Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem chtěl vstoupit do kláštera

25. 05. 2017 14:02:50
Už mě vám začaly štvát ty věčné spory na našem českém rynečku. Prosazování svých pravd bez ohledu na názory ostatních, sobectví a hrabivost na úkor druhých. „V klášteře budeš mít klid, chlapče,“ řekl jsem si, „tam ti bude líp.“

Budu se modlit ve jménu páně (jestli mě uslyší), meditovat (jestli to dokážu), pracovat (drhnout mnišský záchody). Až dojdu smíření (pokud teda nedojdu někam úplně jinam). I rozhodl jsem se pro ten Benediktínský břevnovský (vaří tam dobré pivo), jehož počátky sahají až do desátého století.

„Jen vstup a pojď mezi nás,“ lákala mě hned zkraje brána otevřená (jenže už nedodala, že se za mnou klidně zabouchne a už mě taky třeba nikdy nepustí ven).

Zde budu pod ochranou a přísným dohledem samostatných patronů kláštera Břetislava I. (bacha, bůhvíco mu ten mrňavej našeptávač vpravo dole nabonzuje). A svatého Vojtěcha (hm, taky má informátora, asi to bylo zvykem už tehdá).

Duševní potravy se mi dostane v nádherném barokním Tereziánském sále (patří takovej smeženej řízek přes celej talíř mezi duševní potravu? Dost pochybuju).

Pohledem na lepé ženy barokních tvarů své oko potěším (jó jsou fajn, snad přehlídnu tu celulitidu).

Budu mít výhled, jaký v Praze hned tak někdo nemá (se nediv, kdo by taky chtěl furt koukat na jednu věž).

V bazilice svaté Markéty (té, co jednou omylem zahodila srp do žita, a tím se stala patronkou rolníků) se má mysl setká se samotným Bohem (teda až jestli ten Bůh nebude mít důležitější věci na práci, ty chytrej).

Svůj čas budu trávit rozjímáním v nádherné prosluněné klauzurní zahradě (pokud zrovna nebude lejt jako z konce, to se pak asi dost blbě rozjímá).

Přiložím ruku k dílu a stařičkou zídku opravím (jo, druhej den to na někoho spadne a mě poženou až k samotnýmu opatovi...)

(...nebo přitom zničím nějaký chráněný kytky a vyřídí si to s mou klášterní ekoterori... pardon klášterní ekolog).

Tak takhle pěkně jsem si to nalajnoval a už jsem byl prakticky rozhodnutý, že se přidám k jedenácti místním mnichům. Jenomže pak jsem jednoho z nich náhodou potkal. Krátce se na mě podíval a sklopil tvář, jako by tím jediným kouknutím dohlédl až na dno mé černé duše.

A uvědomil jsem si, že na tomto svatém místě dojde ta moje černá duše skutečného očištění (v klášterním podzemí ve společnosti zbytků tisíciletých svatých stěn na to bude mít rozhodně času dost).

Nebudou tady žádné lepé ženy. dokonce ani ty barokní s celulitidou (leda tak nějaká chudá kostelní myš, ne-li nedej bože duchové dávných středověkých mnichů).

Na poslední chvíli mě před přijetím řehole osvítil duch svatý (kecám, to bych tam zůstal, spíš to musel čert pekelný). Myslete si o mně co chcete, ale podle jsem odtamtud zdrhnul, až se mi za patama rozvířil tisíciletý prach.

A rozhodl jsem se pro návrat ke světským radovánkám...

...k dobrému jídlu...

...skvělému pivu...

...a hlavně ke všem lidem, kteří jsou mi nějakým způsobem blízcí a které mám tak rád. A taky ke kočkám, ke psům a k dalším božím tvorům. Budou mít smůlu, nezbaví se mě a budu je tady dál otravovat, snad mi to odpustí.

A že to někdy někdo s těmi spory a svou jedinou svatosvatou pravdou trochu přehání? Nebo že člověk zabloudí do různých životních zádrhelů? Však i to se v našich malebných českých, moravských a slezských zemích se spoustou dobrých obyčejných lidí stává. Bylo by škoda zavřít se před tím někam „do kláštera“ a všeho pěkného se vzdát. Nemyslíte?

