Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Cyklisto, nač máš zvonek?

14. 06. 2017 14:01:19
Přecházeli jsme jednosměrku na přechodu pro chodce. Byla to jedna z těch vedlejších, do níž lze odbočit z hlavní Francouzské na pražských Vinohradech. Vyhoupla se zpoza zaparkovaného auta. Jela svižně v protisměru a přímo na nás.

Maruška je trochu lekavá. Trochu dost. Vyjekla, a ač není ženou mou vlastní, přilepila se na mě. Bylo to měkoučké, příjemné a snad i maličko zakázané, ale nemohl jsem si to vychutnat. Instinktivně jsem ji strhl zpátky a uskočil. Pak už nás jen ovanul zvířený vzduch od zblizoučka prolétnuvší cyklistky. Měl jemnou příchuť dámského sportovního parfému.

„Probůh, vrazit do nás, přeletěla by přes řídítka, spadla na hlavní pod auto a mohla se zabít.“ Já tu Marušku fakt miluju. Nezačala cyklistce nadávat, hrozit za ní pěstí. Nelekla se, že mohla ublížit nám, ale sama sobě. A měla vlastně svým způsobem pravdu. Vždyť ti cyklisté to dnes nemají vůbec jednoduché.

Před touto příhodou jsem Marušce vyprávěl o své cyklistické minulosti, jak jsem v mládí brouzdával na stařičkém Favoritu téměř prázdnými silnicemi v Posázaví. Žádná helma, nákladný cyklistický oděv ani boty. Prostě jsem si dole sepnul kalhoty špendlíkem, aby se mi nepřipletly do drátů, v teniskách skočil na kolo a vyrazil. Na nákup, k vodě nebo jen tak prozkoumat okolí.

„Maruško, jen se na ni podívej,“ otočil jsem se na svou kamarádku. „Cyklostezek je málo, holt musela po ulici. Jestli pospíchá, tak na chodníku se plete moc lidí. A že jela v protisměru? Třeba začala někde v půlce bloku a o té značce ani neví. A že nás viděla na přechodu? Vždyť je štíhloučká, dokázala se okolo nás prosmýknout. A vůbec, správně předvídala, že můžeme včas uskočit. Vždyť přece každý účastník silničního provozu musí předvídat, co všechno mohou udělat ti druzí.“

Maruška se ke mně otočila a dala ruce v bok. Asi mi chtěla vynadat, že podceňuji, co se té dívčině na kole mohlo stát. Potom jí došlo, že to snad myslím ironicky, jen mávla rukou a posteskla si: „Tak na nás mohla aspoň cinknout, nemusela jsem ti skončit v náručí. Co když nás někdo viděl a řekne to Frantovi. Nebo Soně.“ „Cinknout. No jo, zvonek.“ Napadlo mě. „Jestlipak se dneska ještě nosí mít na kole zvonek? Je to cyklisticky dost in?“

I začal jsem Marušce vyprávět, jak jsem šel před pár dny ráno do práce. Tam u nás na vsi v obytné zóně mezi domy. Nejsou tam chodníky, a tak se tam pěší, cyklisté a motoristé potkávají na zámkovce. Všichni bývají opatrní, je to tam takové skoro rodinné.

„Víš, Maruško, když už ses zmínila o Frantovi a o Soně. Ta moje den předtím přišla v krásných lehkých letních šatech, tak jsem byl cestou po té zámkovce trochu zasněný. Trochu hodně, vždyť tu moji znáš a víš, jak jí to dokáže seknout. Ty šaty jsou maličko průsvitné, já ji v nich viděl proti zapadajícímu slunci a byl jsem rázem ztracený.“

Maruška se na mě povzbudivě usmála. Asi čekala detailní popis těch letních šatů, to je pro ženské důležité. Jenomže já ji zklamal, zase jsem se vrátil k těm cyklistům. „Víš, při tom svém zasnění, jsem málem skončil v... No, nějaký pes to tam po sobě asi zapomněl a já až na poslední chvíli udělal drobný úkrok do strany.“

„Prosím tě, Honzo, co mi to tady vykládáš?“ Ne, tohle mi Maruška neřekla, ale její výraz byl jasný. Holt čekala ty šaty. Ale já se nedal: „A v tu chvíli frnk, přilétl na kole odzadu a minul mě o pár centimetrů. Asi to pálil do práce a byl pěkně rozjetý.“

Maruška se zase lekla, ale tentokrát mi v náručí neskončila. Škoda. Jen vytřeštila oči: „Honzo, ty jsi ho neslyšel?“ „Ne, neslyšel. Jel hrozně rychle, tiše a nezazvonil.“ „Rychle?“ Zhrozila se ta dobrá duše. „Honzo, tak to jsi měl radši šlápnout do toho lejna, vždyť on se o tebe mohl zabít!“


PS: Možná to vidíte jinak, ale podle mě by život neměl být o nesmiřitelných skupinách cyklistů, chodců a řidičů, kteří se navzájem nenávidí. Měl by být především o lidech. O takových, kteří se navzájem respektují a berou ohledy na druhé, ať už jedou na kole, jdou pěšky nebo sedí za volantem.

