveřích: „Mami, nezlob se, musíš tu zůstat, Filip pořádá večírek pro zákazníky, potřebuje mě tam, promiň, že jsem ti to neřekla dřív. Jo, a prosím tě, půjč mi pět litrů, dneska ti přišel důchod a my se musíme trochu vytáhnout.“

Mileně to bylo vůči Pepovi hloupé, dobře věděla, jak ho svým neustálým odmítáním trápí. Měla ho sice stále ráda, ale rodina pro ni byla na prvním místě, tak než aby mu pořád dokola ubližovala, radši se s ním rozešla. Pepa to stejně už tak nějak dopředu tušil a navenek to přijal celkem věcně. Ale vnitřně se trápil, Milena byla v jeho staromládeneckém životě jediná ženská, kterou měl doopravdy rád. Šel se opít a cestou domů složil slavnostní přísahu, že až zase s nějakou poleze do postele, tak si pro jistotu uklidí srdce do bedny s nářadím. „Teda samozřejmě krom Mileny,“ dodal spěšně na závěr své přísahy, neb byl nenapravitelným optimistou, za všech okolností doufajícím v nemožné.

***

„Mami, viď, že se teď nastěhuješ zpátky k nám? Tu svoji garsonku můžeš pronajmout, až se Lukášek narodí, budeš nám pomáhat a každá koruna navíc přijde vhod. Tak můžeme s tebou počítat, že jo?“

Mileně se znovu po létech vynořila v paměti prosba její dcery. Té její jediné dcery, která teď sedí s uslzenýma očima na pohovce vedle ní ve zšeřelém obývacím pokoji a obrací k ní svou smutnou tvář: „Maminko, promiň, všechno to bylo moje vina. Zkazila jsem život tobě i sobě. Přes tvoje varování jsem si ho vzala a vůbec mi nedošlo, že nás obě jen sobecky využívá. Jediný, co ho zajímalo, byly peníze. Chtěl mě mít co nejdřív zpátky v tý svý pitomý firmě, aby víc vydělal. Já byla tak blbá, že než abych jako správná máma byla co nejvíc s Lukáškem, tak jsem mu to baštila a ještě jsem z tebe tahala peníze. A on nedokázal nic lepšího, než se mi odvděčit tím, že si začal s tou pitomou namyšlenou husou, kterou vzal do firmy. Víš, co mi řekl, mami? Nechal se slyšet, že prej už nepřijde domů. Milostpán prohlásil, že už do firmy nemusím a abych se prej nebála, že se se mnou finančně vyrovná. To by mě zajímalo z čeho, mizera jeden...“

Dcera se zhroutila Mileně do klína a jen přerývaně vzlykala přes závoj slz: „Maminko, já byla úplně blbá, můžeš mi to vůbec někdy v životě odpustit?“

„Jituško,“ konejšila ji Milena, „Jituško moje nepla...“

Milenina věta zůstala nedokončená, v půli jejího slova se do pokoje vřítil čtyřletý Lukášek a oběma rukama ukazoval kamsi za sebe: „Mamí, babí, pomóóóc, na záchodě je bazén. Medvídek se topí, pojďte sééém!!!“

Milena pohladila svou dceru konejšivě po tváři a vydala se odbíhajícímu Lukáškovi v patách. Doběhla na záchod, kde málem uklouzla v kaluži vody, která přetekla přes zaplněnou a bezpochyby ucpanou mísu.

„Lukášku, cos dělal, prosím tebe?“

„Medvídek mi tam spadnul, když jsem čůral,“ ukazoval klučina zoufale do zaplavené záchodové mísy.

„A proč je tam tolik vody, proboha?“

„Babičko, přece jsi říkala, že po vyčůrání mám spláchnout.“

Milena se už radši na nic neptala. Dcera psychicky na dně, v bytě potopa, teď už ji přišlo jedno, jestli se něco hodí nebo nehodí. Vzala do ruky telefon a vlastně ani nevěděla, jestli volá řemeslníka nebo člověka, který jí byl tak blízký a kterého úplně zbytečně vlastní vinou ztratila.