PS: Úmyslem článku není nic jiného, než pobavit a případně potěšit čtenáře, a proto je třeba jej brát s nadhledem a s humorem. Pokud toužíte o seriózních věcných informacích o břevnovském klášteře, nalezne je například na stránkách Benediktinského arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, na tetě Wikině. Nebo ještě porůznu leckde jinde, ale to už si budete muset najít sami.

Autor: Jan Pražák | čtvrtek 25.5.2017 14:02 | karma článku: 21.16 | přečteno: 599x

Další články blogera

Jan Pražák

Policejní absurdita

Nechci zde znovu rozdmýchávat spory nesmiřitelných táborů kuřáků a nekuřáků, těch už tu bylo moc. Uvedu příklad, jak se v souvislosti s protikuřáckým zákonem změnil jeden celkem logicky znějící argument v naprostou absurditu.

26.6.2017 v 21:40 | Karma článku: 30.64 | Přečteno: 994 | Diskuse

Jan Pražák

Naše první myši

Chápu, že je docela ostuda, když kočka uloví svou první myš, až když je víc než rok stará. Ale dřív to mně a Santíkovi dvounožci prostě neumožnili.

25.6.2017 v 17:50 | Karma článku: 22.80 | Přečteno: 474 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem byl u věštkyně

Starobyle zařízený pokoj s vysokým stropem a těžkými závěsy na oknech byl osvětlený tlumenou září trojramenného svícnu. Na kulatém stolku, pokrytém temně rudým ubrusem ležely vykládací karty a veliká křišťálová koule.

24.6.2017 v 16:07 | Karma článku: 18.87 | Přečteno: 591 | Diskuse

Jan Pražák

Ve víně je pravda

„Lojzo, dvojku bílý Rulandy, jako každej tejden.“ Tak dneska jsou to akorát dva roky, co se mi zabil můj jedinej syn. To je strašný. Bože, proč já mu tehdá to blbý lezení po horách nedokázala rozmluvit.

22.6.2017 v 19:09 | Karma článku: 14.34 | Přečteno: 546 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Jiří Stratil

Klasik-modern II

Ve své stylové koncepci jsem si vyzkoušel architekturu budov různých funkcí, i takového menšího obchodního domu.

26.6.2017 v 12:32 | Karma článku: 6.28 | Přečteno: 79 | Diskuse

Martin Valina

Stavbičky Krušnohoří

Některé pomalu ale jistě zanikají či již po nich zbyly jen torza, některé se však mají čile k světu a některé vstávají jak Fénix z popela.

26.6.2017 v 8:50 | Karma článku: 17.33 | Přečteno: 416 | Diskuse

Karel Boháček

Zrzka a lom

Po pravdě ... není to ona, ale on...nicméně ona se mi líbí v nadpisu více, z mnoha důvodů, víme svý ...

26.6.2017 v 8:09 | Karma článku: 22.67 | Přečteno: 482 | Diskuse

Milan Slanina

Jak jsme nešli na Portu v Řevnicích

Výlet, jeden z mnoha, kdy mi moje úžasná žena neprozradí, kam jedeme. Skončili jsme v Řevnicích. Portu jsem fotil asi z 50 metrů, bo dát sedm stovek za dva lidi mi připadlo ujetý. Ještě že jsme pak šli k Berounce, která osvěžila.

25.6.2017 v 20:41 | Karma článku: 15.93 | Přečteno: 924 | Diskuse

Lenka Pokorná

Moldavsko je víno

Proč některé východoevropské země, dříve republiky SSSR, sní o návratu do těch časů, kdy celý (jejich) svět mluvil víceméně plynně rusky a mezi jednotlivými (pseudo)republikami byly hranice jenom na mapě?

25.6.2017 v 19:14 | Karma článku: 12.62 | Přečteno: 360 | Diskuse
VIP
Počet článků 1204 Celková karma 27.74 Průměrná čtenost 1001


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.