Autor: Jan Pražák | středa 14.6.2017 14:01 | karma článku: 29.86 | přečteno: 2071x

Další články blogera

Jan Pražák

Též u nás mohou být migranti nebezpeční

Hluboce by se mýlil ten, kdo by se snažil tvrdit, že jsme v našem státě v bezpečí před lidmi, kteří k nám migrují z cizích zemí.

20.8.2017 v 16:45 | Karma článku: 21.48 | Přečteno: 785 | Diskuse

Jan Pražák

Miluji ji a nic s tím nenadělám

Miluji ji pro její krásu a vždy, když mě k sobě přijme, tak jsem šťastný. Je stále stejná a přitom pokaždé úplně jiná, plná tajemných zákoutí. Má po těle i pár šrámů, nad kterými mé srdce krvácí.

19.8.2017 v 21:01 | Karma článku: 18.24 | Přečteno: 430 | Diskuse

Jan Pražák

Ostnaté dráty na hranicích

Blíží se smutné výročí 21. srpna 1968, kdy na území tehdejšího Československa vtrhly armády vojsk Varšavské smlouvy v čele s armádou sovětskou, aby silou potlačily zdejší demokratizační proces.

18.8.2017 v 19:50 | Karma článku: 22.05 | Přečteno: 643 | Diskuse

Jan Pražák

Růžové pilulky na holčičky a modré na kluky

„Chcete si splnit dávný sen všech rodičů a zvolit pohlaví svých potomků? Kupte si Genderin!“ Těmito slovy nás bude již brzy vyzývat z billboardů, z televizních a z internetových reklam usměvavá tvář věhlasného profesora Moritese.

17.8.2017 v 17:47 | Karma článku: 12.04 | Přečteno: 365 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Existují v Evropě hranice?

Vstupem do Schengenu hranice sice zmizely, ale přesto člověk pozná, když přejede z jednoho státu do jiného-a nejen proto, že se změní nápisy. Jednou jsem vezla skupinu Amíků z Německa do Prahy a jejich vedoucí mě pěkně naštvala

20.8.2017 v 22:27 | Karma článku: 12.91 | Přečteno: 367 | Diskuse

Jan Tomášek

Žebrák - hrad a podhradí

Nedávno jsem psal o pražských hradech Václava IV a dnes si dovolím pozvat na malé zastavení na patrně nejoblíbenějším mimopražském hradě tohoto krále - totiž Žebráku. Pozornost bude ovšem zaměřena spíše na jeho podhradí.

20.8.2017 v 21:51 | Karma článku: 6.39 | Přečteno: 158 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Proč do tý politiky lez?

„No protože je nenažranej,“ vystřelí od boku každý, kdo vidí do Babiše jak do hubený kozy. A když přidáte otázku, proč podpora ANO setrvale atakuje hranici 30 %, no tak to je taky jednoduchý, protože lidi jsou blbí.

20.8.2017 v 17:34 | Karma článku: 25.17 | Přečteno: 683 | Diskuse

Jan Pražák

Též u nás mohou být migranti nebezpeční

Hluboce by se mýlil ten, kdo by se snažil tvrdit, že jsme v našem státě v bezpečí před lidmi, kteří k nám migrují z cizích zemí.

20.8.2017 v 16:45 | Karma článku: 21.48 | Přečteno: 785 | Diskuse

Markéta Vaculová

Jak být v mezilidské komunikaci přímý aneb asertivní komunikace v praxi sociálních služeb

Asertivita je součástí zdravé mezilidské komunikace. Znamená to nebýt v komunikaci pasivní, manipulativní nebo agresivní, ale být přímý a ohleduplný k druhým, se současným zachováním svých práv a svého názoru.

20.8.2017 v 16:08 | Karma článku: 5.53 | Přečteno: 209 | Diskuse
VIP
Počet článků 1235 Celková karma 24.36 Průměrná čtenost 1010


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.