Nedala šéfovi a dostala padáka
„Pořád nemůžeš rozchodit ten vyhazov z práce, Ireno?“ Zeptala se jí baculatá blondýnka. Otřela si ruce do květované zástěry, připravila dva hrnky a zapnula kávovar.
„Kdyby jen, to, holka,“ posteskla si Irena. „S tím, že mě v padesáti vyhodili pro nadbytečnost, jsem se už nějak srovnala, ale včera jsem dostala výstupní hodnocení. Píše se tam, že jsem laxní, práci zvládám na šedesát procent a neumím komunikovat s okolím. Takový žvásty, vždyť to není vůbec pravda.“
Květovaná jen nevěřícně zakroutila hlavou, nalila kafe do šálků a postavila je na stůl. „Počkej, dáme si kus mramorky, včera jsem pekla.“ Odřízla dva pořádné kousky toho dvoubarevného potěšení a bohatě je posypala moučkovým cukrem: „Sladký je dobrý na nervy. Ale teď popořádku, Ireno. To přece není možný. Vždyť jsi to byla ty, kdo je tam tahal z bryndy, když hořela závěrka a dělala jsi i za Jarku, která byla věčně doma se svým nemocným klukem.“
Bruneta mávla rezignovaně rukou a zakousla se do Majčiny mramorované bábovky. „Jo, máf to doubvý, jako fždycky,“ pochválila její výtvor s plnou pusou. Pak se vrátila do reality: „Bejvávalo, Majko, ale tohle se teď nepočítá. V mým věku a s takovým hodnocením mě teď nikde nevezmou. Jenomže já dobře vím, co za tím vězí. Mstí se mi šéf.“
„Tobě? A za co, prosím tebe?“
„Protože jsem mu nedala!“ Irena třískla s šálkem kávy, až se pár kapiček vylilo na podšálek.
„Jak nedala?“ Majce to nešlo dohromady. Irena je sice pořád pěkná ženská, ale nikdy se nezmiňovala, že by si k ní její šéf něco dovoloval. A navíc je proti ní o patnáct let mladší.
„Majko, to je trochu delší historie. Před Vánocema jsme měli takový podnikový posezení a šéf si trochu víc přihnul. Jak je normálně ráznej, tak začal bejt najednou naměkko a zeptal se mě, jestli bych šla na chvilku k němu, že mi potřebuje něco důležitýho říct...“
„Počkej, počkej, tys tam s ním šla?“
„Nojo, šla, byla jsem blbá. Vůbec mě nenapadlo, že po mně vyjede. Jenomže on se posadil na to svoje měkký kolečkový křeslo a zeptal se, jestli bych si mu nesedla na klín a trochu se s ním nepomazlila. Že prej má doma místo manželky kus ledu, že se mu strašně líbím a že byl vždycky na zralý ženský. A mě by chtěl jako tajnou milenku, abysme si spolu dělali hezký chvilky. Já z toho byla tak překvapená, že jsem chvíli jen stála a mlčela. On se toho snažil využít. S tou židlí přijel až ke mně, zajel mi rukama pod sukni, vzal mě okolo stehen a chtěl si mě k sobě na ten klín strhnout.“
Bruneta se nadechovala na další slovní vodopád, ale květovaná jí skočila do řečí: „A do tebe vjela ta tvoje rázná slina, viď?“
„No právě, Majko. Já si najednou vzpomněla na toho svýho zlatýho medvěda, kterýho mám doma a už jen pocit, že by si se mnou chtěl nějakej cizí chlap něco začít, mě rozpálil doběla. A tak, než abych šéfa ňák šikovně vyflirtovala, tak jsem vylítla, dala ruce v bok a pořádně jsem mu to vpálila. Snad kdybych byla střízlivá, tak bych to neudělala tak zvostra, ale měla jsem taky trochu upito, tak jsem mu to pěkně z patra vmetla do očí. Řekla jsem mu, že jsem slušná ženská, která nestojí o takovýho chlípníka, jako je on. Aby mě teda laskavě nechal bejt a šel domů vystřízlivět za tou svou. No a pak už jsem jenom práskla dveřma a vypadla pryč.“
„Holka, tys teda měla kuráž,“ květovaná položila na talířky další dva kousky bábovky. „A co bylo dál?“
„Právě, že nic, Majko. Druhej den se šéf tvářil, jako by se nic nestalo a ani já se k tomu nechtěla vracet. Choval se ke mně sice stejně jako předtím, ale párkrát jsem si všimla, jak po mně zlostně hodil očima, když si myslel, že to nevidím. Teď mi to vrací. Napřed ta výpověď, oficiálně, že se ruší místo, ale vybral si jako náhodou zrovna mě. A včera mi napsal to hodnocení. Svině jedna pomstychtivá, copak mu to nemůže bejt jedno, vždyť tím nic nezíská.“ Irena zmlkla a rezignovaně pozorovala dno svého prázdného šálku.
