Příběh Romana a jeho matky
Začněme však pěkně od začátku. Katka se rozvedla, když bylo Romanovi patnáct. Jeho táta se v době před rozvodem už doma prakticky neukazoval, takže se toho pro ni zas až tak moc nezměnilo. Pouze jí skončilo jedno nepříjemné životní období a ubyly starosti.
Život matky se synem se stabilizoval v nových kolejích. Ona účetní, on napřed středoškolák a poté první zaměstnání v provozu jedné strojírenské firmy. Technika, to bylo jeho. Věčně měl doma rozkuchaný nějaký stroj, sice tím mamku trochu štval, že jí nadělá po bytě bordel, ale na druhou stranu dokázal opravit téměř cokoli.
Jenomže není na světě člověka, který by byl všeuměl, a tak na domácí práce byl Roman dočista levej. Mamka to s ním chtěla párkrát zkusit, ale když jí v pračce obarvil její bílou halenku svým strakatým trikem, žehličkou propálil noční košili a řízky usmažil na uhel, tak toho radši nechala.
„Koukej si najít nějakou pořádnou hospodyňku, mně už to přestává bavit ti pořád vyvářet a prát,“ dobírávala si ho napůl žertem, napůl vážně. Kluk už byl dávno v létech, kdy jeho vrstevníci mají přítelkyně, nejsou-li rovnou ženatí, ale on nic. Pořád jen ty svoje stroje, volejbal a občas na pivo s klukama z práce nebo ze Sokola.
„Nech toho, mami,“ bráníval se pokaždé, „víš, jak to dopadlo s Jitkou.“ Jednou to zkusil s drobnou a na pohled křehkou tmavovláskou, která ho okouzlila svýma hlubokýma očima. Nějaký čas to vypadalo nadějně, ale po pár měsících ho vyměnila za luxusnější model s parádní vilkou a s auťákem za milion a půl. A tak se Roman se svýma věčně ušmudlanýma rukama od strojů a upocenými tričky ze Sokola vrátil ke svojí milované rodičce.
***
Loni na začátku podzimu změnil Roman zaměstnání a stal se z něj vedoucí provozu. „Je to víc papírování než pořádný práce,“ stěžoval si doma mamce, ale byl rád, finančně si dost polepšil. „No, no, abys mi nezpychnul,“ odpověděla mu se smíchem, „ale teď se mi radši koukni na pračku, včera jsem pod ní našla louži.“ Papírování, nepapírování, na svou zručnost Roman nezapomněl a výměna hadice byla pro něj otázkou několika minut.
„Romi, dík, za tu pračku. Víš, mně je ňák šoufl, zítra si radši vezmu volno. Stejně je pátek, a když to bude ráno dobrý, tak aspoň umeju okna. Teď si jdu lehnout, tak dobrou.“
Ráno Roman vstal tiše jako myška, aby mamku nevzbudil a vydal se do práce. V deset jí volal, chtěl se zeptat, jestli už je jí líp, ale nevzala telefon. „Jak tě znám, lezeš po těch oknech a až to doděláš, zavoláš zpátky,“ uklidňoval se. Když se jí nedovolal ani ve dvanáct, dostal strach, omluvil se a vyrazil domů.
Našel ji zkroucenou na podlaze v kuchyni v bezvědomí. Kousek od ní ležela rozbitá sklenička, jak se asi chtěla napít. Na druhé straně u skříně telefon, možná se snažila přivolat pomoc. Zavolal rychlou, přijeli za pár minut, zapnuli houkačku a odvezli ji do špitálu.
Mozková mrtvice, několik hodin bez pomoci.
Denně tam za ní chodil. Připadal si jako v trvalém šoku. V práci byl jako stroj. Skoro nejedl. Po nocích nemohl spát.
Ohrožení života sice pominulo, ale následky zůstaly. Ochrnutí na polovinu těla, zhoršená artikulace, inteligence naštěstí zachována.
Návrat domů.
***
A tak se z Romana opraváře a kutila stává navíc Roman kuchař, uklízeč, žehlič a tak dál. A hlavně Roman ošetřovatel a pečovatel.
Zatím ještě občas něco obarví, propálí nebo připálí, ale snaží se a dělá pokroky. Bodejť by je nedělal, když má tak vzornou učitelku.
„Romi, tak si představ, že mi přiklepli ty Kladruby, zaplať pánbůh.“ Řekla mu mamka před pár dny s úsměvem. „Však oni mě tam pořádně rozhýbají a ty si už konečně budeš moct najít nějakou mladou ženskou.“
Katčin úsměv byl trochu strojený a slova o pořádném rozhýbání byla spíš jen zbožným přáním. Roman to věděl, ale nedal na sobě nic znát.
„Ale mami, kdepak ženský, vždyť jsem ti to říkal už tolikrát.“ Vzal mamku okolo ramen a zadíval se jí do očí. Znovu se usmála. Tentokrát upřímně, až se jí zaleskly slzy v očích.
Tak jim oběma držme palce, ať svůj boj s osudem zvládnou.
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Jan Pražák
Hrátky s krásnou dámou
Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Jan Pražák
Frajeři na silnicích
„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.
Jan Pražák
Já ti to do smrti neodpustím, táto!
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jan Pražák
Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami
„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.
Jan Pražák
Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov
„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.
Jan Pražák
Rozruch na dámském WC
„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
Jan Pražák
Desatero kočičích přikázání
Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.
Jan Pražák
Taky živíte svého důchodce?
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.
Jan Pražák
Malá zvědavka v pekařství
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
Jan Pražák
Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!
Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!
Jan Pražák
Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi
„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2126
- Celková karma 31,22
- Průměrná čtenost 1304x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.