Může nám zvíře nahradit blízkého člověka?

8. 07. 2019 14:03:50
Například sourozence, po kterém coby dítě toužíme, ale z nějakého důvodu ho nemůžeme mít, jako tomu bylo kdysi dávno u jedné mé vzdálené příbuzné? Nebo dokonce partnera?

Julie žila v dětství jen se svou maminkou, jíž její povaha a profese evangelické farářky nutila k častému stěhování. Jako kluk jsem tehdy nepátral po příčinách, proč byly ty dvě samy a proč každých pár let měnily bydliště. Až později jsem se dozvěděl, že to bylo částečně kvůli prazvláštní povaze Juliiny mámy, s níž by ani ten nejshovívavější mužský nedokázal dlouhodobě žít. A částečně též kvůli tomu, že byla překládána z farnosti na farnost. Důsledkem obého bylo, že Julie zůstala jedináčkem a ani si nikde nestihla nebo možná nedokázala získat moc kamarádů.

Občas jsme je s rodiči navštěvovali, zajeli k nim na nedělní půlden, když Juliina maminka zrovna neměla kázání. Jednou o prázdninách, když mi bylo nějakých deset nebo jedenáct, z nějakého důvodu na poslední chvíli nevyšel dětský tábor. Moje babička byla zrovna nemocná, rodičům se nedostávala dovolená a najednou nevěděli, co se mnou, tak mě na týden odvezli k Julii a k její mamince. Dámy tehdy pobývaly v jednom menším středočeském městečku a já mohl jejich živelnou domácnost, kde se prakticky vůbec nekoukalo na pořádek, sledovat svýma klučičíma očima. Očima malého rošťáka, pro kterého je trocha toho všudypřítomného nevinného neutřeného prachu zajímavou změnou a absence přesně stanovených návratů z venku vítaným přínosem.

Julie neměla sourozence ani kamarády, ale nezdálo se, že by jí to nějak moc vadilo, jejich roli vždycky zastoupilo nějaké zvíře. V době mého týdenního pobytu u nich dominoval starý nesmírně tolerantní šedivý kocour. Dámy ho někde našly, když nebyl zrovna v nejlepší formě, možná někomu utekl nebo kohosi omrzel a sám by si už asi nalovit nedokázal. Tak se ho ujaly a Julie ho adoptovala coby svého malého brášku. Bylo to poprvé a naposled v životě, co jsem viděl, jak se kocour nechal krmit lžičkou z talířku jen proto, aby vyhověl rozmaru své „sestry pečovatelky.“ Nechal se dokonce zavinout do povijanu a vozit v kočárku pro panenky, a s trochou nadsázky můžu říct, že se tvářil, jakoby se mu to líbilo. A přitom na tom ještě nebyl fyzicky zdaleka tak špatně, aby se nedokázal normálně najíst z misky nebo ohnat a utéct, kdyby se mu cokoli nelíbilo. Byl prostě takový, že to mohlo budit dojem, jakoby se snažil nahradit Julii sourozence.

Juliina maminka byla z lidského pohledu opravdu zvláštní. Co jí pánbůh, o kterém kázala svým věřícím, nenadělil v oblasti partnerských vztahů a umění vést domácnost, to jí bohatě vynahradil v lásce k bližním. Tedy ke všem bližním, ona například k obrovskému úžasu a občas i zděšení svého okolí nehubila a dokonce ani nezaháněla vosy, ona je krmila.

A tak nebylo divu, že jediným mužským, který s ní dokázal vystát, nebyl člověk, ale pes. Její pes, jímž bylo v době mého týdenního pobytu u nich pomenší černé zvíře neurčitého věku a původu. Ten tvor se jí držel na každém kroku, jen v době jejího kázání musel trpělivě čekat za dveřmi. Jinak se však účastnil veškerého jejího počínání, při jídle seděl na vyhrazeném místě vedle židle své paní, při návštěvách známých a soukromých rozhovorech s věřícími odpočíval na pro něj vyhrazeném starém rozpadajícím se křesílku. V noci spával v nohách její postele, v různé denní hodiny jsem býval často svědkem, jak spolu ti dva „rozmlouvají.“ Z mého klučičího pohledu to vypadalo, jako by si Juliina maminka po člověčím a ten pes po zvířecím způsobu povídali o všem možném. Od řečí o každodenních povinnostech, radostech a strastech až po hluboké filozofické a náboženské rozhovory.

Ačkoli kocour je a vždy zůstane kocourem, pes nikdy nepřestane být psem, oba se řídí svými pradávnými zvířecími instinkty a skutečného člověka plně nezastoupí, dokázali tito dva do značné míry nahradit Julii a její mamince bytosti, které jim chyběly v lidském vydání. Samozřejmě, že ne doslova a ve všem, ale teď s odstupem mnoha let si troufnu říct, že v něčem uměli být dokonce i lepší. Proč? Protože žádný pes by svou paní nikdy neopustil kvůli troše neumu v partnerském životě. A žádný kocour by se nikdy se svou „adoptivní“ sestrou nesoudil o dědictví po rodičích, jak jsem to viděl v jedné úplně jiné větvi příbuzenstva.

Od těch dávných dob jsem se s Julií setkal jen párkrát. Když jsem se s ní viděl posledně, pracovala na vsi jako pečovatelka o zvířata. Kvůli své nemoci žila v bezdětném manželství a třetím členem její domácnosti byl obrovský dobrácký a na slovo poslušný teriér.

Autor: Jan Pražák | pondělí 8.7.2019 14:03 | karma článku: 25.92 | přečteno: 866x

Další články blogera

Jan Pražák

Máte rádi českou klasiku?

Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.

25.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 26.49 | Přečteno: 651 | Diskuse

Jan Pražák

Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní

„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.

22.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 25.41 | Přečteno: 858 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem prchl z postele do skříně

Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.

19.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 27.26 | Přečteno: 776 | Diskuse

Jan Pražák

Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami

„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.

16.3.2024 v 7:07 | Karma článku: 28.09 | Přečteno: 755 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 17 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 11.81 | Přečteno: 216 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 15.82 | Přečteno: 370 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 4.98 | Přečteno: 101 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 30.88 | Přečteno: 570 | Diskuse
VIP
Počet článků 2118 Celková karma 31.33 Průměrná čtenost 1302


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...