Utekl od zraněného syna s cizí ženskou

25. 09. 2019 14:26:42
„Namáčknul se ti na mě v autobusu takovej chlapík, až mi to bylo nepříjemný,“ pravila Maruška a zamyšleně si zamíchala kávu. „No, ale nakonec ho chápu, já když se posadím, tak na vedlejší sedačce moc místa nezbyde.“

„Což o to, Maruško,“ pokusil jsem se zažertovat a očima pohladil její širokobokou barokní postavu, „mně by bylo tvoje namáčknutí určitě moc příjemný. A jestli tam byla zima, tak se mu nedivím, možná potřeboval trochu zahřát.“

„Hele, nezlob,“ střelila po mně ta dobrá zralá žena pohledem. „Nebo přijdeš o historku a nebudeš mít o čem psát,“ usmála se potutelně.

„Tak spusť, už jsem jako pěna.“ Kávy jsem si lokl tak tiše, jak jen to bylo možné, abych vyprávění své společnice nenarušil ani nevinným srknutím.

***

Napřed jsem se chtěla zavrtět a maličko ho nabrat loktem, aby se na tý svý sedačce moc neroztahoval, ale pak jsem si to rozmyslela, Honzo. On si totiž nacpal na klín svýho kluka, takovýho předškoláka nebo maximálně prvňáka, kterej vypadal, jako by mu z oka vypadnul. A měl ruku v sádře, chudák malej, toho jsem si předtím nestačila všimnout. Tak jsem se naopak narvala až na okýnko, abych jim zkusila udělat víc místa, i když to asi nebylo moc platný.

„Mladá paní, nezlobte se na nás, jestli se tady roztahujeme,“ taťka se na mě omluvně podíval a já se trochu zastyděla za tu myšlenku žďuchnout do něj loktem. Klukovi na jeho klíně asi nebylo moc dobře, možná měl tu ruku čerstvě zlomenou a bolela ho. Já už jen řekla, že dobrý, je to v pohodě a chtěla jsem si začít číst.

Jenomže jsem se na tu svoji knížku vůbec nemohla soustředit. Ti dva si totiž začali povídat, jak jezděj na kolech a ten kluk začal svýho tátu poučovat, že se má jezdit jen na cyklistickejch stezkách, protože na silnicích je to dneska strašně nebezpečný. Taťka jen tiše přikyvoval a usmíval se pod fousy, jakýho má šikovnýho kluka. A pak spolu začali plánovat, kam všude by se chtěli vypravit, až synkovi ta ruka sroste.

„Tati, to je škoda, že s náma teď máma nemůže jezdit, když je těhotná.“ Honzo, já ti šla z týhle věty malýho mudrce málem do kolen. Pak tomu ještě nasadil korunu: „Pořídíš mámě kočárek za kolo, aby s námi mohla jezdit, až se Lucinka narodí?“

„Víš, Jirko, kočárek si za kolo připojím já, aby se máma moc nenadřela. Ale na to si budeme muset ještě počkat, než s námi holky budou moct začít jezdit, protože...“ Taťka usilovně přemejšlel, jak malýmu klukovi vysvětlit, že šestinedělky na kola nemůžou a novorozenci do cyklistickejch kočárků jakbysmet. Ale pak se najednou zarazil, vylítnul ze sedačky a posadil na ni kluka se slovy: „Jirko, počkej moment.“ Skočil pomoct jedný mladý paní, která už měla miminko z bříška venku, uložený v kočárku a potřebovala s ním vystoupit. Autobus byl sice dost plnej, ale nikdo z okolostojících se k tomu neměl, tak to tenhle Jirkův táta vzal na sebe.

Taťka popadnul kočárek dole, mladá paní nahoře, vynesli ho ven a všechno by bylo dobrý, kdyby jí nevyklouzla z ruky igelitka a její obsah se nerozsypal na chodník. Taťka, jak chtěl bejt galantní, tak se jí to snažil rychle pomoct sesbírat. Řidič je asi viděl v zrcátku, musel si myslet, že k sobě patřej, tak prostě zavřel dveře, otočil volantem, rozjel se a taťka zůstal venku. Oba dva nechali ty rozsypaný věci bejt, mávali rukama, nohama a mávalo by snad i to mimino v kočárku, ale nebylo to nic platný, řidič si jich už nevšimnul.

