Tady nejde jen o Uber nebo Airbnb
Kdo však má jasno, je státní zaměstnanec z ministerstva financí Rudolf. Ale nepředbíhejme událostem, vezměme všechno pěkně od začátku.
„Pepane, potřeboval bych přeštukovat kůlnu, už to mám celý opadaný a ty víš, jak jsem na tyhle věci levej. A neboj, rozhodně nebudeš škodnej.“ Fanda ajťák dobře ví, že nejlepší kšefty se sjednávají v hospodě. A tak zrovinka tam vyrukoval se svou prosbou na zedníka Pepu. Ten se podrbal ve vlasech, ze zadní kapsy montérek vytáhnul ošoupaný notýsek a zalistoval, až se mu na stůl k půllitru snesla hromádka cementu. „Tak jo, Fanouši,“ odpověděl, „příští sobotu v sedum ráno buď připravnej, sežeň to a ono.“ A vyjmenoval mu všechen potřebný materiál.
V inkriminovaný den se Pepa dostavil k Fandovi a pustil se do práce. Fanda mu přidával štuk a nosil lahváčky ze sedmého schodu od sklepa. Jeho Věruš pohostila Pepu vynikajícím guláškem a ještě si k tomu vzala šatečky s parádním výstřihem. To víte, když máte pěkný výhled, hnedka se vám líp pracuje. K večeru bylo hotovo a Pepa si Fandovi řekl přesně o tolik, aby bylo vidět, že si cení své práce, ale aby ho přitom nenatáhnul. Ošidit kamaráda? To se přece neděla.
Uběhlo čtrnáct dní a ti dva se zase sešli v hospodě, tentokrát začal Pepa: „Fanouši, nekouknul by ses mi na počítač? Nó, ten noutbůk nebo jak se tomu říká. Ňák se poslední dobou seká a já tomu vůbec nehovím.“ Fanda si prohrábl bradku, vytáhnul z náprsní kapsy telefon, přitom vypadla i fleška a s cinknutím se odrazila od držadla půllitru. Pojezdil prstem po displeji a povídá: „Helejď se Pepane, přines ho sem pozejtří v pět odpoledne, v práci mám zrovna krátkou, tak na to juknem.“
Pozítří ve smluvenou dobu Pepa přinesl svůj noťas a Fanda se do toho pustil. Vytáhnul brejle, připojil se na hospodskou wifinu a zálohoval, přeinstalovával, odvirovával, obnovoval a tak dál. Dokonce vyčistil myš a půjčeným luxem od hostinského vysál všechen ten cement a cigaretový popel, který Pepa natrousil do klávesnice. Ten mu zatím nechal nosit dvanáctku na svůj účet a objednal křupavý řízeček. Dokonce se domluvil s paní hostinskou, takto se svou švagrovou, aby si oblékla tu vypasovanou sukni, co jí tak ladně obepíná boky. To víte, když máte výhled na pěkné pozadí, hned vám to líp myslí. Za tři hodinky bylo hotovo a Fanda si Pepovi řekl férově o tolik, jak se to mezi kamarády dělá.
Kůlna byla naštukovaná, počítač zase šlapal jako hodinky a všichni byli spokojení. Jenomže ouha, nikdo z nich si přitom nevšimnul státního zaměstnance Rudolfa. Nenápadného panáčka, který si nedávno koupil v sousedství tu pěknou vilku, co byla zabavená v exekuci a on ji přes šikovnou známost dostal pod cenou. Dolfík tiše vysedává v hospodě v růžku u malého stolku, postává za ploty sousedů a pořád si něco zapisuje do sešitu ostře ořezanou tužkou. Nemusí se bát, že by si ho někdo všimnul, je nenápadný a drobného vzrůstu. Ale abyste si nemysleli, že je to nějaký zakrslík, to on rozhodně není. Co mu pánbůh odepřel na výšce, to mu mnohonásobně vynahradil na sebevědomí.
„Jeden nahodí barák, jinej opraví počítač, první za to dá druhýmu peníze, druhej prvnímu taky zaplatí.“ Zadumal se Rudolf, když si večer pročítal své zápisky. „A takhle to tady na vsi chodí pořád. To přece není možný, to je něco podobnýho jako Uber nebo Airbnb.“ Při pomyšlení na Uber a Airbnb se Dolfík zamračil. „Lidi si tady platí za služby a stát z toho nic nemá, s tím se musí něco udělat. Jenomže co? Je toho moc a uhlídat se to nedá. A kdybychom si zaplatili tisíce udavačů nebo to hlídali drony, vyšlo by to státní kasu moc draho a stejně bychom neuhlídali všechno.“ Rudolf se zasmušil, až mu v puse zhořkla lehká kola, jeho nejoblíbenější nápoj.
Pak se chtěl odreagovat a pustit si video, nějaké porno, které si tuhle stáhnul. Jakmile vzal do ruky vypálené cédéčko, tak mu svitlo. „No, vida,“ zachechtal se sám pro sebe, „už to mám. Ti z ochrannejch autorskejch svazů na to šli od lesa. Je vidět, že mají pod čepicí. Vymohli si deset procent z ceny každýho prodanýho datovýho nosiče. Berou to pro jistotu, kdyby si na ten nosič nějakej obejda něco nelegálně nahrál.“
Dolfík sáhl do ledničky pro láhev čerstvé lajtky a začal plánovat. „Až bude po volbách, zajdu za novým ministrem a předložím mu plán. Řeknu mu, aby zavedl novou desetiprocentní daň ze služeb a ze zakoupenýho zboží. Z písku, cementu, vápna a dalších stavebnin, aby stát netratil, až zase bude nějakej Pepa štukovat nějakýmu Fandovi. Z výpočetní techniky, až se bude Fanda hrabat Pepovi v počítači. Z jídla, pití a oblečení, až se ti dva budou při práci cpát, chlastat pivo a koukat na ženský. A samozřejmě taky z aut, benzínu, nafty, ubytování, ložního prádla a vybavení bejváků, aby to pokrylo ten Uber s Airbnbem. No prostě ze všeho.“
Nakonec se Rudolf zasnil: „Panečku, to je nápad, novej ministr to určitě pořádně ocení. Přidá mi nejmíň těch deset procent, abych na tom svým plánu nebyl sám škodnej. Nebo radši víc, abych na tom taky něco vydělal.“
PS: Celou tuhle nepěknou záležitost jsem si sice vymyslel, ale přesto buďme obezřetní. Tihle úředničtí panáčkové jsou snaživí a jeden nikdy neví, jaké nové nařízení se jim zas zrodí v hlavách. Tak až si zas budeme takhle po sousedsku domlouvat nějakou práci, koukněme do rohu hospody nebo za plot, jestli tam jeden z nich nestojí. Poznáme ho celkem snadno, podmračeně se krčí ve snaze být nenápadný a všechno si zapisuje precizně ořezanou tužkou do sešitu s pečlivě narýsovanými okraji.
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Jan Pražák
Hrátky s krásnou dámou
Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Jan Pražák
Frajeři na silnicích
„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.
Jan Pražák
Já ti to do smrti neodpustím, táto!
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jan Pražák
Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami
„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.
Jan Pražák
Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov
„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.
Jan Pražák
Rozruch na dámském WC
„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
Jan Pražák
Desatero kočičích přikázání
Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.
Jan Pražák
Taky živíte svého důchodce?
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.
Jan Pražák
Malá zvědavka v pekařství
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
Jan Pražák
Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!
Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!
Jan Pražák
Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi
„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2126
- Celková karma 31,00
- Průměrná čtenost 1304x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.