Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nešika

17. 06. 2017 7:48:57
„Jirko, koukej se dobře učit, ty se rukama rozhodně neuživíš.“ Říkávali mu rodiče, už když byl malý. Jeho taťku, mistra elektrikáře to zvlášť mrzelo, vždyť jeho synek nedokázal bez střepů ani vyměnit žárovku.

Jirku jeho „oboustranná levorukost“ zezačátku moc netrápila. Co mu pánbůh odepřel na šikovnosti, to mu vynahradil jinde a Jirka postupně procházel školami bez zaškobrtnutí. Vystudoval, nastoupil slibné místo v kanceláři a odstěhoval se od svých rodičů.

Problémy nastaly, až když se začal poohlížet po nějakém vážnějším vztahu. Většina dívek to vzdala hned při první návštěvě u něj doma, nedokázal ani uvařit kafe, aniž by na kuchyňské lince nevytvořil pořádnou kaluž horké vody. Některé mu utekly už na první schůzce, když jim převrhl skleničku červeného vína do klína.

Nakonec se však objevila Marta odvážná. Nenápadná drobná hnědovláska, která ho dokázala brát takového, jaký byl, a jeho nešikovnost odbývala shovívavým úsměvem: „Neboj, však to spolu zvládnem. Ty budeš prostě pořádně živit rodinu a já obstarám to ostatní.“

Léta společného života ukázala, že Marta nebyla pouze odvážná, ale též moudrá. Jirka se vypracoval na ředitele velkého oddělení, s Martou si pořídili pohodlný domeček a jejich dvojčata podědila mozek po otci a ruce po matce.

***

„Miláčku, viď, že by ti nevadilo, kdybychom si moji maminku nastěhovali sem k nám? Ona to už s těmi svými koleny sama nezvládá a u nás by jí bylo po všech stránkách líp.“ Jirka s návrhem své ženy souhlasil. Martinu maminku Jarušku měl rád. Byla to vlídná osůbka, která se k jeho nešikovnosti stavěla se stejnou shovívavostí jako jeho žena. Když něco náhodou pokazil, škádlívala ho slovy: „Nevadí, Jiříku, vždyť nemusíš přece umět všechno jako my ženské.“ A přitom pokaždé nápadně mrkla na svou dceru, která vypadala, jakoby jí z oka vypadla.

Dvojčata vylétla z hnízda a babička Jaruška se zabydlela v domácnosti své dcery a zeťáka. Zpočátku ještě dokázala Martině hodně pomáhat s domácností, ale choroba jejích kolen postupovala neúprosně dál, až ji připoutala na invalidní vozík. Svůj stav však zvládala s neuvěřitelným optimizmem a dokonce se v její hlavě zrodil tajný plán.

„Jiříku, pojď sem, dneska tě naučím vařit kafe.“ Mrkla na svého zeťáka, jakmile Marta vypadla na večerní cvičení. „Jaruš, moc rád ti ho udělám, ale víš, že riskuješ tu svou novou sukni?“ „Ne počkej, myslím to vážně, podívej. Nesmíš se snažit dělat všechno najednou. Hezky pomalu nejdřív vyndej dva hrnky, dáš si taky, že jo? Ne, počkej, sklenici s kávou vezmi do ruky, až budeš mít vyndané lžičky ze šuplíku, nesnaž se dělat dvě věci zároveň. Tak, dobře, pomalu... Neber ten tácek do ruky dřív, než odložíš varnou konvici...“

Napoprvé mu to přišlo trochu trapné, ale kafe uvařil bez nehody. Napodruhé, když byla Marta dva dny služebně pryč a on dokázal ohřát večeři bez opaření ruky, ho to začalo bavit. A pak už najednou zjistil, že to je vlastně docela jednoduché, jenom nesmí být při všem tak zbrklý. „Jaruško, můžeš mi vysvětlit, proč jsem na to nedokázal přijít už dávno?“ Byl za to své tchýňce upřímně vděčný. „To víš, v tomhle jsi musel počkat na starou bábu.“ Jaruška byla ráda, že může být aspoň v něčem užitečná.

***

Idylické soužití těch tří skončilo ve chvíli, když se jednoho večera Marta vracela ze cvičení. Byla přetažená a přecenila své síly, usnula za volantem, sešrotoval ji protijedoucí kamion. Netrpěla, bylo to rychlé.

„Jiříku, nejlepší bude, když mě dáš někam do starobince.“ Navrhla Jaruška, když měli nejhorší týdny svých životů za sebou. „Přece si nepověsíš na krk starou nemohoucí bábu. Ty se časem znovu oženíš a já už se můžu tak akorát chystat tam na druhou stranu za Martou.“

Jirka mlčel. Tohle rozhodně nechtěl. Jejich děti žily své vlastní životy, rodiče už neměl a Jaruška byla jediná, kdo mu zbyl. Byla tak podobná jeho milované Martě. Vzhledem i povahou. Stejný úsměv, stejná gesta, dokonce i stejné slzy, těch bylo v poslední době nejvíc.

Vzal ji za ruku. „V žádném případě, Jaruško, to si radši zařídím takovou práci, abych měl víc času a mohl se o tebe pořádně starat.“

Jinou práci si ani hledat nemusel, byl překvapený, co všechno dokáže tchýňka na vozíku zvládnout. Též ona byla překvapená, od chvíle první nerozlité kávy na sobě Jiří pořádně zapracoval a teď už dokonce uměl vygruntovat celý dům, aniž při tom způsobil potopu.