„Zastavtééé, člověčééé, ten pán tady má malýho kluka a vy jste mu ujééél,“ křičela jsem jak na fotbalovým stadióně.

Jirka se na mě jen kouknul, vyskočil, hnal se uličkou dopředu k řidiči a ruku v sádře pověšenou na šátku přitom používal jako nějakej razící štít. Snad ho teda tak nebolela, jak jsem se prve bála. Když doběhnul až dopředu, tak spustil na celej autobus: „Pane řidiči, prosím vás, zastavte nebo se bude maminka na tatínka strašně zlobit, že utekl ven a nechal mě jet domů samotnýho.“

Honzo, řidič z toho dočista zkoprněl. Trochu ho znám, jezdím s ním dost často, je to takovej kliďas, kterýho jen tak něco nerozhází. Jenomže teď z toho byl úplně vedle. Nevím, jestli ho tolik vzalo, že ujíždí fotříkovi s jeho malým dítětem nebo to udělal z mužský solidarity, no prostě zastavil skoro na fleku na křižovatce na zelený. Vylezl z autobusu a začal mávat rukama na Jirkova taťku, že na něj jako čeká a že se mu už na dálku omlouvá. Ňákej trouba za autobusem to krapet morálně nevydržel a troubil jak na lesy. Taťka byl naštěstí ze svýho bicyklu trénovanej, tak těch asi padesát metrů uběhnul celkem rychle. Pak si chlapi jen řekli „promiňte, já si vás nevšimnul,“ „jó dobrý, hlavně, že jste mi neujel“ a jelo se dál.

Když už ti dva zase seděli vedle mě, tak bylo chvilku v celým autobusu ticho jako v hrobě. Všichni si chtěli prohlídnout toho exota, o kterým si snad mysleli, že chtěl utýct od zraněného syna s cizí mladou ženskou.

Jirkův taťka se udejchaně snažil dovymyslet větu, proč si budou muset počkat, než s nima začne malá jezdit na cyklistický vejlety: „Jirko, Lucinka bude muset trochu vyrůst, aby se mohla koukat z kočárku ven a užívat si jízdu jako my. A teď pojď, vystupujeme, maminka na nás už jistě čeká.“

Nakonec jsem ještě zaslechla, jak se Jirka ve dveřích autobusu ptá: „Táto, až Lucince s mámou koupíte první kolo, tak ji na něm budu učit jezdit já, jo?“

***

„Maruško,“ naoko přísně jsem na svou společnici zahrozil prstem, „radši se tě ani nebudu ptát, kolik je na tom pravdy a kolik sis toho přibásnila.“

„No dovol, Honzo,“ jestli jsem si vymyslela jen jedno jediný slovo navíc, tak ať mi z fleku přestane chutnat sladký.“ A s nepopsatelným gustem vložila do úst poslední miniaturní koňakovou špičku, kterých jsme si prve ke kafi objednali tolik, kolik si taková správná ženská zaslouží.

Autor: Jan Pražák | středa 25.9.2019 14:26 | karma článku: 26.70 | přečteno: 1009x

Další články blogera

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 30.31 | Přečteno: 2296 | Diskuse

Jan Pražák

Máte rádi českou klasiku?

Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.

25.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 26.74 | Přečteno: 679 | Diskuse

Jan Pražák

Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní

„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.

22.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 25.68 | Přečteno: 888 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem prchl z postele do skříně

Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.

19.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 27.38 | Přečteno: 801 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 23.03 | Přečteno: 371 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 44 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.14 | Přečteno: 294 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 513 | Diskuse
VIP
Počet článků 2119 Celková karma 31.19 Průměrná čtenost 1302


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...