Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Řekni mi své číslo a já ti řeknu, co jsi zač

5. 08. 2017 21:01:56
Jsme otroky čísel, vládnou nám ještě dřív, než se vůbec stačíme narodit a jen stěží se jim dokážeme vzepřít.

„Proboha, už to na mě jde, ale termín mám až za šest týdnů, bude to naše maličké v pořádku?“ Lenička hrubě nedodržela termín porodu, který pan doktor určil její mamince a ani porodní váha zdaleka nedosahovala požadovaných hodnot. Hned na počátku svého života se drze odvážila vzepřít diktátu čísel. Nicméně díky vzorné péči personálu porodnice a poté jejích rodičů se z ní zanedlouho vyklubalo krásné zdravé miminko.

„Jsi chytré děvče, Leničko, ve škole musíš mít jen samé jedničky a vůbec nejlepší by bylo, kdybys byla první ve své třídě.“ Taková byla představa Lenčina tatínka, známého někdejšího šprta a vzorňáka. Lenička se sice zpočátku snažila plnit jeho jedničkové představy, ale s každou další třídou těch výborných ubývalo. Když už pomalu přestávala být Leničkou a začala se stávat Lenkou, hledal tatínek na jejím vysvědčení jedničky marně. Lenka se natolik vzepřela jedničkovému příkazu, že ji málem vyhodili ze střední školy. Pokud bychom měli teď krátce nahlédnout do současnosti, zjistili bychom, že je z ní úspěšná žena vyššího středního věku.

Vraťme se však zpět do Lenčina mládí. „Proč na mě všichni kluci tak divně zírají?“ Ptala se sama sebe ještě dřív, než poznala kouzlo prvních milostných sblížení. „Proč mě ti chlapi chtějí jen kvůli tomu jednomu a nikomu z nich nezáleží na mé povaze, na mé duši?“ Ptala se později, když už měla pár vztahů za sebou. Na vině byla příroda, která obdařila Lenku ňadry o velikosti číslo šest. To, co muži považovali za výhodu, se na čas stalo pro Lenku prokletím. Začala se stydět za své výstavní poprsí a i v největších parnech chodila zahalená. Vzepřít se tomuto číslu ji pomohl až Petr, kterého víc než ňadra uchvátila Lenčina upřímnost, přátelskost a hloubka jejích hnědých očí. Ten Petr, kterého při dalším letmém pohledu do dnešních dnů můžeme vidět, jak s Lenkou hrdě vykračuje životem. A jak plní její občasné přání vzít ji ve velkých vedrech i na takové pláže, na kterých se ukáže úplně všechno.

„Jenom dvanáct stovek? To jsem si mohl myslet. Kdyby ses byla líp učila, mohlas na vysokou a dostala bys skoro dvojku jako Jarka od sousedů.“ Škaredil se na Lenku její otec, když se mu pochlubila svou první výplatní páskou. Lenka mlčela. Věděla, že se s tátou nemůže přít, ten odjakživa nikdy neuzná, že by se mohl mýlit. Ale sama pro sebe byla spokojená. Vždyť právě objevila svého Petra, tak co jí má záležet na diktátu čísel, namalovaných na nějakých bankovkách.

„Lenko,“ vzala si jednoho dne maminka svou téměř třicetiletou dceru stranou, „nechci ti mluvit do života, ale řekni mi, proč jsi mě už dávno neudělala babičkou? Jestli máte s Petrem nějaký problém, mám známou v poradně, ta by vám mohla pomoct.“ Končila osmdesátá léta minulého století a na ženu, která neměla do pětadvaceti první dítě, se hledělo jako na neplodnou nebo přinejmenším nějakou divnou. „Ale mami, prosím tě, prostě jsme si s Petrem chtěli užít trochu svobody a cestování, než se začneme plně věnovat svým potomkům.“ Zdůvodnila Lenka svůj vzdor proti dalšímu zaběhnutému číslu. A pak jen dodala s lišáckým úsměvem: „Ale neboj, však už je na cestě.“

***

Úspěšný vzdor vůči číslům provázel Lenku i celým následujícím životem. Během dalších let vychovala dvě děti a v práci se stala respektovanou týmařkou.

