Příběh kočky Shelly
Nedělní žižkovská umísťovací výstava koček z útulků byla veskrze úspěšná, podařilo se nalézt domov jednatřiceti z pětačtyřiceti koček. Byla mezi nimi i Shelly, jejíž příběh rozhodně stojí za vyprávění. Než se však k němu dostaneme, podívejme se na pár jejích kočičích kamarádek, jak odcházejí do svých nových rodin.
Mourovatá Ivča se stěhuje do svého nového domečku, kde jí čeká budoucí kamarád, kocourek plemene ragdoll.
Eliška dostane za úkol dělat společnici šestnáctileté kočce v bytě na jednom z pražských sídlišť.
Bibinka odjíždí do Horoměřic. Čeká tam na ni kocour Henry, bůhví, jestli to není potomek nějaké anglické šlechty.
Kačka, kamarádka Ivči z prvního obrázku, se přesouvá do Říčan. I ji čeká na místě kocourek, ale oproti Henrymu možná docela obyčejný.
Zdá se, že dneska se všichni kocouři rozhodli požádat svůj dvounohý personál, aby jim obstaral kamarádku. Nejinak je tomu i u Trixie, jede za svým parťákem do pražského bytu.
Odetka tak strašně pospíchala, že jsem ji málem nestihl vyfotit. Tak aspoň volá na svoje kamarády "ahoj, mějte se všichni fajn!"
A teď už konečně k příběhu Shelly. Necháme její náhradní útulkovou mámu paní Janu, aby nám ho vyprávěla.
Letos v únoru byla v jedné vesnici na Berounsku odchycena kočička. Možná se ani nedá říci odchycena, spíš si sama přišla pro pomoc, sama cítila, že je již na pokraji svých sil. Kožíšek měla vypelichaný, tělíčko bylo jen kost a kůže. Cítila jsem pod prsty každý obratel, každé žebro. Kočička čekala koťátka. Naštěstí nebyla ještě ve vysokém stupni březosti, a tak mohla být provedena kastrace. V tak špatném zdravotním stavu by koťátka stejně nedonosila, nebo by sama porod nepřežila.
Byla takový malý, vystrašený uzlíček, ošklivé kačátko s velkýma zelenýma očima. Dala jsem jí jméno Shelly. Pomalu jsem si získávala její důvěru. Nebylo to vůbec lehké, protože její léčba byla velmi náročná. Potýkaly jsme se s chudokrevností, zánětem mléčných žláz, s nekonečným průjmem a rýmou. Stále návštěvy veterináře, odběry krve a spousty injekcí pro ni byly hodně traumatizující.
Po všech těch jejích životních útrapách se z ní stala mazlivá a něžná kočička milující člověka. Nepromešká jediný okamžik, kdy může být u mě na klíně, spěchá když jdu spát, aby byla první v posteli a jiná kočička ji náhodou nepředběhla. Myslím, že mě má hodně ráda a já mám velmi ráda ji. Zároveň vím, že nastal čas, kdy jí musím najít nový domov. Už není ošklivé kačátko, je z ní krásná kočička, její kožíšek není vypelichaný, je krásně hustý, kouřový s delším chlupem. Už není hubená, ale krásně osvalená a zakulacená.
Ano, musím se s ní rozloučit, protože na její místo přijde jiná kočička, která potřebuje pomoc. Možná bude ze stejného místa jako Shelly, možná z jiného. Je jich totiž hodně, hodně jich potřebuje naši pomoc, žádná si nezaslouží žít na ulici, trpět hlady a zimou. Každá by měla mít svůj domov, pelíšek a plnou mističku.
Často se mezi pečujícím a kočkou vytvoří takový zvláštní silný vztah. Když mi ráno paní Jana ukazovala Shelly, říkala, jak moc k ní přilnula, že ani neví, jestli si přeje, aby si ji někdo odnesl nebo ne. Na jedné straně s ní chtěla zůstat a na druhé straně si přála, aby se po ní uvolnilo místo pro další neméně potřebnou kočku. Chvilku jsme o tom mluvili a paní Jana nakonec řekla, že ano. Umístit, ale jedině k někomu, komu se stane skutečným životním druhem.
Pak přišly dvě dámy, matka s dospělou dcerou. Dcera zajela pro svou dávno osamělou maminku a přivezla ji, aby si mohla vybrat kočku. Maminka si vybrala právě Shelly a paní Jana zkušeným okem poznala, že ano, tahle paní je ta pravá.
Pak nastalo loučení, při kterém byla paní Jana silně dojatá a hned potom vítání s dcerou i s maminkou. Ta si sice nepřála fotografovat, ale já ji viděl a vím, že se Shelly dostala do těch nejlepších rukou.
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Jan Pražák
Hrátky s krásnou dámou
Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Jan Pražák
Frajeři na silnicích
„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.
Jan Pražák
Já ti to do smrti neodpustím, táto!
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jan Pražák
Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami
„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.
Jan Pražák
Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov
„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.
Jan Pražák
Rozruch na dámském WC
„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
Jan Pražák
Desatero kočičích přikázání
Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.
Jan Pražák
Taky živíte svého důchodce?
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.
Jan Pražák
Malá zvědavka v pekařství
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
Jan Pražák
Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!
Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!
Jan Pražák
Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi
„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2126
- Celková karma 31,02
- Průměrná čtenost 1304x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.