Jak jsem zmatkoval na umísťovací výstavě

„Já chci domů!“ Může chtít někdo domů, přestože žádný domov nemá? Proč by nemohl, když třeba nějaký domov dříve měl. A nebo i kdyby neměl, tak může podvědomě tušit, co všechno krásného to „být doma“ vlastně znamená.

Já chci domů!

Já chci taky domů!

Dvoudenní umísťovací výstava útulkových koček se tento víkend koná na pražském Žižkově v prostorech veterinární kliniky Fénix ve Velehradské ulici číslo 19. Vypravil jsem se tam hned dnes v sobotu, abych udělal reportáž. Přiznám se otevřeně, občas se mi to trochu vymklo a já poněkud zmatkoval.

Myslet si, že přijdu před začátkem akce, byl velký omyl. Hned u vchodu mě uvítal Cmourek z útulku Podbrdsko. Stěhoval se do právě nalezeného nového domova na Čáslavsko.

Tito dva mladí lidé z Libčic už mají doma dvě kočky a dnes si přijeli pro třetí.

Vybrali si krásnou tříbarevnou Babetku také z Podbrdska. Tak honem naložit do přepravky.

A teď už na venkov do domečku a hlavně ke dvěma novým kamarádkám.

Babetka odjela a my jsme s paní z Podbrdska zůstali ještě chvilku venku. Vykasala si rukáv a já jen zíral. Egyptská bohyně Bastet, dávné laskavé stvoření, ztělesňující rafinovanou ženskost. Nic naplat, lidé z útulku dávají kočkám celá svá srdce a žijí jen pro ně.

Usměvavá velká kočka z Podbrdska má v ruce poněkud překvapenou malou kočku jménem Bonie.

Tady je Bonie už v náručí své nové ochránkyně a bude se stěhovat do Voznice ke kočičí kamarádce Ragdollce. I když bude bydlet v domečku, bude zůstávat stále uvnitř. Bonie si totiž prožila své a na pobyt venku velice nerada vzpomíná.

Po odjezdu Bonie jsem se přesunul do druhé místnosti, kde nastala zvláštní situace. Mourovatá Gerda a její zrzavý kamarád Kai z Krajní nouze už asi svým šestým kočičím smyslem tuší, že se budou stěhovat. Každý jinam. Tak ještě honem přitulit.

Trošku poprat.

A teď už adié, Gerda do bytu v pražském Hloubětíně.

A Kai na venkov do Chrášťan. Tak příjemnou cestu a hodně štěstí.

Po odjezdu dvou kočičích kamarádů mě volali, abych se honem vrátil do první místnosti, že se tam děje něco zajímavého. Cestou jsem v chodbičce narazil na další kočky, tentokrát dvounohé. A zdržel jsem se, ostatně, kdo by se nezdržel. Zvlášť, když tyto kočky dvounohé navštěvují kočky čtyřnohé, aby je doma obstaraly, když jejich domácí personál někam odjede, třeba na dovolenou.

Po vstupu do první místnosti jsem nejdřív uviděl kočku s kocourem. A tak jsem se naivně zeptal: „Jé, to je krásné stvoření, vy si ho berete domů? Můžu si vás vyfotit?“ Paní mi neodpověděla a jen se usmála.

Popošel jsem tedy pár kroků a promluvil na dvounohou kočku v modrém tričku v domnění, že je to útulkářka: „Támhleta paní si bere vašeho Šedivku, nevíte, kam se bude stěhovat?“ Její „ano“ znělo dost překvapeně a nejistě, ale zachovala dekorum a nezeptala se mě, co že to mám za hloupé otázky. Nakonec se totiž ukázalo, že ty dvě k sobě patří a navíc, že ta s Šedivkou v náručí je cizinka a vůbec mi nerozuměla. Šedivka se s oběma dámami stěhuje do pražského bytu a já si budu muset konečně udělat pořádek a podbrdských útulkářkách.

Zmatků jsem tedy nadělal už dost a Aničku se Srdečních záležitostí se mi kupodivu podařilo vyprovodit bez dalších přehmatů. 

Tak ještě hezky z ručky do ručky předat oblíbenou hračku.

A teď už vzhůru na cestu do Velkých Přílep domů do domečku.

Než jsem odešel, tak jsme se s útulkářkami zasmáli mému zmatkování a já se od nich dozvěděl pokračování příběhu kocoura Damiána, kterého se podařilo umístit na minulé výstavě na Karlštějně. Když přišel domů, dostal strach, zalezl za nábytek a ani po třech dnech nechtěl ven. Už to vypadalo, že se neadaptuje na nové prostředí a jeho noví opatrovníci ho budou muset vrátit do útulku. A víte, kdo ho nakonec zachránil? Jeho nová kočičí kamarádka, ke které se přistěhoval. Tak dlouho ho umňoukávala, že se nemusí ničeho bát, až ho konečně vylákala ven. A teď už jeden bez druhoho nedají ani ránu. Udělalo mi to moc velkou radost, a tak přikládám Damiánův obrázek ještě jednou.

Co říci závěrem? Útulkové kočky chtějí opravdu domů a tato žižkovská výstava je dvoudenní. Tak kdybyste náhodou chtěli věrného kočičího kamaráda, ještě zítra v neděli můžete být s tou správnou kočkou ve správný čas na správném místě.

Poznámka: Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.