Dáš mi ještě někdy?

„Radko, potřeboval bych s tebou mluvit. Víš, provedl jsem něco hroznýho, a jestli mi kvůli tomu rovnou postavíš kufr před dveře, vůbec se ti nebudu divit.“

Před očima se jí vybavily chvíle před šesti léty, kdy Kamil dorazil z nějaké akce dlouho po půlnoci. Tehdy se tvářila, že spí, ale potichu ho pozorovala. Nebyl opilý, ale takovým zvláštním způsobem rozjařený a navíc sotva znatelně voněl ženským parfémem. Několik následujících dnů se choval, jako by v jeho nitru proti sobě bojovala dvě různá já. Chvilkami se uzavíral sám do sebe, zasněně se věnoval svému mobilu a ani na moment ho nespouštěl z dohledu. Pak si najednou uvědomil její přítomnost a snažil se k ní být milý jak už dlouho ne, jako by jí chtěl cosi vynahradit.

Tehdy pojala podezření, že si té noci nejspíš něco začal s nějakou cizí ženskou, ale jistotu neměla. Trápila se, nevěděla, jestli se má cítit uražená a ponížená nebo jestli je zbytečně žárlivá a všechno si jen domýšlí. Když už se téměř rozhodla, že na něj vyrukuje s přímou otázkou, začal se Kamil měnit. Chvíle skrývaného snění u mobilu řídly, až úplně ustaly a jeho láskyplné projevy vůči ní samotné nabraly na takové intenzitě, kterou pamatovala snad jen z počátků jejich vztahu.

„Něco sis zkusil, spálil sis prsty a najednou sis začal vážit toho, co máš doma.“ Říkala si tehdy sama pro sebe a pociťovala přitom zadostiučinění, které dokázalo přebít žárlivost. Když se po nějakém čase vrátil do úplně normální role občas trochu nabručeného, ale spolehlivého manžela a otce jejich dvou dětí, byla ochotna na vše s úlevou zapomenout. Oddechla si, že se do té cizí ženské nezbláznil a vzpomněla si, že kdyby před časem na poslední chvíli nezatáhla za záchrannou brzdu, mohlo se jí stát něco podobného.

***

Radka se v myšlenkách vrátila do současnosti. Předminulý týden byl Kamil na nějaké oslavě, vrátil se zase pozdě a situace se odstupem šesti let začala opakovat jako přes kopírák. Zase ty chvíle zasnění, tentokrát ne u mobilu, ale u počítače, zase ta zvýšená pozornost vůči její osobě. Jako by si na jedné straně užíval zakázaného ovoce a na druhé straně měl výčitky svědomí. Zatnula zuby a snažila se nedat na sobě nic znát. „Však ho to zase přejde,“ věřila a připravila si na něj malý trik „na odpuštěnou.“ Až k ní zas bude nejmilejší, vyrazí z něj ten zlatý prsten, co jí tak dlouho slibuje.

Jenomže tentokrát bylo vše trochu jiné, už po pár dnech přestal Kamil tajně vrkat u počítače a začal být nervózní. Sice se na Radku snažil být milý, snad ještě víc než tehdy před léty, ale moc mu to nešlo, jako by byl myšlenkami bůhvíkde a skrýval před ní nějaký průšvih. Jeho prosba o rozhovor se zmínkou o sbaleném kufru ji tedy nepřekvapila, ale nahnala pořádnou dávku strachu. Nevěděla, oč jde a začala se bát o rodinné hnízdo.

„Radi, klidně mi rovnou nafackuj, nic jinýho si nezasloužím, jsem debil.“ Začal opatrně se sklopenýma očima a s nárazníkem sebemrskání ve snaze ji dopředu trochu obměkčit.“

Nevěděla, co mu na to má říct. Podvědomě se přepnula do role matky, čekající na přiznání dítěte, které vyvedlo nějakou pořádnou lumpárnu. „Tak spusť, ale celou pravdu.“

„Víš, Radi, já jsem ti zahnul. Já, já jsem to vlastně ani nechtěl, ale přišlo to nějak samo, odpust mi to, jestli můžeš, vím, že jsem ti tím strašně ublížil, miluju jenom tebe, ale teď mám strašnej průser.“ Mluvil překotně, jako chtěl mít ten úvod co nejrychleji za sebou a mohl se svěřit s čímsi zatím neznámým, ale hrozivým.

Zamrazilo ji. Tak je to pravda. A to před šesti léty bylo nejspíš taky pravda. I když to tehdy dokázala přijmout a sama pro sebe uzavřít, teď se jí to vrátilo s mnohonásobnou intenzitou. Ale měla natolik síly, že se od toho dokázala odpoutat, aby se mohla soustředit na problém, kvůli kterému se jí ke všemu přiznává. Jenom se napružila a trhla hlavou, aby pokračoval.

„Vydírá mě. Musela si mě nenápadně vyfotit a prohrábnout mi kontakty, asi když jsem se sprchoval. Poslala mi mailem fotky, kde je to jasný a jestli jí nezaplatím dva litry, pošle je i tobě a zničí mi manželství. Tak jsem jí ty dva litry převedl na účet, abych měl pokoj, ale teď po mně chce další tři.“ Zmlkl a nasadil výraz psa, který se právě omylem vyčůral na vzácný kobereček pod konferenčním stolkem.

Sprchoval se u ní... Fotky, kde je to jasný... Věty tvořily barvité představy v jejím mozku a nechaly je prolnout s obrazy nahého Kamila v jejich koupelně a v manželské posteli. Radce se zatočila hlava. Beze slova vstala, otevřela domácí bar a dala si rovnou z flašky pořádný lok té vzácné skotské, kterou si s Kamilem tolik šetří. Otřela si rty hřbetem ruky a mlčky mu podala láhev. Zůstala stát, chvíli mlčela a pak se zeptala zdánlivě mimo souvislost: „Pokolikátý jsi mi tohle už vlastně udělal?“

„Jen jednou, přísahám... Už dávno... Tehdy jsem to rychle skončil a snažil se, aby ses o tom nedozvěděla a teď jsem to chtěl udělat stejně, ale...“ Zmlknul a poprvé od začátku rozhovoru se jí dokázal podívat přímo do očí.

Něco se v ní začalo lámat. Snad to bylo tím jeho přiznáním, snad tím rovným pohledem: „No a co hodláš dělat dál?“

Napřed se provinile a hodně opatrně usmál: „Nosit tě na rukou, jestli o to budeš ještě stát.“ Pak ale zvážněl: „Nevím, kolika lidem už takhle dokázala zničit vztah, ale když s tím budeš souhlasit, podal bych na ni trestní oznámení.“

***

Případ se táhl dlouho, žalovaná si najala schopného právníka a celá záležitost s Kamilem byla po čase odložena. Nicméně i na ni nakonec došlo. Jednoho dne svou fintu s fotkami zkusila na nějakého výše postaveného potentáta, který ji potopil dřív, než si stačila svůj omyl pořádně uvědomit.

Zpráva o neslavném konci vyděračky se k Radce a Kamilovi nedostala. Vlastně to ani moc nevadilo, protože v té době už byl Kamil zpátky v ložnici, kam ho Radka přijala z dočasného vyhnanství na nepohodlném gauči v obýváku. Ten nový zlatý prsten však nosila prakticky pořád, aby náhodou nezapomněl.