Paní Blanka a její kočky
Možná vás napadne otázka, nač ty peníze tolik potřebuje a proč si od té práce už nemůže dát konečně pokoj. Pro parádu? Nebo snad z chamtivosti? Ale kdepak, paní Blanka je bytost veskrze nenáročná a skromná.
Tak proč tedy? Pro kočky. Ta čtyřnohá huňatá klubíčka jsou tvorové, kterým paní Blanka zasvětila velkou část svého života, svého času a svých prostředků. Ve svém domácím depozitu se stará o ty nejpotřebnější, a mně se od ní dostalo obrovského privilegia. Dovolila mi totiž maličko nakouknout pod pomyslnou kočičí pokličku a udělat reportáž. Chcete se taky podívat? Tak pojďte, jste zváni.
„Tak kolik tu vlastně máte svěřenců, kteří jsou vaši vlastní a které se snažíte umístit?“ Optal jsem se po milém přivítání v přízemním bytě panelového domu. Věděl jsem z dřívějška, že ne pro všechny kočky hledají útulkářky nové domovy. Některé si nechávají, protože k nim nakolik přilnuly, že by se jich prostě nedokázaly vzdát. Nebo proto, že jde o tvorečky staré, celoživotně plaché, nějakým způsobem postižené, zkrátka neumístitelné.
„Momentálně asi deset plus koťata, ráda bych umístila hlavně tu kočičí drobotinu,“ dostalo se mi odpovědi. „Ale nemyslete si, že je všechny uvidíte, někteří se poschovávají, jakmile přijde nějaká návštěva.“
Vůně kávy, kterou mě paní Blanka pohostila, možná přilákala mourovatého Teodora, který se zvědavě zjevil ve dveřích.
„Je obdivuhodné, jak tu máte při tolika kočkách čisto a voňavo,“ pronesl jsem konverzačním tónem.
„S dospělými je to dobré, ale koťata občas zazlobí, to mám pak hodně práce s uklízením,“ chytla se tématu moje hostitelka. „Ale přestože jste nic nepoznal, některým lidem ty kočky prostě vadí, pořád si stěžují a vyhazují jídlo, které dávám venkovním toulavcům před okno. A představte si, že na mě před časem jedna sousedka poslala udání. Přišla na mě kontrola kvůli hygieně, samozřejmě bylo všechno v cajku, ale měla jsem s tím spoustu starostí a byla jsem pořádně otrávená.“
„Ta sousedka mě všude pomlouvala dál,“ pokračovala zvolna paní Blanka, „až jsem si řekla, že by bylo nejlepší, kdyby se musela odstěhovat. Jenomže jsem jí nechtěla přát nic zlého, to se nedělá, a řekla jsem si, že na to půjdu obráceně. Začala jsem jí přát, aby neočekávaně přišla k penězům a aby jí bydlení v paneláku začalo připadat pod úroveň. A představte si, jaké jsem měla štěstí. Ta sousedka získala nějaký majetek v restituci a přestěhovala se do svého.“
Náhoda? Nevím. Zmohl jsem se jen na pokývání hlavy a poznámku, že myšlenky dovedou mít sílu. Bohužel už mě v tu chvíli nenapadlo říct, že při vyšší koncentraci černých koček se takovému štěstí nelze divit.
Paní Blanka se začala rozhlížet po skrýších, aby mi ukázala některé ze svých plašších svěřenců, až objevila Flóru, která se po celou dobu schovávala na lavici za stolem. To jí přivedlo k další příhodě.
„Jednou mi mojí známí svěřili do péče svých několik koček, aby mohli odletět na čtrnáctidenní dovolenou. Každý den jsem je chodila krmit, opečovat a čistit jim stelivo, pokaždé se kolem mě seběhly všechny až na jednu, která přede mnou utekla pod gauč už při předávání klíčů. Uklidňovala jsem se myšlenkou, že se určitě vyleze najíst, jakmile odejdu, ale když se neukázala několik dní, dostala jsem strach a začala ji hledat. Prolezla jsem celý jejich byt a kočka nikde. Jediné, co mě napadlo, bylo, že ta kočka musela nepozorovaně utéct ven, když jsem přišla nebo odešla. Nechápala jsem, jak by se jí to mohlo podařit, ale přesto jsem venku vyvěsila cedulky, že se hledá ztracená černá kočička. Byla jsem z toho zoufalá, nejen co řeknu těm svým známým, až přijedou, ale hlavě proto, že mě mrzí každá ztracená kočka bez ohledu na to, čí se to stalo vinou.“
Jen jsem tiše přikyvoval a napjatě čekal na rozuzlení celé příhody.
