Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jak mě zapomněli ve vlaku

Jako každý správný pes bych pro svého páníčka udělal cokoli, ale někdy je fakt k zakousnutí. Jako třeba včera. Už ráno se mi zdálo, že je na mě nějak podezřele hodný a když mi dal k snídani buřta, začal jsem tušit zradu.

A taky že jo. Po snídani něco úporně hledal, což u něj není nic divného, on pořád nemůže nic najít. Ale tentokrát se každou chvíli nervózně podíval na mě a pak na hodinky, jakoby bůhvíjak pospíchal. Pak to konečně našel, šlo o tu neblahou knížečku, s níž mě bere k dvounožci v zeleném plášti, který mi pak píchne injekci. Není mi to vůbec příjemné, ale prý je to potřeba, tak se tomu holt musím podvolit. Jen nevím, proč si můj páníček tu knížečku dal do bedny s nářadím. Možná proto, abych mu jí nemohl někam schovat.

Pak jsme vyrazili na nádraží. Bydlíme v malé vesnici a k tomu dvounožci v zeleném plášti jezdíme vlakem do pražských Vysočan. Bylo pozdě a já doufal, že nám ten vlak ujede a žádná injekce nebude. Ale přepočítal jsem se, vlak měl zpoždění, takže jsme na něj ještě museli čekat. Když jsme nastoupili, páníčkovi se podařilo najít poslední volné místo k sezení a já si jako slušně vychovaný pes lehnul pod jeho sedačku. Vlak se postupně zaplnil tak, že už v něm pomalu nebylo k hnutí a navíc se strašně coural. Můj páníček začal být zase nervózní, snad ještě víc než ráno. Mumlal cosi, že přijdeme pozdě a dvounožec v zeleném plášti se bude zlobit. Nakonec já toho svého páníčka chápu, on už je hodně starý a má rád svůj klid. Ostatně kdo by neměl, vždyť já taky a pod tou sedačkou jsem hluboce usnul.

Probudil mě až nějaký zmatek. Stáli jsme akorát ve stanici, zvedl jsem hlavu a zahlídl páníčkova záda, jak se prodírá z kupé ven. Zmizel mi z dohledu, vlak se znovu rozjel, tak jsem se uklidnil, že si asi jen odskočil na záchod. Jenomže pak se dlouho nevracel a já začal být nervózní. Vylezl jsem ven, po páníčkovi zbylo jen prázdné místo a na vedlejším sedadle seděla nějaká mladá paní. Nakonec je to taky člověk, tak možná bude vědět, co se s mým páníčkem stalo, zkusím se jí zeptat. Sednul jsem si před ní na zem, podíval se jí do tváře a vykouzlil nejtázavější psí pohled, jakého jsem byl schopný.

„Tebe tu zapomněli, vid? Komu patříš?“ Paní byla snad ještě překvapenější než já a její oči se ptaly, jak někdo může tohle svému psovi udělat. „Vypadáš skoro jako náš Artur, co teď s tebou?“ Chtěl jsem jí nějak odpovědět, tak jsem jen krátce štěknul a tlapou jsem dvakrát ťuknul o svůj obojek.

„Jo ahá,“ usmála se na mě, otevřela tu malou taštičku, kterou mám na obojku přidělanou a vytáhla z ní titěrný kousek papíru. Pak vzala do ruky tu divnou krabičku, kterou spolu dvojnožci mluví na dálku a začala do ní ťukat.

„Dobrý den, zapomněl jste si psa ve vlaku, jede na Hlavák.“ Řekla do té věci.

A já z ní najednou slyšel příšerně vystrašený hlas svého páníčka: „Ježíšmarjá, já jsem ale vůl. Víte, my jedeme na veterínu, máme zpoždění a já... já nevím, jak se mi to mohlo stát. Prosím vás, byla byste tak hodná a počkala s ním na mě na Hlavním nádraží, budu tam za dvacet minut.“

Paní chvilku přemýšlela, kroutila hlavou a pak tomu mému popletovi odpověděla: „Víte, já spěchám do práce, už tak přijdu pozdě, tak nemůžu čekat.“

Nastalo hrobové ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík. Pak se zas ozval hlas mého páníčka, byl takový přiškrcený a zoufalý: „Nezlobte se na mě, moc se vám omlouvám. Mám jenom jeho, nemohla byste to nějak zařídit?“

Paní mlčela, napřed se mračila, až se jí od hlavy kouřilo. Pak najednou doširoka rozevřela oči, úplně stejně jako to dělám já, když dostanu nějaký nápad. Třeba kam schovat páníčkovi střevíc, aby ho musel dlouho hledat.

