Ejchuchu, hahaha, tuc, tuc. Hlasité rádio, hovor a smích dobře rozjeté společnosti se hluboko po půlnoci nese zahradami mezi domky. Je před pracovním dnem a kdo se potřebuje vyspat, má prostě smůlu.
Takhle to občas chodí. U nás na vsi, možná i u vás. A pokud bydlíte ve městě, asi to kvůli hustší koncentraci lidí máte ještě horší. Zvlášť v létě, když hlučící společnost sedí venku na zahradě nebo na terase. Je horko a člověk si nemůže zavřít okno, aby se doma vyspal, leda by se chtěl v rozpálené místnosti upéct.
Všechno je v lidech, takoví, kteří nemyslí jen na svoje zájmy, dovádějí nahlas jen do rozumné hodiny a pak otočí pomyslný knoflík hlučnosti svého veselí doleva. Další si oslavy nechávají na noc před volným dnem, obejdou své sousedy a slušně se zeptají, jestli jim nebude vadit, když to trochu přetáhnou. Nebo dokonce přijdou s pozváním: „Hele, Franto, nezlob se, mně je čtyřicet, zítra se to chystám trochu zapít. Tak jestli chceš, stav se a vem s sebou tu svou, rád tě uvidím.“
Jenomže pak se najdou tací, kterým je to úplně jedno. Řvou si po nocích na úkor všech spánku potřebných okolo sebe klidně třeba až do tří do rána. Někteří nespící, když se opravdu naštvou, tak na ty řvouny volají polici kvůli rušení nočního klidu, mají na to zákon. Donedávna kus od nás jeden takový bydlíval. Ten jen tak mimochodem udával i kvůli blbostem každého, kdo se mu nějak znelíbil. Prostě vyhlášený práskač, který by se hodil spíš do minulé doby a s nímž si už na radnici nevěděli rady. A to je panečku něco, když si nevědí rady ani páni radní.
Ale zpět k věci. Když se lidé nedokážou po lidsku domluvit mezi sebou a někdo někoho udá za noční dovádění, je to špatné. Dorazí policajt, aby udělal bububu. Pokud je rozumný, zkouší to nejdřív domluvou. Někdy se řvouni leknou uniformy, chytnou se za nos a ztichnou. A když ne, nedá se nic dělat a musí se to řešit dál, pokuta, úřední řízení.
Horší je to s trochu jiným nočním dováděním. S takovým tím naveliko, které se nese po nocích mnoho kilometrů a jehož účastníci snad ani nevědí, že nějaké ohledy na druhé existují. Říká se tomu technoparty a je to jev, který se v létě opakuje na různých místech naší vlasti s železnou pravidelností.
Tenhle kravál neodnese nevyspáním jen pár sousedů, ale hned několik přilehlých vesnic a městeček. Tady se v rozumnou večerní hodinu knoflíky hlasitosti doleva neotáčejí, ani se nikdo nikomu neomlouvá. A i když by i zde měl platit zákon o rušení nočního klidu, je na to policie krátká. Lidé se ptají proč, copak na tyhle techno-řvouny naše zákony neplatí? A pak se těm několika bezohledným z okolí našich domovů člověk paradoxně nemůže divit, že si řeknou: „Když se může po nocích dělat kravál na technoparty, proč bych ho nemohl dělat i já na své zahradě?“
Tak co s tím? Nemám rád silová řešení, ale ono se říká „na hrubý pytel hrubá záplata.“ Když někdo má tu drzost, že celé noci šikanuje svým techno kraválem široké okolí a ještě se přitom směje pod fousy, že jsou na něj všichni krátcí, měly by úřady zakročit. Co třeba předběžné opatření o ukončení akce a vyklizení prostoru? A následné řízení s příslušnými sankcemi, včetně úhrady nákladů na úřední zásah? Možná by to stačilo udělat jednou, dvakrát a pro příště by byl klid. Co na to říkáte vy tam „nahoře“ v klimatizovaných a odhlučněných kancelářích, kteří jste placeni z našich daní?
