Vyberte si svou novou krasavici nebo krasavce

Kdy? V sobotu 7. října. Kde? Na Karlštejně v muzeu betlémů. Proč? No přece proto, abyste dali nový domov opuštěnému psovi nebo kočce, který podobně jako vy sami, touží po klidném životě v láskyplném rodinném zázemí.

„Bráško, až slezeš z toho stolu a vymazlíš se s dvounožci, přijď mi pomoct udělat něco užitečného.“

„Ale ségro, vždyť jídlo a mazlení jsou samé užitečné věci, nemyslíš?“

„Jak pro koho, Santíku. My dva máme obojího dost a dost, a tak bychom měli něco udělat pro ty, kterým se ani jednoho moc nedostává. Bude zas výstava útulkových koček a psů, tak je potřeba napsat pozvánku.“

„Tak to rozhodně Rózko, nech to na mně, však já už tam ty dvounožce nějak dostanu.“

„Hele, hele, brácho, abys to nepřehnal a neurazil je, já tě znám.“

„Neboj a už mě neruš. Tak koukejte dvounožci, jestlipak by se vám líbilo žít bez vlastního domova, bez lidí, kteří jsou vám blízcí a být odkázaní jen na pomoc ostatních? Cože? Nelíbilo? Tak koukejte něco udělat pro to, aby tak nemuseli žít ani druzí.“

„Santano, nech toho, ty zrzavá veverko, takhle je fakt všechny odradíš.“

„Neříkej mi veverko nebo ti budu říkat hrozinko, ty Hrozinko. A neměj strach, neodradím, snad mají taky srdce nebo si myslíš, že nemají?“

„To bych si vůči nim nikdy nedovolila, přece. A neříkej mi Hrozinko, jsem Rózka a ty to víš.“

„Já akorát vím, že ty jsi tady za tu slušnou. No, budiž, ale abych to nezamňoukal. Tak teda dvounožci, koukejte se příští sobotu v hojném počtu dostavit do muzea betlémů na Karlštejně a hlavně si odtamtud odvézt domů do svého domova bezprizorního psa nebo kočku. Záleží na vás, ke komu víc tíhnete, výběr budete mít bohatý...“

„Stačí, stačí, bráško, už radši mlč. Teď chvilku nebudeme mňoukat a necháme některé z nich, aby se představili sami.“

Útulky Občanské sdružení na ochranu zvířat Podbrdsko, Chlupáči v nouzi, Srdeční záležitosti, Azyl Tylda. a Psí útulek Dobříš přivezou na výstavu asi 30 kočiček a 10 až 15 pejsků, kteří tam budou hledat nový domov.

Jsem Týna z azylu Tylda, podívejte se, jak mi to v mých šesti létech náramně sluší. Přiznám se, že jsem trochu plachá. No, nedivte se mi, ve štěněctví jsem to neměla vůbec jednoduché. Pocházím ze stodoly, kde jedna paní namnožila 60 psů. V bytě dokážu být čistotná, umím se nádherně mazlit. Ráda bych našla svůj nový pelíšek v rodinném domku u někoho, kdo mi dá čas abych získala důvěru. Jsem kastrovaná a očkovaná.

Před pár dny mě přivezla moje minulá panička sem do azylu Tylda. Našla si nového partnera, který si se mnou nerozuměl, pořídili si miminko, o které měli strach a na poslední týdny mě zavřeli do sklepa. Jsem Bady, klasický bígl, potřebuji pevné vedení a jasné mantinely. První den jsem v útulku smutnil, dnes už se kamarádím s ostatními psy, ale koček si nevšímám. Našel jsem si místo v koupelně, kočky chodí okolo mě a já jen v klidu ležím. Je mi osm let, jsem očkovaný a ještě před výstavou mě čeká kastrace.

V létě mě někdo, nebudu říkat kdo, vyhodil v Novém Kníně i s pár dnů starými štěňaty. Lidé poblíž Dobříše mě vzali pod ochranu, přeživší štěňátka později putovala do dočasné péče organizace Pro psí voči. Pak mi svitla naděje, byla jsem adoptována, ale bohužel to nevyšlo a já se po dvou dnech musela vrátit ke svým ochráncům. Jsem Rousie, fenka, kterou doma může člověk nechat bez obav, jsem čistotná, kastrovaná, nic neničím. Je ze mě velký mazel a jsem moc milá. Bydlím teď u Dobříše a pokud byste mě chtěli do své rodinné smečky, můžete zavolat na telefonní číslo 777 577 376.

Jmenuji se Ralf, je mi necelý rok a jsem křížený „stafík.“ Letos na jaře jsem podstoupil operaci zlomeniny zadní tlapy, ale špatně mi to srostlo a měl jsem být utracený. Naštěstí se mě ujali lidé z útulku Srdeční záležitosti, kteří mě poslali na reoperaci a tlapu mi zachránili, je sice zdravá, ale nikdy ji bohužel nebudu moct plně zatížit.

Jsem krásný, sebevědomý pes. Moc rád běhám a často svojí dříve nemocnou nohu používám, jak to jen jde. Vycházky se mnou jsou velmi příjemné, jak vidím vodu, je ze mě kachna. Moc si přeju fajn lidičky, potřebuju hodně drbat a mazlit se, ale také trochu důsledné výchovy. Rád běhám za tenisáky a přetahuju se o hračky. Doma jsem čistotný, nic neničím. Kvůli strachu o nohu mě zatím nedoporučují k úplně malým dětem. Občas jsem trochu tvrdohlavý a rád bych se dostal k lidem, kteří se psy pracují pozitivně a s pevně nastavenými hranicemi.