„A víte, jak to nakonec dopadlo?“ Usmála se paní Blanka. „Dvanáctý den jsem tu kočku objevila nacpanou ve škvírce za skříní. Za celou tu dobu si na moje návštěvy nedokázala zvyknout a pokaždé, jak jsem zarachotila klíčem v zámku, tak tam musela znovu utéct. To víte, že jsem ji navzdory protestům vytáhla a zkontrolovala. Byla na mě sice naštvaná, ale bříško měla plné a byla naprosto v pořádku. Známým jsem o tom samozřejmě nic neřekla, nechtěla jsem je vylekat.“
Moje náklonnost ke kočkám je sice možná všeobecně známá, ale takhle jim zasvětit život jako to udělala paní Blanka a jí podobné dobré duše, to bych asi nedokázal. Když jsem se jí zeptal, jak ke své kočkomilnosti a domácímu depozitu přišla, dlouze se rozpovídala.
„Ke kočičí lásce mě vlastně přivedla moje dcera. Když jsem ještě byla vdaná, jezdili jsme na chalupu ke tchýni a tchánovi, kde žila spousta koček takovým tím venkovským způsobem. Nikdo se o ně moc nestaral, ony přežívaly od chalupy k chalupě, jak se dalo. Dcera v nich našla zalíbení, a tak jsme jim tak nějak automaticky spolu začaly pomáhat. Krmit, vybírat blechy a klíšťata, později i nechat kastrovat, abychom aspoň trochu omezily neustále přemnožování.“
„Jenomže pak jsem se rozvedla, zůstala s dcerou sama, na tu chalupu už nemohla jezdit a péči o tamní kočky musela přenechat stařičké babičce, která nám už tehdy aspoň trochu pomáhala. Janě (dceři) se po kočkách začalo stýskat a tak dlouho mě prosila, až jsem jí za samé jedničky ve druhé třídě slíbila kočku z útulku. A představte si, že se tak snažila, až ty samé jedničky opravdu dostala. Tak jsme se vypravily do útulku, Jana vykulila oči a prohlásila, že by je chtěla všechny. To samozřejmě nešlo, ale donesly jsme si domů naší první kočku Lucinku. A do toho útulku jsme začaly chodit pravidelně pomáhat.“
„Koncem osmdesátých let ve čtvrté třídě dostaly děti za domácí úkol napsat sloh, co dělají jejich rodiče. Jeden kluk napsal, že jeho táta je poslanec a vymýšlí zákony, druhý, že má maminku letušku a nějaká dívenka se rozepsala o své mamince, jak pracuje jako redaktorka v ČTK a píše důležité zprávy. A moje Jana nevěděla, jak mě s takovými významnými lidmi srovná. Tak se prostě rozepsala o tom, že je její maminka úplně obyčejná a jak se stará o opuštěné kočky. A představte si, co se stalo za pár dní. Dcerka přišla domů ze školy s rozzářenýma očima, paní učitelka vyhodnotila její sloh jako nejlepší a dokonce ho četli ve školním rozhlase. Nu a pak už to šlo ráz na ráz, potřebné kočky nám doma začaly přibývat jedna za druhou.“
„Ještě vám povím perlu. Když šla dcera do puberty a třeba se bála, že jí něco zakážu, komunikovala se mnou přes kočky. Nějakou mi přinesla v náručí a spustila: ‚Mami, Sněženka se tě ptá, jestli bych mohla do kina, ten film je prý moc hezký?‘ No a já odpověděla té kočce: ‚Sněženko, vyřiď Janě, že jí to dovolím, ale musí mi slíbit, že bude do osmi doma.‘ A to si pište, že se dcera vrátila včas, věděla, že mi musí pomoct s večerním krmením a čištěním. A pomáhá mi dodnes, když třeba musím někam nakrátko odjet, tak se mi sem chodí o všechny starat. Dávno má vlastní rodinu, ale čas si vždycky najde.“
***
Na závěr ještě pár fotek nedávno zachráněných koťat, pro která bude paní Blanka po umazlení hledat umístění do nových lidských rodin. Má jich samozřejmě víc a pokud by vás některé z nich vzalo za srdce, můžete paní Blanku kontaktovat přes útulek Dobříšsko, se kterým úzce spolupracuje.
Možná mi to nebudete věřit, ale když jsem od paní Blanky a jejích koček odcházel, měl jsem takový zvláštní pocit dojetí a štěstí. Pocit, který mívám pokaždé, když vidím, jak se někdo o někoho nezištně a s láskou stará.
Poznámka: Články o opuštěných kočkách jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Jan Pražák
Hrátky s krásnou dámou
Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Jan Pražák
Frajeři na silnicích
„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.
Jan Pražák
Já ti to do smrti neodpustím, táto!
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jan Pražák
Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami
„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.
Jan Pražák
Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov
„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.
Jan Pražák
Rozruch na dámském WC
„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
Jan Pražák
Desatero kočičích přikázání
Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.
Jan Pražák
Taky živíte svého důchodce?
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.
Jan Pražák
Malá zvědavka v pekařství
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
Jan Pražák
Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!
Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!
Jan Pražák
Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi
„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2126
- Celková karma 31,08
- Průměrná čtenost 1304x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.