S tebou nebo s tvojí sestrou?
Tehdy ji pár dní po jejích narozeninách doslova ukecal, aby si zajela se svými kamarádkami na víkendový výlet na hory. Dříve jezdívala každý rok, ale tentokrát, když bylo jejich Ríšovi sotva pět měsíců, se od malého nechtěla na celé dlouhé tři dny odtrhnout. Nakonec to byl právě on, kdo ji přesvědčil, že se o jejich synka dokáže postarat sám, aby si mohla aspoň na chvilku odpočinout od každodenního kolotoče. Když ji tehdy vyprovázel s Ríšou v kočárku, poznal jí na očích, jak je mu za tu pro něj samozřejmou věc vděčná a jak se na ty dávné kámošky těší. A pak se za pár hodin dozvěděl tu tragickou zprávu o dopravní nehodě...
Teď po roce by bylo Kristýně dvaatřicet. Samozřejmě, že za to ve skutečnosti nemohl, ale kdyby jí to tehdy nenabízel...
„Richarde, jestli už Ríša spí, nechceš zajít nahoru?“ Z úvah ho vytrhlo tiché zaklepání na dveře a ženský hlas. Patřil Zuzaně, Kristýnině sestře, která bydlela společně se svou maminkou a s postiženou dcerou v patře rodinného domku.
Zuzana a její matka mu tehdy nabídly, aby se k nim přestěhoval. Dvě ženy, které, ač samy zapřažené péčí o postižené dítě a stejně jako on nešťastné Kristýninou smrtí, Richardovi nesmírně pomohly. Dokázaly se o jeho Ríšu postarat přes den, takže on mohl dál chodit do práce, aniž by musel pro syna hledat nějaké drahé dětské jesle. Hlavně zpočátku dokázaly poskytnout malému „ženskou ruku,“ kterou umí jen stěží vykouzlit i ten nejpečlivější táta, jenž až doteďka pečoval o potomka společně se svou partnerkou. Však jim tu pomoc Richard nemalou měrou oplácel. Byl to on, kdo je navzdory svému občasnému nesmyslnému bodnutí pocitu viny dokázal v nejtěžších chvílích psychicky podržet. A to navzdory minulosti, v níž to mezi ním a Zuzanou nebylo zrovna jednoduché.
***
„Jasně, rád se stavím.“ Richard vzal elektrickou chůvičku, vstal a pomalým krokem se vydal po schodech nahoru. Cestou vzpomínal. Přišlo mu to už strašně dávno, jakoby v minulém životě. Tehdy si připadal jako král, když se mu podařilo získat srdce hvězdy jejich party mladých lidí. Srdce té nejkrásnější, jíž všechny ostatní dívky záviděly zájem kluků a která si byla svých předností dobře vědomá. Srdce Zuzany, s níž prožil prudký milostný román, který Zuzana ukončila po několika měsících, když se před ní objevil někdo další. Někdo, kdo s ní posléze zplodil dceru, neustál její těžké postižení a zmizel.
Richard byl tehdy pro Zuzanu jedním z mnoha, ona pro něj vším. Když se s ním rozešla, přestal se stýkat s lidmi z party, uzavřel se do sebe a jediný, koho k sobě pustil, byla Zuzanina sestra Kristýna. Citlivá bytost, která svým ženským smyslem přečetla jeho tehdejší sebevražedné úmysly a dokázala ho od nich odvrátit. Zpočátku kamarádstvím, které však postupně krůček po krůčku, jaksi samo od sebe a bez jejich snažení přešlo v hluboký cit. V manželství, v narození Ríši a nakonec v ten nešťastný výlet do hor se dvěma Kristýninými kamarádkami ze zbytku jejich dávné party.
Richard vystoupal do patra a otevřel dveře pokoje. Pohled na Zuzanu, čekající na něj s hrnkem kávy, ho vrátil do reality.
***
„Díky, Zuzi, jsi hodná. Kde máš mámu a dceru?“ Richard se usmál, postavil chůvičku na stůl a srknul si horké vonící kávy. Podala mu ji žena podobně krásná jako kdysi, když s ní krátce chodil. Na pohled byla skoro stejná, jen měla unavené rysy. Ale uvnitř úplně jiná. Z její pýchy se stala pokora, z marnivosti skromnost a z přehlíživosti vstřícnost vůči ostatním. Už skoro rok s ní žil pod jednou střechou a měl dojem, jakoby z ní život svou tíhou sňal všechno špatné a nahradilo to dobrým. Tím dobrým, co mívala v srdci Kristýna. Jeho zesnulá manželka, Zuzanina sestra.
„Máma je s malou na dvoudenní rehabilitaci, asi jsi na to zapomněl. Chtěla jsem jet já, ale máma mě umluvila, že tentokrát pojede ona, prý si mám konečně trochu odpočinout.“
„Umluvila... Konečně trochu odpočinout...“ Zuzana nevědomky vyřkla podobná slova, kterými on sám tehdy přemlouval Kristýnu k jejímu osudnému výletu. Richarda bodlo u srdce. „To přece není možný, nic se nemůže stát, nebuď pověrčivej,“ proběhlo mu hlavou.
Jenomže ono se stalo.
Dlouhý, tichý pohled z očí do očí.
Po mnoha létech první úmyslný dotek s elektrizujícím nábojem.
A potom všechno, co si muž a žena mohou navzájem dát. Richard a Zuzana, tak stejní jako kdysi a zároveň úplně jiní...
Druhý den ráno udělala v šedesát kilometrů vzdáleném rehabilitačním zařízení jedna malá čtyřletá holčička prvních několik krůčků bez cizí pomoci.
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Jan Pražák
Hrátky s krásnou dámou
Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Jan Pražák
Frajeři na silnicích
„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.
Jan Pražák
Já ti to do smrti neodpustím, táto!
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jan Pražák
Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami
„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.
Jan Pražák
Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov
„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.
Jan Pražák
Rozruch na dámském WC
„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
Jan Pražák
Desatero kočičích přikázání
Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.
Jan Pražák
Taky živíte svého důchodce?
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.
Jan Pražák
Malá zvědavka v pekařství
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
Jan Pražák
Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!
Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!
Jan Pražák
Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi
„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2126
- Celková karma 31,17
- Průměrná čtenost 1304x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.