Jak jsem chtěl vstoupit do kláštera
Budu se modlit ve jménu páně (jestli mě uslyší), meditovat (jestli to dokážu), pracovat (drhnout mnišský záchody). Až dojdu smíření (pokud teda nedojdu někam úplně jinam). I rozhodl jsem se pro ten Benediktínský břevnovský (vaří tam dobré pivo), jehož počátky sahají až do desátého století.
„Jen vstup a pojď mezi nás,“ lákala mě hned zkraje brána otevřená (jenže už nedodala, že se za mnou klidně zabouchne a už mě taky třeba nikdy nepustí ven).
Zde budu pod ochranou a přísným dohledem samostatných patronů kláštera Břetislava I. (bacha, bůhvíco mu ten mrňavej našeptávač vpravo dole nabonzuje). A svatého Vojtěcha (hm, taky má informátora, asi to bylo zvykem už tehdá).
Duševní potravy se mi dostane v nádherném barokním Tereziánském sále (patří takovej smeženej řízek přes celej talíř mezi duševní potravu? Dost pochybuju).
Pohledem na lepé ženy barokních tvarů své oko potěším (jó jsou fajn, snad přehlídnu tu celulitidu).
Budu mít výhled, jaký v Praze hned tak někdo nemá (se nediv, kdo by taky chtěl furt koukat na jednu věž).
V bazilice svaté Markéty (té, co jednou omylem zahodila srp do žita, a tím se stala patronkou rolníků) se má mysl setká se samotným Bohem (teda až jestli ten Bůh nebude mít důležitější věci na práci, ty chytrej).
Svůj čas budu trávit rozjímáním v nádherné prosluněné klauzurní zahradě (pokud zrovna nebude lejt jako z konce, to se pak asi dost blbě rozjímá).
Přiložím ruku k dílu a stařičkou zídku opravím (jo, druhej den to na někoho spadne a mě poženou až k samotnýmu opatovi...)
(...nebo přitom zničím nějaký chráněný kytky a vyřídí si to s mou klášterní ekoterori... pardon klášterní ekolog).
Tak takhle pěkně jsem si to nalajnoval a už jsem byl prakticky rozhodnutý, že se přidám k jedenácti místním mnichům. Jenomže pak jsem jednoho z nich náhodou potkal. Krátce se na mě podíval a sklopil tvář, jako by tím jediným kouknutím dohlédl až na dno mé černé duše.
A uvědomil jsem si, že na tomto svatém místě dojde ta moje černá duše skutečného očištění (v klášterním podzemí ve společnosti zbytků tisíciletých svatých stěn na to bude mít rozhodně času dost).
Nebudou tady žádné lepé ženy. dokonce ani ty barokní s celulitidou (leda tak nějaká chudá kostelní myš, ne-li nedej bože duchové dávných středověkých mnichů).
Na poslední chvíli mě před přijetím řehole osvítil duch svatý (kecám, to bych tam zůstal, spíš to musel čert pekelný). Myslete si o mně co chcete, ale podle jsem odtamtud zdrhnul, až se mi za patama rozvířil tisíciletý prach.
A rozhodl jsem se pro návrat ke světským radovánkám...
...k dobrému jídlu...
...skvělému pivu...
...a hlavně ke všem lidem, kteří jsou mi nějakým způsobem blízcí a které mám tak rád. A taky ke kočkám, ke psům a k dalším božím tvorům. Budou mít smůlu, nezbaví se mě a budu je tady dál otravovat, snad mi to odpustí.
A že to někdy někdo s těmi spory a svou jedinou svatosvatou pravdou trochu přehání? Nebo že člověk zabloudí do různých životních zádrhelů? Však i to se v našich malebných českých, moravských a slezských zemích se spoustou dobrých obyčejných lidí stává. Bylo by škoda zavřít se před tím někam „do kláštera“ a všeho pěkného se vzdát. Nemyslíte?
PS: Úmyslem článku není nic jiného, než pobavit a případně potěšit čtenáře, a proto je třeba jej brát s nadhledem a s humorem. Pokud toužíte o seriózních věcných informacích o břevnovském klášteře, nalezne je například na stránkách Benediktinského arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, na tetě Wikině. Nebo ještě porůznu leckde jinde, ale to už si budete muset najít sami.
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Jan Pražák
Hrátky s krásnou dámou
Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Jan Pražák
Frajeři na silnicích
„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.
Jan Pražák
Já ti to do smrti neodpustím, táto!
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jan Pražák
Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami
„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.
Jan Pražák
Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov
„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.
Jan Pražák
Rozruch na dámském WC
„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
Jan Pražák
Desatero kočičích přikázání
Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.
Jan Pražák
Taky živíte svého důchodce?
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.
Jan Pražák
Malá zvědavka v pekařství
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
Jan Pražák
Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!
Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!
Jan Pražák
Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi
„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2126
- Celková karma 31,14
- Průměrná čtenost 1304x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.