Smutný příběh Hanky a Martina
Byla neděle a on jí zase odřekl schůzku na poslední chvíli. Stalo se to už mockrát, mohla to čekat, ale tentokrát doufala, že přece jen přijde. Představovala si, jak se nejprve spolu naobědvají, pak půjdou na chvíli ven a potom budou už jen spolu. Do pozdního večera, možná až do rána, když u ní přespí. Tolik si dala záležet na té svíčkové, věděla, že je to jeho nejoblíbenější jídlo. Byla zklamaná a výmluvě na Vonáskův případ nevěřila.
***
S Martinem chodila kdysi do jedné třídy. Ale to už je strašně dávno, on šel pak na práva a stal se z něj úspěšný advokát. Oženil se, s manželkou měli dceru, posléze předčasně ovdověl. Hanka mezitím vystřídala několik zaměstnání od kancelářské práce, přes skladnici až po pokladní, prostě co život přinesl a zase odvál.
S Martinem se znovu setkala až na třídním srazu, uspořádaném po pětatřiceti létech od maturity. Bylo to v době jejího rozvodu, nabídl jí pomoc a opravdu ji podržel. Hodně jí pomohl i později, když její jediný syn propadl drogám a skončil na ulici. Tehdy se mezi ní a Martinem vytvořil vztah. Nebyla to žádná prudká láska, spíš takové intimní přátelství. Stačilo jí to, byla skromná a budoucnost nechávala otevřenou. Bydleli každý zvlášť, ona sama a on se svou dospělou svobodnou dcerou.
Zpočátku bylo všechno pěkné, scházeli se tak jednou za týden, někdy u ní, jindy u něj. Těšilo ji, jaký má Martin hezký vztah se svou dcerou. Ačkoli byla na půlroční stáži za oceánem, volávali si skoro každý den, dokonce i když byl s Hankou. Občas ji do ciziny poslal nějaké peníze. Říkával Hance, že ji chce dcera poznat, jakmile se vrátí domů.
Setkání s Martinovou dcerou Hanku zklamalo. Překvapilo ji už to, že se nesešli u nich doma, ale na večeři v restauraci. Mladá se snažila být na Hanku milá, ale bylo v tom cosi strojeného. Spíš falešného, napadlo ji, lidské povahy dokázala dobře odhadnout. Po celý večer jakoby dcera hlídala svého otce a žárlila na každý jeho podnět vůči Hance. Na úsměv, na pohled do očí, na letmý dotek rukou.
Od toho večera se Martinův přístup k Hance začal postupně měnit. Chvíli na ni byl přehnaně milý, chvíli chladný a zamlklý. Jako by ho něco trápilo a on nevěděl, co s tím. Hanka začala tušit, odkud fouká vítr, utvrzovaly ji v tom neustále dceřiny telefonáty otci. V její přítomnosti se snažil vyhýbavě odpovídat na otázky kde je, kdy přijde domů a proč dceru tolik zanedbává. Týden před odřeknutou nedělní schůzkou získala jistotu. Dcera do telefonu zvýšila hlas a Hanka nechtěně zaslechla útržek její věty: „...proboha tati, neříkej mi, že už seš zase s tou pochybnou ženskou...“
***
Za další dva týdny zaplatil Martin dceři dovolenou v Thajsku a konečně zas mohl v klidu navštívit Hanku.
„Martine, takhle by to dál nešlo.“ Otevřeli si láhev vína a Hanka se rozhodla kousnout do hořkého sousta. „Tvá dcera má jenom tebe a já ji vadím. Okrádám ji o tvůj čas a, promiň, že ti to říkám tak otevřeně, možná se bojí, že kvůli mně máš moc velká finanční vydání. Ty dobře víš, že jsem skromná, jsem s tebou jen, když si uděláš čas a o společné výdaje se dělíme napůl. Martine, nezlob se na mě, víš, že tě mám ráda, ale nechci ti komplikovat vztah s tvojí dcerou. Zvaž sám, jestli jí dokážeš vysvětlit, že já její pozici ve tvém životě neohrozím nebo jestli by pro všechny nebylo jednodušší, kdybychom se my dva rozešli.“
Seděli proti sobě tiše, hleděli si do očí. Pomalu usrkávali lahodný temně rudý nápoj a báli se dotknout jeden druhého.
„Dej mi čas, Hani, nechtěl bych o tebe přijít. Jakmile se mi dcera vrátí z dovolené, promluvím s ní. Řeknu jí, že i já mám svůj život, pokusím se ji přesvědčit.“
***
Nyní by mohl nastat nějaký prudký zvrat, například, že Hanka zachrání Martinově dceři život. Z těch dvou se jako zázračným mávnutím kouzelného proutku stanou největší kamarádky. A jako pověstná třešnička na dortu by mohl celý příběh skončit svatbou.
Jenomže bohužel nejsme v pohádce, ani v americkém filmu, nýbrž v obyčejném životě obyčejných občas chybujících lidí. A tak vám nemohu nabídnout nic víc než příběh s otevřeným koncem. Příběh, ve kterém dcera dělá vše pro to, aby náhodou nepřišla o proud zlaťáků z peněženky svého otce a nedej bože jednou dokonce i o část dědictví. Příběh otce, který je natolik citově závislý na své dospělé dceři, že nedokáže bouchnout do stolu a prosadit si své vlastní štěstí. A příběh Hanky, která nemá dost síly na to, aby jednou provždy ukončila svůj neperspektivní vztah s Martinem a zkusila začít znovu s někým úplně jiným.
A tak se ti dva napůl potají občas scházejí dál a ta třetí se z toho může pominout. A štěstí? O něm se všem třem může leda tak zdát.
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Jan Pražák
Hrátky s krásnou dámou
Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Jan Pražák
Frajeři na silnicích
„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.
Jan Pražák
Já ti to do smrti neodpustím, táto!
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jan Pražák
Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami
„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.
Jan Pražák
Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov
„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.
Jan Pražák
Rozruch na dámském WC
„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
Jan Pražák
Desatero kočičích přikázání
Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.
Jan Pražák
Taky živíte svého důchodce?
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.
Jan Pražák
Malá zvědavka v pekařství
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
Jan Pražák
Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!
Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!
Jan Pražák
Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi
„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2126
- Celková karma 31,22
- Průměrná čtenost 1304x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.