Chodit do práce? Ani omylem!

24. 11. 2017 21:17:15
Původně jsem si myslel, že chodit do práce je užitečné a přináší to obživu. Po tom, co jsem se však dozvěděl včera, mě do té práce rozhodně nikdy nikdo nedostane.

Začnu však od začátku. Naši dvounožci skoro každé ráno někam zmizí a vrátí se až večer. Dřív jsme se se ségrou domnívali, že nám to dělají naschvál, aby se o nás nemuseli celý den starat. Jenomže oni se nám to snažili vyvrátit. Tvrdili, že prý chodí do práce, aby sobě i nám zajistili obživu.

Tak jsme jim tedy uvěřili. Oni totiž občas z té práce nosí jídlo, které pak ukládají do té bíle věci v kuchyni, kterou bohužel sami s Rózkou nedokážeme otevřít. A tak jsme nabyli dojmu, že ta jejich práce je takový zvláštní způsob lovení. Sice hodně podivný, protože nenosí čerstvě zakousnutá zvířata jako my, ale budiž. Hlavně, že nás těmi svými úlovky krmí. Tedy mohli by to dělat častěji a víc, ale to sem asi nepatří.

A tak jsme si řekli, že když oni chodí do práce, aby obstarali jídlo pro nás, tak jim to oplatíme. Jakmile nám udělali výběh, začali jsme tam chodit taky do práce a lovit myši pro nás i pro ně. Skutečnost, že dvounožci našim z práce přineseným a jim nabídnutým jídlem pohrdají, nás sice trochu uráží, ale nejspíš s tím nic nenaděláme.

Tolik tedy úvodem na vysvětlenou, teď už k tomu včerejšku. Dvounožec sameček přišel domů jako první, chvíli zdržoval a pak se nás milostivě rozhodl nakrmit. Už, už nandával jídlo do našich misek, když v tom se ozvala ta placatá věc, kterou nosí všude s sebou. Začala nepříjemným tónem zvonit a on, představte si tu drzost, nechal naše misky miskami a běžel k ní. Však od nás obou potom dostal pořádně vymňoukáno.

Vzal tu věc do ruky, dal si ji k uchu a začal mluvit se svou dvounožkou. Ona se ozvala zevnitř a doslova říkala: „Honzo, já jsem se zasekla v práci a přijdu domů později.“ Cosi ji na to odpověděl, pak se ještě chvíli úplně zbytečně vykecávali a teprve až potom nám dal konečně najíst.

Slyšela to i Rózka a mňouknu vám, že jsme kvůli tomu celou noc nespali. Probírali jsme to horem dolem, dokonce jsme se u toho i poprali, ale nakonec jsme dospěli k jednoznačnému závěru. Ta placatá věc s protivným tónem je tou jejich prací. Ráno naoko vyjdou z domovních dveří, ale pak si do té věci vlezou a zůstanou uvnitř celý den. Večer zas nějak tajně z té věci vylezou a přijdou domů. Přitom se tváří bůhvíjak důležitě a tvrdí, jak moc se v té práci nadřeli. Dvounožka zřejmě leze to té věci, která patří dvounožci a obráceně.

Ani já, ani Rózka nechápeme, jak se do té věci vejdou. Navíc v ní zřejmě nejsou sami, protože občas se zevnitř ozývají hlasy i jiných dvounožců. Jejich dcer, sousedů a dokonce i lidí, které vůbec neznáme. Chodit do práce tedy zákonitě znamená trávit čas namačkaní v maličkém prostoru uvnitř té krabičky. Bůh ví, co tam dělají, radši si to ani nechceme představovat. A už vůbec nerozumíme tomu, jak tam dokážou něco ulovit. Ale budiž, jsme jenom obyčejné kočky, tak taky nemusíme chápat všechno.

Na jednom jsme se s Rózkou dohodli a já byl pověřen, abych tady teď za nás za oba učinil závazné prohlášení. Tak tedy poslouchejte:

„Já Santana Pražák prohlašuji za sebe a za svou vlastní sestru Rozálii Pražákovou, že nikdy v životě za žádných okolností nebudeme chodit do práce, a to ani dobrovolně, ani pod nátlakem. Náš příspěvek k obživě rodiny, tedy myšilov ve výběhu, budeme vykonávat zcela svobodně a nadivoko, podobně jako případné další činnosti, které by někdo mohl omylem považovat za práci.“

Toto prohlášení jsem učinil v bdělém stavu a za plného duševního i fyzického zdraví.

PS: S Rózkou si vyhrazujeme právo, aby napsání tohoto článku, jakož i vložení kočičích fotografií nebylo v žádném případě považováno za práci. Zevnitř mobilu by se nic takového dělat nedalo, to přece musí být jasné i malému kotěti.

Autor: Jan Pražák | pátek 24.11.2017 21:17 | karma článku: 30.70 | přečteno: 2073x

Další články blogera

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 30.57 | Přečteno: 2466 | Diskuse

Jan Pražák

Máte rádi českou klasiku?

Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.

25.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 26.74 | Přečteno: 680 | Diskuse

Jan Pražák

Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní

„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.

22.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 25.68 | Přečteno: 889 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem prchl z postele do skříně

Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.

19.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 27.38 | Přečteno: 801 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Marek Trizuljak

Od prvního jarního dne k Velikonočním svátkům

Rovnodennost, první jarní den, úplněk a brzy poté velikonoční svátky. Obrazové dojmologie ... ... ...

28.3.2024 v 15:39 | Karma článku: 10.70 | Přečteno: 85 | Diskuse

Jaromír Šiša

Auto moto veteráni všude možně i jinde.

Třeba pod střechou velkých prostorných i malých útulných muzeí. Nebo na všech možných srazech, případně je potkáváme jen tak v prostoru. Pro svoji krásu a eleganci je obdivujeme a s úctou k těm, kteří jim vdechli nový živý život.

28.3.2024 v 10:03 | Karma článku: 33.60 | Přečteno: 1448 | Diskuse

Petr Široký

Jak jsem potkal brouky (Díl LXII. - Rokycany 12 - Jaro je tu)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

28.3.2024 v 8:42 | Karma článku: 14.22 | Přečteno: 128 | Diskuse

Martina Pazourová

Po dešti......

Nenapadá mě nic jiného, než text písně paní Judity Čeřovské.Foto Nikon D 70. Jo, a dalo to docela fušku :-)

25.3.2024 v 23:00 | Karma článku: 12.40 | Přečteno: 212 | Diskuse

Veronika Foglová

Květná neděle 2024

Uteklo to jako voda, a svatopostní doba nám vstoupila do své závěrečné fáze - Svatého týdne, po němž nadejdou Velikonoce.

24.3.2024 v 15:21 | Karma článku: 11.15 | Přečteno: 155 | Diskuse
VIP
Počet článků 2119 Celková karma 31.23 Průměrná čtenost 1302


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...