Při pátku po ránu politika viděti

Kvůli uzavírkám v pražské MHD chodím každý den okolo sídla jedné strany, která je součástí naší vlády s čerstvě nabytou důvěrou. Té vlády, která je složená ze samých bezúhonných odborníků, pilně se lopotících pro blaho národa.

Inu, hned z rohu ulice jsem ho uviděl. Pan politik postával před vchodem do svého sídla a vypaloval si zobák. V perfektně sednoucím nákladném obleku, obepínajícím jeho vypasené tělo a s kravatou ve stranických barvách, zdobící jeho býčí šíji, samolibě vzhlížel k nebesům.

Když jsem k němu popošel blíž, rozhlédl se kolem sebe. Potáhl z cigarety a s despektem shlížel na lidi, pospíchající do práce kolem něj. Jeho oči říkaly: „Tááák, teď už si nad vámi budeme bez omezení vládnout a vy si klidně můžete trhnout.“ Labužnicky si pohladil svůj mohutný břich a cigaretu bohorovně odhodil širokým obloukem doprostřed ulice. Jen o fousek minul nějakého chlapíka, který tamtudy spěchal na kole. Přiznám se, že jsem to nevydržel. Paďoursky jsem přešel na druhou stranu ulice, abych nemusel dojít až k němu a podívat se mu do očí.

Tak nevím, asi jsem naivní, ale setkání s politikem, který opravdu pracuje pro blaho národa, bych si představoval úplně jinak. Jak? Povím vám krátkou pohádku:

Inu, hned z rohu ulice jsem ho uviděl. Pan politik nervózně postával před vchodem do svého sídla a uspěchaně kouřil. V konfekčním obleku, obepínajícím jeho tělo a s kravatou ve stranických barvách, zdobící jeho krk, ustaraně vzhlížel k nebesům.

Když jsem k němu popošel blíž, rozhlédl se kolem sebe. Potáhl z cigarety a s obdivem pohlížel na lidi, pospíchající do práce kolem něj. Jeho oči říkaly: „Já, vím, nemáte to lehké. Však já bez ohledu na své potřeby udělám vše pro to, aby se vám tady v naší společné zemi žilo aspoň o trochu líp.“ Ustaraně se podíval na hodinky a opatrně típl cigaretu do odpadkového koše. Usmál se na nějakého chlapíka, který tamtudy projížděl na kole a spěšně zmizel ve dveřích. Tak tohle bych klidně vydržel bez přecházení na druhou stranu ulice a třeba bych tomu panu politikovi podal ruku, i když jsem jeho stranu nevolil.

Jenomže pohádka bohužel končí a já už se těším, až otevřou vestibul metra na náměstí Republiky, abych okolo toho stranického sídla v Hybernské ulici nemusel chodit. Hybernská, Babická a vlastně i Politických vězňů jsou místa, ve kterých sídlí současná vládnoucí uskupení. Ty ulice za to sice nemohou, ale já se tam nejen o pátečních ránech zrovna moc dobře necítím.