Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Člověče, nekoukejte mi do výstřihu!

27. 08. 2017 19:47:41
Do téhle hospody chodí celkem pravidelná sorta lidí. Stojí na kraji města hned vedle autobusového nádraží, tak se tam během odpoledne a večera střídají hosté, kteří se chtějí trochu osvěžit, před nebo po cestě z práce.

Onoho podvečera seděla vedle výčepního pultu u svého stolu trojice štamgastů, kamarádů v důchodu z přilehlého sídliště. Mastili mariáš, popíjeli pivečko a odpočívali od věčného komandování svých pečlivých manželek. Úplně vzadu byla partička Ukrajinců, kteří se před chvilkou vrátili ze šichty z montážních hal. Tři mladí kluci a jedna dívka, která zjevně patřila k jednomu z nich. Pár dalších lidí posedávalo u piva nebo u kafe a čekalo, až jim to pojede.

Pak přišla ona a usedla k malému stolu pro dva hned u dveří. „Kluci, koukněte na naší krasavici, ta je má jako vozy, nikdy jsem si toho nevšimnul.“ Prohlásil tiše štamgast s největší pleší a maličko mlasknul. Jen jakoby si v puse rovnal umělé zuby, aby to nebylo nápadné. „Hm, Fanouši, nezdržuj a vol, jseš v laufu.“ Odbyl ho kamarád s pihou na bradě.

Kráska opatrně povytáhla židli od stolu a uhladila si večerní róbu, která by se hodila spíš do koncertní síně než do nádražní hospody. Usedla, ladně hodila štíhlou nožku přes štíhlou nožku, lehce si upravila výkladní skříň na hrudi a souhlasně kývla na číšníka. Ten už věděl, kráska tam sice chodila jenom tak jedou za měsíc, ale pokaždé si objednala dvojku bílého. Akorát ji nikdy neviděl takhle vyfiknutou, obvykle mívala tuctovou halenku až ke krku a džíny.

Ukrajinci na druhé straně sálu si ničeho nevšímali, dohadovali se, kolik kdo dnes udělal ve skladu jakýchsi jednotek a kolik mu to hodí korun. Páreček se držel za ruce.

Potom se otevřely dveře a do hospody vešel seladon z minulého století. Šedý oblek s nenápadným proužkem, u krku motýlek, na nohou lakýrky a růže v klopě. Přistoupil ke krásce, obřadně se uklonil s jednou rukou za zády a hlasem Oldřicha Nového oslovil její plnou výkladní skříň: „Mladá dámo, byla byste tak laskava a dovolila mi, abych si k vám přisedl?“ Kráska potlačila zacukání v koutcích a blahosklonně přikývla.

„Číšníku, přineste láhev sektu, toho nejlepšího, co máte. A k tomu dvě sklenky.“ Poručil seladón obsluhujícímu, ten jenom lehce pozdvihl obočí a odkvačil k „zadní“ lednici. Tušil, že by tam ještě měla být jedna poslední pozapomenutá láhev Brutu.

Sklenky byly nality, seladon uchopil do každé ruky jednu a povstal. „Mladá dámo, dovolte, abych si s vámi připil na vaše zdraví.“ Jednu ze sklenic se jí snažil vnutit do ruky a naprosto bezostyšně jí přitom čuměl shora na ňadra. Kráska zrudla, instinktivně uchopila maličkou kabelku do obou rukou, aby si s ní celkem neúspěšně zakryla hrudník a hlubokým rozhodným altem pravila. „S vámi? Nikdy! A nekoukejte mi du výstřihu, vy sprosťáku!“

Štamgast Fanouš omylem zavolil kule místo zelených a nezbylo mu, než utéct do betla, kterého pochopitelně prohrál. „Utíkanej se nikdá neflekuje, to nejni hráčský,“ durdil se přitom na piháče. Ukrajinci se přestali dohadovat o dnešním výdělku a začali si mezi sebou špitat cosi nesrozumitelného.

Seladon znovu usedl, jednu sklenku postavil na stůl, druhou lehce ťukl do krásčiny dvojky bílého a pak se z ní maličko labužnicky napil. Opět ponořil oči do jejího výstřihu, nedostatečně zakrytého kabelkou a spustil: „Mladá, dámo, nezlobte se na mě a odpusťte mi to, prosím. Víte, já za to nemohu, ono je to silnější než já. Vy jste tak krásná, že bych se vám chtěl dívat do výstřihu pořád, dnem i nocí. A nejenom do výstřihu, chtěl bych obdivovat vaše nádherná plná ňadra odhalená.“ Zase vstal, udělal úkrok, poklekl k jejím nohám a tentokrát se jí zahleděl do očí. Kráska mlčela a tvářila se konsternovaně, jen v očích jí hrály nepostřehnutelné šibalské plamínky.

Seladon se jejím výrazem nenechal odradit. Jak klečel, sepjal ruce pár centimetrů před tou maličkou kabelkou a pokračoval: „Mladá dámo, nedopusťte, prosím, abych tu před vámi na místě zhynul touhou a vyslyšte mě. Dovolte mi, abych si směl aspoň jednou kratičce sáhnout.“ A už, už začal směrovat jednu ruku za krásčinu kabelku.

Štamgast Fanouš byl na řadě s rozdáváním a udělal jednu z nejhrubších mariášnických chyb, zamíchal karty. Jeden z Ukrajinců zvedl ruku a, výdělek, nevýdělek, objednal na svůj účet čtyři velké vodky.

