O blůzkách, podprsenkách a milostném kočkování

Náctiletý Johan chvějící se rukou pomaličku rozepínal knoflíky Ivaniny blůzky. Z repráků se linula písnička od Rolling Stones a on se s každým dalším knoflíkem víc a víc obával jejího ostýchavého odmítnutí.  

Bylo to strašně dávno, Johanovi rodiče tehdy odjeli na víkend a v jejich bytě nebyl krom těch dvou mladých nikdo jiný. Vlastně byl. Na křesle pod jedním z repráků podřimovala Johanova mourovatá Madla. Lebedila si v paprscích jarního sluce, které rozehrály symfonii barev v jejím kočičím kožíšku.

„Dneska ho musím pustit o kus dál,“ pomyslela si Ivana. Bylo jí ještě míň náct než Johanovi, trochu se bála, víc byla zvědavá na dotyky klučičích dlaní na svých panenských ňadrech. Kočky neměla ráda, pohled na spící stvoření na křesle jí trochu znervózňoval.

Poslední knoflík byl rozepnutý, blůzka letěla na zem a Johan pevně sevřel Ivanu do náručí. Dlouhými polibky se snažil maskovat svou nervozitu a nešikovnost při zápolení s háčky podprsenky na jejích zádech.

Mourovatá Madla se vzbudila, líně se protáhla a zrak jejích žlutých kočičích očí utkvěl na rukávu Ivaniny blůzky. Možná se na něm zatřepetal zbloudilý motýl, snad to byla jen hra světel a stínů, kočka se prudce vymrštila a po dvou skocích byl rukáv její.

Nic naplat, že jeden háček podprsenky byl už rozepnutý, nic naplat, že Johanova touha byla ještě žhavější než před tím, kouzlo okamžiku bylo rázem pryč. Ivana se od něj prudce odtáhla a zasyčela na kočku: „Co děláš, potvoro, vždyť mi to roztrháš, víš, kolik to stálo?“ Johan vzal Madlu do náručí, jemně ji vystrčil ze dveří, ale pokračování milostné hry se už nedočkal. Ivana si spěšně oblékla blůzku a zbytek jejich rande se omezil na poslech Rolling Stones, Deep Purple a podobných skvostů, které byly tehdy k mání jen pod rukou.

***

Přespříští sobotu Johanovi rodiče opět odjeli a on se těšil na další setkání s Ivanou. Madlu pro jistotu pořádně nakrmil. Když jeho milá dorazila, vzal podřimující kočku z křesla pod reproduktorem, uložil ji v obýváku na gauč a tiše zavřel dveře svého pokojíku.

Ivanu trochu mrzelo, že svého kluka minule zklamala, a tak byla rozhodnutá, že mu tentokrát doloví ještě mnohem, mnohem víc. „Johane, pusť Angie,“ špitla, když už byli oba do půl těla nazí. „Johane, vrať mi Angie ještě jednou,“ usmála se tajuplně, než začal jemně hladit její klín, zahalený jen v hebkých kalhotkách. „Johane, ještě Angie. Pro mě, prosím,“ řekla téměř neslyšně, přála si, aby ty krásné tóny doprovázely její první milování.

„Bum,“ klika dveří se maličko pohnula pod tíhou pružného kočičího těla. „Prásk,“ Madla si svůj druhý skok líp vypočítala a dveře povolily. Číča uviděla, jak se v rohu nad kanapem ospale třepotá noční můra, probuzená tóny Angie od Rolling Stones. Proběhla okolo Johanovy ruky, obsluhující kazeťák, mohutně se odrazila, aby přeskočila nahou Ivanu i s jejím rozechvělým očekáváním a jediným mávnutím tlapky ulovila ten drobný hmyz.

„Johane, já ti tu tvou kočku snad jednou vezmu za ocas a vyhodím z okna.“ Ivana byla napůl vylekaná, trochu zklamaná, ale ze všeho nejvíc naštvaná, a tak si nedokázala uvědomit sílu svých prudkých slov. Pro Johana byla ta obyčejná a kdysi na ulici nalezená kočka vším. A proto nebylo zbytí, jeho vztah s Ivanou skončil těsně před tím, než vlastně doopravdy začal. Nedovedl si po svém boku představit ženu, jíž je láska ke kočkám cizí.

***

Čas běžel a nedlouho po tom, co Johanovi přestalo být náct, potkal Sofii. Vše se opakovalo, postupné, sbližování, knoflíky blůzky, háčky podprsenky, hudba těch starých skupin a tak dál a tak dál. A hlavně Madla, která při milostných hrách těch dvou v paprscích slunce podřimovala pod reprákem, honila hmyz a občas se poprala s nějakým kusem oblečení.

Ale to už je strašně moc dávno. Když se dnes některá z následnic Madly omylem nachomýtne k intimní chvilce Johana se Sofií, uslyší jen veselý smích. A větu: „Tak co ty, zlobivko mrňavá, ne abys chtěla až sem k nám, jako to kdysi párkrát udělala Madla.“

PS: Jména dvounohých aktérů tohoto příběhu jsou jenom maličko pozměněná, jméno kočky je pravé. A obrázek taky, jediný, který se mi po tolika létech podařilo najít.