Predátoři a oběti

Slabší jsou požíráni silnějšími a ti jsou zas požíráni ještě silnějšími. Mluvím o zvířatech, samozřejmě. V přírodě je to tak zařízené bez ohledu na to, zda to stvořil Bůh nebo „vymyslel“ Darwin.  

U zvířat je to celkem jednoduché, oběti dobře vědí, kdo je jejich predátor a že se před ním musejí mít ve jménu záchrany života na pozoru. A predátorům je na druhou stranu jasné, koho se mohou a dokonce musí snažit ulovit, aby ho přemohli, nasytili se a nezašli hlady.

Nejprve tedy oběti a jejich oči.

A teď oči predátorů.

Jenomže jak je to u člověka? Člověk je přírodou obdařen vyšší inteligencí než zvířata, a tak by bylo asi logické, že schéma vzájemného požírání překoná. Že ti silnější se budou starat o ty slabší, pomáhat jim a snažit se ulehčit jejich žití. Ano, občas to tak funguje, ale zdaleka ne vždy.

Mnohdy je skutečností pravý opak, silnější, bohatší, chytřejší či jinak schopnější lidé využívají svých výhod v neprospěch těch slabších. A navíc, aby svou oběť snáze dostali a mohli ji v přeneseném slova smyslu sežrat, snaží se ji zmást. Tváří se, bůhvíjak jí nechtějí pomoct, ona na jejich lži naletí a je ztracená. Podepíše s nimi nevýhodnou smlouvou, vhodí pro ně hlas do volební urny a tak dál, příkladů by se našlo bezpočet.

A tak mě napadá otázka, zda někdy přestane být člověk člověku vlkem? Anebo jestli by nakonec nebylo lepší se tím vlkem nebo dokonce zajícem rovnou narodit? Aspoň by bylo na první pohled jasné, co od koho čekat.

PS: Fotky jsem pořídil v ZOO u jihočeských Borovan. Tam jsou všichni v bezpečí a nikdo nikoho nepožírá.