„Už to mám, nechám vám ho u nás na vrátnici, je to kousek od nádraží.“ Nadiktovala mu nějakou adresu a ten kámen, co mu spadl ze srdce, bylo slyšet až k nám do vlaku.

Jeli jsme dál a já věděl, že si ji musím pořádně ohlídat, aby mi taky někam nezmizela. Ale ona byla hodná, dokonce mi i koupila lístek, když přišel průvodčí. Z vlaku mě odvedla do jedné budovy a tam mě usadila u nějakých dvou chlapíků v uniformách. Zezačátku jsem se jich trochu bál, ale když mi jeden z nich nabídl housku se salámem, tak jsem se uklidnil. Polichotilo mi to, cítil jsem se jako ten slavný detektiv, vlčák Rex z televize.

Můj páníček nepřišel za dvacet minut, ale skoro za hodinu, asi to nemohl najít. Chtěl jsem se na něj zlobit, ale když jsem uviděl, jak úplně roztál, že mě našel, tak to prostě nešlo. „Bene, promiň, Bene, já se bál, že už tě nenajdu,“ opakoval stále dokola, až se ti dva v uniformách začali tajně uculovat pod fousy.

Když se trochu vzpamatoval, zavolal té mladé paní, co mě tam přivedla. Ta za chvilku přicupitala dolů, on jí dal obrovskou kytku růží a asi stokrát za sebou jí poděkoval, až z toho celá zrudla rozpaky.

Těšil jsem se, že pojedeme domů a já se vyhnu tomu očkování, ale zmýlil jsem se. Když se můj páníček dost vynaděkoval, vzal mě na vodítko a už zase pospíchal: „Bene, nezdržuj, musíme jít. Zavolal jsem na veterínu, pan doktor nás čeká za půl hodiny.“

Autor: Jan Pražák | středa 23.5.2018 20:13 | karma článku: 26,70 | přečteno: 794x
  • Další články autora

Jan Pražák

Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti

„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.

18.4.2024 v 14:23 | Karma: 25,79 | Přečteno: 844x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Zpověď dominantního muže

Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.

15.4.2024 v 14:31 | Karma: 23,62 | Přečteno: 873x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Příběh bisexuální ženy

„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.

12.4.2024 v 15:15 | Karma: 25,19 | Přečteno: 929x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Hrátky s krásnou dámou

Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.

9.4.2024 v 14:34 | Karma: 30,23 | Přečteno: 2396x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Frajeři na silnicích

„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.

6.4.2024 v 7:07 | Karma: 35,97 | Přečteno: 2678x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Já ti to do smrti neodpustím, táto!

V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.

3.4.2024 v 14:34 | Karma: 32,15 | Přečteno: 1383x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Pán už ten páreček nebude jíst?

Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.

31.3.2024 v 7:07 | Karma: 29,28 | Přečteno: 1288x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma: 40,22 | Přečteno: 7862x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Máte rádi českou klasiku?

Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.

25.3.2024 v 14:34 | Karma: 27,87 | Přečteno: 907x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní

„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.

22.3.2024 v 14:34 | Karma: 26,98 | Přečteno: 1115x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Jak jsem prchl z postele do skříně

Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.

19.3.2024 v 14:34 | Karma: 28,30 | Přečteno: 957x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami

„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.

16.3.2024 v 7:07 | Karma: 28,09 | Přečteno: 892x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov

„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.

13.3.2024 v 14:34 | Karma: 28,85 | Přečteno: 1118x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Rozruch na dámském WC

„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.

10.3.2024 v 7:07 | Karma: 38,21 | Přečteno: 5026x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň

Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.

7.3.2024 v 14:34 | Karma: 38,33 | Přečteno: 6613x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Desatero kočičích přikázání

Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.

4.3.2024 v 14:34 | Karma: 27,38 | Přečteno: 1070x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Pražák

Taky živíte svého důchodce?

Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.

1.3.2024 v 14:34 | Karma: 43,88 | Přečteno: 5226x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Malá zvědavka v pekařství

Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.

26.2.2024 v 14:34 | Karma: 32,57 | Přečteno: 1208x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!

Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!

23.2.2024 v 14:34 | Karma: 25,35 | Přečteno: 1004x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Pražák

Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi

„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“

20.2.2024 v 14:34 | Karma: 27,73 | Přečteno: 1082x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 2126
  • Celková karma 31,39
  • Průměrná čtenost 1304x
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.