Jenomže časem začali být ti dva vůči sobě plaší. Když Jirka pomáhal Jarušce z křesla, jakoby se jí najednou bál dotknout. Když se jejich pohledy náhodou střetly, Jaruška rychle sklopila zrak studem. „To přece nejde, nemůžu ji chtít mít rád, vždyť je o generaci starší a myslela by si, že jsem nějaký zvrhlík,“ trápil se on. „Neblázni, bábo, nemůžeš se do něj na stará kolena zamilovat, musíš ho nechat nějaké mladší,“ krotila ona sebe.

Kdysi před léty Marta svěřila své mamince, co znamenají ta maličká srdíčka, namalovaná rtěnkou v rohu zrcadla v koupelně. „Víš mami, to je takový náš tajný signál. Když jeden z nás zatouží po tom druhém, tak ho tam namaluje. A když ho ten druhý nesmaže, tak ... pst, nikomu to neříkej.“

Když už to vypadalo, že se Jaruška s Jirkou začnou navzájem vyhýbat jeden druhému, objevilo se najednou po dlouhé době ve spodním růžku zrcadla v koupelně srdíčko. Bylo tak droboučké, jako by se jeho autor styděl, že ho tam vůbec udělal. Nevím, kdo z nich jako první sebral odvahu ho tam namalovat, není to důležité. Hlavní je, že ho ten druhý nesmazal.

Autor: Jan Pražák | sobota 17.6.2017 7:48 | karma článku: 22.54 | přečteno: 640x

Další články blogera

Jan Pražák

Policejní absurdita

Nechci zde znovu rozdmýchávat spory nesmiřitelných táborů kuřáků a nekuřáků, těch už tu bylo moc. Uvedu příklad, jak se v souvislosti s protikuřáckým zákonem změnil jeden celkem logicky znějící argument v naprostou absurditu.

26.6.2017 v 21:40 | Karma článku: 30.13 | Přečteno: 969 | Diskuse

Jan Pražák

Naše první myši

Chápu, že je docela ostuda, když kočka uloví svou první myš, až když je víc než rok stará. Ale dřív to mně a Santíkovi dvounožci prostě neumožnili.

25.6.2017 v 17:50 | Karma článku: 22.80 | Přečteno: 472 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem byl u věštkyně

Starobyle zařízený pokoj s vysokým stropem a těžkými závěsy na oknech byl osvětlený tlumenou září trojramenného svícnu. Na kulatém stolku, pokrytém temně rudým ubrusem ležely vykládací karty a veliká křišťálová koule.

24.6.2017 v 16:07 | Karma článku: 18.87 | Přečteno: 591 | Diskuse

Jan Pražák

Ve víně je pravda

„Lojzo, dvojku bílý Rulandy, jako každej tejden.“ Tak dneska jsou to akorát dva roky, co se mi zabil můj jedinej syn. To je strašný. Bože, proč já mu tehdá to blbý lezení po horách nedokázala rozmluvit.

22.6.2017 v 19:09 | Karma článku: 14.34 | Přečteno: 546 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Štěpán Bicera

Ti od bílého vraha

Tak Jihoafričané pokřikovali na rodinu Radovana Krejčíře po jeho odsouzení na pětatřicet let vězení za zosnování vražd. Vyšetřováni kvůli praní špinavých peněz byla i jeho rodina, která tam přišla o veškerý majetek.

27.6.2017 v 8:04 | Karma článku: 12.25 | Přečteno: 146 | Diskuse

Helena Vlachová

Co ve sdělovacích prostředcích postrádám

V televizi se velmi často vysílají dokumenty, zachycují etapy druhé světové války, přední nacisty, jejich životy. Ale proč se nevysílá něco víc o normalizaci v Československu?

27.6.2017 v 5:44 | Karma článku: 14.49 | Přečteno: 459 | Diskuse

Jan Andrle

Když je mi smutno...

... zapaluji si svíčku a zírám do plamene, jak už jsem kdysi z Anglie psal, ale mám i jiné terapie. Třeba si pouštím Katedrálu o třech dějstvích, tak nádherně stvořenou panem Zdeňkem Mahlerem a ČT.

27.6.2017 v 2:05 | Karma článku: 9.10 | Přečteno: 189 | Diskuse

Milan Radek

Není gay jako gay, musí být uvědoměle antisemitský a propalestinský

Dnes se antisemitismu říká propalestinský aktivismus. V Chicagu Izraelky přišly podpořit hnutí LGBT, ale ouha! Měly na duhových vlajkách Davidovo hvězdu což by mohlo podráždit palestinské lesby a pokrokové sily, tudíž je vyhodily

27.6.2017 v 0:11 | Karma článku: 30.96 | Přečteno: 885 | Diskuse

Filip Vajdík

Důkaz pro pastafariánství

Tramvaj jezdí po kolejích. Z toho můžeme neprůstřelnou logikou odvodit, že holub taky jezdí po kolejích. A knihu někdo musel nadizajnovat a vyrobit, a z toho logicky vyplývá, že i celý svět muselo něco nadizajnovat a vyrobit!

26.6.2017 v 21:02 | Karma článku: 15.05 | Přečteno: 364 | Diskuse
VIP
Počet článků 1204 Celková karma 27.74 Průměrná čtenost 1001


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.