Kráska zlehka plácla seladona přes ruku a naprosto jasně mu odpověděla na jeho prosby: „Tak mých ňader, se vám zachtělo, panáčku? Jestli je opravdu chcete, můžete je mít napořád i se vším ostatním...“ Udělala dramatickou pauzu a v lokále nastalo hrobové ticho. „...Jenže to byste si mě nejdřív musel vzít.“

Seladon povstal, znovu uchopil svou sklenici, uklonil se a smrtelně vážným hlasem pronesl na celou hospodu: „Mladá dámo, dovolte, abych vás tímto požádal o ruku a slíbil vám oddanost a věrnost až do svých posledních dní.“

Kráska se na něj tajuplně usmála, poprvé vzala do ruky tu druhou sklenku sektu, přiťukla si s ním a tiše odpověděla: „Přijímám.“ Poté dodala o poznání hlasitěji: „A teď mě odvez domů, miláčku, předpokládám, že tu máš auto.“

Fanda překvapením otevřel dokořán pusu a jak se chtěl zrovna napít piva, se žblunknutím mu vypadly umělé zuby do poloprázdného půllitru. Ukrajinci se chystali vypít právě přinesené panáky vodky, dívka hodila do sebe ten svůj a se slovy „ty ne“ vypila i porci svého mládence. Navíc mu rukou zakryla oči ve chvíli, kdy se kráska zavěsila do seladonova nabídnutého rámě a pevně se mu přimkla levým ňadrem k paži.

Jakmile kráska se seladonem zahnuli za roh, chytli se normálně za ruku a rozběhli se k zaparkované škodovce tak rychle, jak jim to jen dovolovaly jejich převleky. Nastoupili do auta, dali si krátkou manželskou pusu a kráska se naplno rozesmála. Když se uklidnila natolik, že byla schopná promluvit, obrátila se na seladona. „Jirko, díky moc, to se ti fakt povedlo. Za rok to při příštím výročí sehrajeme obráceně, něco vymyslím.“

Jeden z hostů si omylem ze starého zvyku zapálil, rychle si uvědomil nezákonnost svého činu, promptně odběhl na WC, tam cigaretu zahodil a spláchnul. Několik dalších začalo zběsile hledat v mobilu, kdy jim pojede další autobus po tom, který jim zrovna teď ujel.

Autor: Jan Pražák | neděle 27.8.2017 19:47 | karma článku: 34.33 | přečteno: 3136x

Další články blogera

Jan Pražák

Taková to byla skvělá šéfová

Tak úplně ideální zas nebyla, unikalo jí, že Jarka s Milenou makají na plný plyn, ale Marta ráda brouzdává na internetu schovaná za monitorem. Ale uměla zorganizovat práci a hlavně se za svoje holky postavit, kdykoli bylo potřeba.

21.9.2017 v 14:43 | Karma článku: 13.71 | Přečteno: 765 | Diskuse

Jan Pražák

Varování ze záhrobí

„Nebyl to sen, spíš takový obraz, který se mi promítl ráno při probuzení. Viděla jsem dva kříže a měla intenzivní pocit, že to souvisí s námi a s naší dnešní cestou. Dostala jsem strach.“

19.9.2017 v 14:48 | Karma článku: 21.01 | Přečteno: 621 | Diskuse

Jan Pražák

Nejlepší navigace na světě

„Nyní opusťte kruhový objezd!“ Zdálo se mi to nebo byl ten poťouchlý podtón plechové krásky z přechytralého mobilu skutečný?

17.9.2017 v 19:44 | Karma článku: 17.54 | Přečteno: 552 | Diskuse

Jan Pražák

Kdo vlastně zaplatí účtenkovou loterii ministerstva financí?

MF se v říjnu chystá spustit loterii s účtenkami z EET. Slibuje si od ní větší motivaci zákazníků k přebírání účtenek. Tím by se podle něj měla zvýšit efektivita EET a roční náklady na provoz této loterie mají být 12 milionů Kč.

14.9.2017 v 21:38 | Karma článku: 41.10 | Přečteno: 2503 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Helena Vlachová

Soudruzi mají poněkud vetchou paměť

Naši soudruzi ve snaze kritizovat současnou životní úroveň v naší zemi, nás porovnávají s vyspělými zeměmi, ale nějak zapomínají, že sami mají máslo na hlavě. A to pořádné.

22.9.2017 v 6:11 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Libuse Palkova

Bude EET zavedeno i v kostelích?

Že se církev dnes musí chovat jako podnikatel je pochopitelné, nějak se živit musí. Na druhé straně všichni podnikatelé by měli mít stejné podmínky.

22.9.2017 v 1:26 | Karma článku: 7.57 | Přečteno: 165 | Diskuse

Eva Sádecká

Radost jako dar?

Co udělat každý den pro svou radost, když pro každého znamená něco jiného? To víme, nejspíše sami, jaká je ta naše. Skrytá, tichá, bouřlivá, neutuchající, osvobozující, pulsující? Nadšená, milující, zářící? A jak vlastně vzniká?

21.9.2017 v 21:43 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 | Diskuse

Libuse Palkova

Počítání italských oveček

Počítat do padesáti je teoreticky naprostá brnkačka, ale pokud máte přepočítat padesát hemžících se Italů. kteří chvíli nepostojí a neustále se rafinovaně přemisťují a přelévají jak zrnka písku, končí všechna sranda.

21.9.2017 v 19:30 | Karma článku: 12.88 | Přečteno: 351 | Diskuse

Vratislav Kozak

Je sponzoring nejvyšší fotbalové a hokejové ligy pivovary smysluplný?

Tento příspěvek byl odpřednášen na konferenci v Bratislavě v roce 1999. Ukazuje, že se ve vrcholovém sportu spotřebovává hodně prostředků, výsledky reprezentace tomu však neodpovídají.

21.9.2017 v 17:51 | Karma článku: 4.15 | Přečteno: 193 | Diskuse
VIP
Počet článků 1252 Celková karma 23.44 Průměrná čtenost 1013


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.