***

Pepa se vrátil domů, uklízel si nářadí a zadumaně bilancoval vývoj posledních několika hodin:

„Tak za prvé, medvěd je na odpis, to je jasný.“

„Za druhý, chudák mladá, jak mi to Milena všechno vyprávěla, vůbec se jí nedivím, že se stáhla s Lukáškem do ložnice a nechtěla vědět o světě. Ale je to pěkná a sebevědomá ženská, časem se z toho dostane, někoho si najde a bude zase v pohodě.

„A za třetí... Za třetí? Milena sice dělá pořád dobrý kafe a to, co mi naznačovala, se nedalo nepoznat. Jenomže rodina je u ní na prvním místě, v tom se nezmění a já nechci udělat stejnou chybu podruhý. Ledaže... Ledaže bych porušil svoje životní krédo a abych se stal součástí tý její rodiny, tak ji požádal o ruku. No, počkej, počkej, ty kozle starej, tohle si pořádně rozmysli. Klidně můžeš začít tím, že přineseš mladýmu novýho medvěda a pak se uvidí...“

Autor: Jan Pražák | sobota 2.11.2019 21:00 | karma článku: 32,19 | přečteno: 1054x
  • Další články autora

Jan Pražák

Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti

„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.

18.4.2024 v 14:23 | Karma: 25,10 | Přečteno: 769x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Zpověď dominantního muže

Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.

15.4.2024 v 14:31 | Karma: 23,47 | Přečteno: 866x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Příběh bisexuální ženy

„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.

12.4.2024 v 15:15 | Karma: 24,92 | Přečteno: 919x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Hrátky s krásnou dámou

Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.

9.4.2024 v 14:34 | Karma: 30,23 | Přečteno: 2392x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Frajeři na silnicích

„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.

6.4.2024 v 7:07 | Karma: 35,93 | Přečteno: 2675x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Já ti to do smrti neodpustím, táto!

V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.

3.4.2024 v 14:34 | Karma: 32,15 | Přečteno: 1383x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Pán už ten páreček nebude jíst?

Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.

31.3.2024 v 7:07 | Karma: 29,28 | Přečteno: 1287x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma: 40,22 | Přečteno: 7859x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Máte rádi českou klasiku?

Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.

25.3.2024 v 14:34 | Karma: 27,87 | Přečteno: 905x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní

„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.

22.3.2024 v 14:34 | Karma: 26,98 | Přečteno: 1115x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Jak jsem prchl z postele do skříně

Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.

19.3.2024 v 14:34 | Karma: 28,30 | Přečteno: 957x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami

„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.

16.3.2024 v 7:07 | Karma: 28,09 | Přečteno: 892x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov

„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.

13.3.2024 v 14:34 | Karma: 28,85 | Přečteno: 1116x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Rozruch na dámském WC

„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.

10.3.2024 v 7:07 | Karma: 38,21 | Přečteno: 5024x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň

Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.

7.3.2024 v 14:34 | Karma: 38,33 | Přečteno: 6611x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Desatero kočičích přikázání

Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.

4.3.2024 v 14:34 | Karma: 27,38 | Přečteno: 1070x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Pražák

Taky živíte svého důchodce?

Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.

1.3.2024 v 14:34 | Karma: 43,88 | Přečteno: 5226x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Malá zvědavka v pekařství

Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.

26.2.2024 v 14:34 | Karma: 32,57 | Přečteno: 1207x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!

Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!

23.2.2024 v 14:34 | Karma: 25,35 | Přečteno: 1004x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Pražák

Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi

„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“

20.2.2024 v 14:34 | Karma: 27,73 | Přečteno: 1082x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 2126
  • Celková karma 31,17
  • Průměrná čtenost 1304x
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.