Dnes se však snaží porazit číslo, proti kterému je každá bitva těžká a nad kterým se jen málokdy podaří zvítězit. Lenčin stařičký tatínek, ten starostlivý a na dceru kdysi tolik přísný otec bojuje se zákeřnou chorobou. Lékaři vyřkli ortel v podobě dvou čísel, dvacítky a šestky. Tatínek má dvacetiprocentní šanci, že svou chorobu přemůže a bude žít déle než šest měsíců. Tak držme palce, přátelé, přejme mu hodně síly a štěstí. A Lence, té odvážné bojovnici proti číslům přejme, ať se jí s tatínkem podaří přemoct i tahle čísla nejvážnější.

Autor: Jan Pražák | sobota 5.8.2017 21:01 | karma článku: 21.32 | přečteno: 587x

Další články blogera

Jan Pražák

Též u nás mohou být migranti nebezpeční

Hluboce by se mýlil ten, kdo by se snažil tvrdit, že jsme v našem státě v bezpečí před lidmi, kteří k nám migrují z cizích zemí.

20.8.2017 v 16:45 | Karma článku: 21.48 | Přečteno: 786 | Diskuse

Jan Pražák

Miluji ji a nic s tím nenadělám

Miluji ji pro její krásu a vždy, když mě k sobě přijme, tak jsem šťastný. Je stále stejná a přitom pokaždé úplně jiná, plná tajemných zákoutí. Má po těle i pár šrámů, nad kterými mé srdce krvácí.

19.8.2017 v 21:01 | Karma článku: 18.24 | Přečteno: 430 | Diskuse

Jan Pražák

Ostnaté dráty na hranicích

Blíží se smutné výročí 21. srpna 1968, kdy na území tehdejšího Československa vtrhly armády vojsk Varšavské smlouvy v čele s armádou sovětskou, aby silou potlačily zdejší demokratizační proces.

18.8.2017 v 19:50 | Karma článku: 22.05 | Přečteno: 643 | Diskuse

Jan Pražák

Růžové pilulky na holčičky a modré na kluky

„Chcete si splnit dávný sen všech rodičů a zvolit pohlaví svých potomků? Kupte si Genderin!“ Těmito slovy nás bude již brzy vyzývat z billboardů, z televizních a z internetových reklam usměvavá tvář věhlasného profesora Moritese.

17.8.2017 v 17:47 | Karma článku: 12.04 | Přečteno: 365 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Existují v Evropě hranice?

Vstupem do Schengenu hranice sice zmizely, ale přesto člověk pozná, když přejede z jednoho státu do jiného-a nejen proto, že se změní nápisy. Jednou jsem vezla skupinu Amíků z Německa do Prahy a jejich vedoucí mě pěkně naštvala

20.8.2017 v 22:27 | Karma článku: 12.91 | Přečteno: 367 | Diskuse

Jan Tomášek

Žebrák - hrad a podhradí

Nedávno jsem psal o pražských hradech Václava IV a dnes si dovolím pozvat na malé zastavení na patrně nejoblíbenějším mimopražském hradě tohoto krále - totiž Žebráku. Pozornost bude ovšem zaměřena spíše na jeho podhradí.

20.8.2017 v 21:51 | Karma článku: 6.39 | Přečteno: 158 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Proč do tý politiky lez?

„No protože je nenažranej,“ vystřelí od boku každý, kdo vidí do Babiše jak do hubený kozy. A když přidáte otázku, proč podpora ANO setrvale atakuje hranici 30 %, no tak to je taky jednoduchý, protože lidi jsou blbí.

20.8.2017 v 17:34 | Karma článku: 25.17 | Přečteno: 683 | Diskuse

Jan Pražák

Též u nás mohou být migranti nebezpeční

Hluboce by se mýlil ten, kdo by se snažil tvrdit, že jsme v našem státě v bezpečí před lidmi, kteří k nám migrují z cizích zemí.

20.8.2017 v 16:45 | Karma článku: 21.48 | Přečteno: 785 | Diskuse

Markéta Vaculová

Jak být v mezilidské komunikaci přímý aneb asertivní komunikace v praxi sociálních služeb

Asertivita je součástí zdravé mezilidské komunikace. Znamená to nebýt v komunikaci pasivní, manipulativní nebo agresivní, ale být přímý a ohleduplný k druhým, se současným zachováním svých práv a svého názoru.

20.8.2017 v 16:08 | Karma článku: 5.53 | Přečteno: 209 | Diskuse
VIP
Počet článků 1235 Celková karma 24.36 Průměrná čtenost 1010


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.