Rusáci mi zabili dědu
Maruška měla smutné oči, na naše obvyklé žertování nebyla nálada. Jenom si krátce srkla kávy a dala se do řeči.
„Víš, Honzo, babička s dědou měli kdysi malý hospodářství v jižních Čechách. Nic moc velkýho, asi tucet kravek, pár koní, několik čuníků, kus pole a louku s potokem za stavením. Dřeli se na tom od nevidím do nevidím a byli šťastný. A když se jim narodil můj táta, tak si hned začali plánovat, jak to tam jednou všechno zdědí a bude pokračovat v jejich díle. Jenomže pak přišel osumačtyřicátej a komouši jim to sebrali. Děda se trochu šprajcoval, tak ho zmáčkli, bylo to dost zlý, asi si to dovedeš představit. Ale o tom teď nechci mluvit.“
Maruška na mě koukla přes mrňavý kavárenský stolek a utřela si oči papírovým kapesníčkem.
„Děda s babí pak dělali ty nejhorší práce v JZD, nějak se protloukali a furt doufali, že se to jednou otočí. Když přišel osumašedesátej a tály ledy, děda si začal dělat plány, že mu to snad jednou vrátěj a on se do toho znovu pustí. Já byla tehdy malá holka a celý léto jsem u nich byla na prázdninách. Moc jsem tomu nerozuměla, ale všimla jsem si, jak do dědy vjel novej elán a pořád opakoval: ‚Ještě s Marií nejsme tak starý, ještě to zvládnem.‘ Žil jenom touhle myšlenkou, dělal si spoustu plánů a byl tak šťastnej, jakýho jsem ho nikdy předtím neviděla.“
„Jenomže, Honzo, jak se začal blížit jedenadvacátej srpen a všichni tušili, co přijde, děda dostal strach a začal bejt naštvanej. ‚To přece není možný, to se nemůže stát.‘ Dvacátáho večer si ho pamatuju, jako bych ho viděla před sebou. Musel to tušit, jen seděl za stolem, nadával. A chytal se za srdce...“
Maruška zmlkla, jako by sbírala sílu mi to dovyprávět. Udělal jsem omluvné gesto, jako ať chvilku počká a skočil pro dva panáky becherovky. Tu ona ráda. Řekla jen krátce „dík“ a hodila to do sebe jedním vrzem.
„Honzo, co ti mám povídat, když jsme pak v rádiu slyšeli, že nás napadli Rusáci, tak děda dostal infarkt... Všude byl zmatek... Dlouho to trvalo, než se babička někam dovolala, než vůbec mohla přijet pomoc... Děda mi mezitím umřel před očima, oni mi ho zabili...“
Najednou nastalo ticho, které bylo rušené jen hlaholem skupinky dětí, dovádějících před otevřenými okny kavárny. Podívali jsme se s Maruškou na sebe a oba jsme si přáli totéž - aby ta děcka nemusela nikdy v životě zažít nic takového, co se stalo před padesáti léty.
Co k tomu dodat? Nehodlám spekulovat, jak by to bylo se zdravím Maruščina dědy, kdyby nás tehdy Rusáci neobsadili, to nikdo neví. Marušku možná znáte z mých předchozích článků a víte, jaká je to silná, sebevědomá a pozitivní ženská. Ale téhle strašné vzpomínky na jeho smrt v přímé souvislosti s událostmi 21. srpna 1968 se už nikdy nezbaví.
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Jan Pražák
Hrátky s krásnou dámou
Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Jan Pražák
Frajeři na silnicích
„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.
Jan Pražák
Já ti to do smrti neodpustím, táto!
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jan Pražák
Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami
„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.
Jan Pražák
Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov
„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.
Jan Pražák
Rozruch na dámském WC
„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
Jan Pražák
Desatero kočičích přikázání
Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.
Jan Pražák
Taky živíte svého důchodce?
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.
Jan Pražák
Malá zvědavka v pekařství
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
Jan Pražák
Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!
Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!
Jan Pražák
Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi
„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2126
- Celková karma 31,43
- Průměrná čtenost 1304x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.