Šestice koček z útulku Podbrdsko:

Jsem krásná čtyřměsíční tříbarevná kočička Babetka, která se narodila venkovní kočce ve stavebninách na Dobříši. Zatím jsem opatrnější, svůj vztah k člověku teprve hledám. Jsem hravá, šťastná při hře, roztomilá a chytrá. Nechám se pohladit, ale trochu se při hlazení bojím. Jsem ještě nejistá, potřebuji čas a empatický přístup. Ráda bych jen do bytu, v domku s výběhem ven bych se ztratila. V novém domově bych moc ráda uvítala druhou přátelskou kočičku či kocourka. Potřebuji kočičí společnost, která mi dodává jistotu a zároveň i potřebu blízkého kontaktu. Jsem ještě malá a při trpělivé péči a zájmu si svůj vztah k člověku určitě brzy najdu.

Jsem čtyřměsíční kocourek Míšánek, který pochází ze stavebnin v Dobříši. Narodil jsem se tam venkovní kočce, která nikomu nepatří a do stavebnin přišla proto, že ji tam hodní zaměstnanci krmili. Jsem rychlý, bystrý, zatím ještě bojácný, ale milý a hodný a již si uvědomuji, že mi dobří lidé nechtějí ublížit. Nechám se hladit, vzít do náručí, ale sám si pro pohlazení ještě nepřijdu. Rád bych k hodným, empatickým lidem, kteří se mnou budou mít trpělivost a přesvědčí mě, že se už vůbec nemusím bát. Jsem vhodný pouze do bytu, protože u domku bych se ztratil. V novém domově bych moc potřeboval kočičího kamaráda, protože samotnému by mi bylo strašně smutno.

Jsem zhruba roční trochu bázlivý kocourek Davídek, ale nyní už pomalu rozvazuji. Jsem opatrný, pocházím z ulice, ale hodně toužím po kontaktu s člověkem. Touha po pohlazení je vidět v každém mém pohledu. V útulku jsem si už dobře zvykl. Jsem spokojený, hraju si, lehávám na posteli či křeslech, dobře a rád se krmím. Když ke mně paní Dana tiše mluví konejšivým hlasem a pomalu ke mně natahuje ruku, už neutíkám. Nechám se pohladit a někdy si i vyskočím vedle ní na křeslo či gauč. A už také hlasitě předu. Rád bych, aby mě lidé hladili a mazlili se se mnou, ale stále přemýšlím - není to nebezpečné? Kdybych takový nebyl, na ulici by nepřežil. Tak se snažím, abych se postupně stále více a více osměloval. Jde mi to dobře, jsem chytrý kocourek. A navíc krásný, plně očkovaný a kastrovaný, jsem připravený do adopce. Potřebuji citlivého člověka, protože sám jsem citlivý. Potřebuji také hodného kočičího kamaráda, nejraději kocourka stejného věku, jako jsem já. Rád bych našel klidnou domácnost s vnímavými lidmi, kteří budou pokračovat v tom, co paní Dana z útulku započala, tedy v citlivé převýchově pouličního opatrného kocourka.

Jsem černobílý dvouletý kocourek Damián a nalezli mě i s mojí maminkou Filipkou na Kavčích Horách v Praze. Jsem přítulný, kamarádský a hodný. Moc rád bych se nastěhoval k někomu do domku se zahradou, na kterou bych chodil na procházky. Spát musím v domě, jinak bych byl smutný. Mám však jednu podmínku, první dobu musím být pouze uvnitř domu se svými lidmi, abych si na ně zvykl. K dalším kočkám jsem přátelský, takže mohu jít i k druhé kočičce v domácnosti.

Nalezli mě jako malého společně s bráškou Mikešem v krabici u silnice. Někdo nás tam odložil. Ujala se nás hodná paní, která nás vychovala v domě se zahradou. Podle flíčků na srsti jsem dostal jméno Flíček, jsem moc mazlivý, kamarádský a hodný kocourek. Rád bych do bytu, kde bych bydlel s kočičím kamarádem, protože kočky mám moc rád a samotnému v bytě by mi bylo smutno.

A ještě jsem tu já, milá, hodná a klidná tříbarevná, asi dvouletá, kočička Tosca s delší srstí. Mazlím se ráda, když se mi zachce. Žila jsem v domě se zahradou se starou paní, která onemocněla a již se o mě nedokázala starat. Nyní jsem si dobře zvykla v bytových podmínkách v depozitu u Růženky, proto bych raději zase spíš do bytu. Jsem zvyklá na ostatní kočky, ale nijak je nevyhledávám, tak bych se dobře hodila do domácnosti bez koček, jako kočičí jedináček.

„Tak, dvounožci, zapište si za uši, že si vás zkontroluju a pokud nepřijdete a nějaké zvíře si neadoptujte, tak si to s vámi osobně vyřídím svými ostrými zuby a drá... Co děláš, ségro? Proč mi strkáš packu do tlamičky?“

„Prosím vás, lidi, neberte ho vážně a nezlobte se na něj, moc se vám za něj omlouvám. On už Sanťas asi jiný nebude, měla jsem ho radši nechat na tom stole a pozvat vás sama. Ale budu moc ráda, když opravdu přijdete, víte, ti útulkoví psi a kočky skutečně tu rodinnou péči a lásku moc potřebují. Děkuju vám. Za ta zvířata v útulcích, za sebe i za toho svého zrzavého rošťáka s nevymáchanou tlamičkou.“

Poznámka: Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.