„To je... Ne, promiň, Ireno, nechci bejt sprostá. Řeklas to manželovi?“
„To právě nemůžu a ani ty to tomu mýmu medvědovi neříkej. Řekla jsem mu o tom hodnocení, ale kdybych mu to pověděla celý, tak by byl schopnej na toho mýho šéfa natvrdo vlítnout a bůh ví, jak by to celý dopadlo. Krom tebe to nikdo neví. A promiň, že tě zdržuju, už musím vypadnout a jít vařit nebo budeme dneska v sobotu bez oběda.“ Bruneta se zvedla ze židle, ale květovaná ji posadila zpátky a z kávovaru dolila do šálků.
„Ireno, ještě počkej. Tohle je celý strašně hnusný a trapný. Ale znám tě a něco bych pro tebe měla. Chtěla bys dělat administrativu v autoservisu? Daně, mzdy, faktury, zakázky a tak, však víš.“
„V autoservisu?“ Zamyslela se bruneta. „No, vždyť ty papíry jsou všude stejný, ty o něčem víš?“
„No přece v tom, co má brácha od mýho prvního manžela, vždyť tam taky jezdíte s autem. Teď to dělá jejich dcera, ale ta za měsíc odchází na mateřskou a bejvalej se mě ptal, jestli bych o někom šikovným nevěděla. Tak kdybys to chtěla vzít, já už se postarám, aby věděl, jak má jeho brácha brát to tvoje hodnocení.“
„Majko, to je super, ty jsi zlatá holka, dík. Ještě to doma proberu s medvědem, ale to si piš, že to beru. Zvlášť, když to máš prakticky v rodině.“ Bruneta si zhluboka oddechla, až prudkou změnu její nálady zaregistroval starý mourovatý kocour a vyskočil jí na klín.
„Hele ho kluka, teď fakt nemůžeš odejít. Ale jedno ti řeknu, Ireno.“ Květovaná rošťácky zablýskala šedýma očima: „Bacha, Pavel, ten tvůj budoucí šéf, je taky na starší... Ale neboj, je to gentleman, bude ti jen otvírat dveře a chválit, jak ti to sluší.“
Irena vyprskla smíchy a pobaveně hodila svou tmavovlasou hlavou. Pak vzala starého mourovatého kocoura tak něžně, jako by to bylo nějaké miminko a položila ho zpátky na gauč, kde prve odpočíval: „Majko, dík ještě jednou, ale teď už fakt letím domů.“
Majka si přitáhla svou květovanou zástěru a uklidila zbytek bábovky: „A víš co, Iri, vem zejtra toho svýho medvěda a přijďte na oběd, budu dělat svíčkovou.“
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Jan Pražák
Hrátky s krásnou dámou
Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Jan Pražák
Frajeři na silnicích
„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.
Jan Pražák
Já ti to do smrti neodpustím, táto!
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jan Pražák
Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami
„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.
Jan Pražák
Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov
„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.
Jan Pražák
Rozruch na dámském WC
„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
Jan Pražák
Desatero kočičích přikázání
Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.
Jan Pražák
Taky živíte svého důchodce?
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.
Jan Pražák
Malá zvědavka v pekařství
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
Jan Pražák
Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!
Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!
Jan Pražák
Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi
„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2126
- Celková karma 30,93
- Průměrná čtenost 1304x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.