To dítě nemůže být moje, co mám dělat?

28. 04. 2017 20:01:54
„Mirko, šla bys se mnou dneska na oběd? Potřebuju ti něco říct.“ Dělala s Jardou už víc jak deset let a znala ho snad líp než on sám sebe. V poslední době jí přišel hodně divný, ráda by mu nějak pomohla.

„Vzpomínáš, Miri, jak jsme se tehdy snažili s Květou o dítě a jak se nám to nedařilo?“ Před očima se jí objevil obrázek Jardovy manželky, usměvavé drobné přírodní blondýnky, jak drží za ruku pětiletého zlatovlasého Jarouška. Několik měsíců zpátky si ti dva přišli pro Jardu do kanceláře, chystali se někam na večer. Všimla si, jak se k sobě oba rodiče chovají a jak mají synka pěkně vychovaného. Tehdy měla pocit, jako by se jí před očima zhmotnil její vlastní sen o rodině.

„Víš, Miri, když nám to tehdy nešlo, tak si Květa nechala udělat různý testy, všechny byly v pořádku. Chtěla po mně, abych udělal totéž, tak jsem jí jako poslechnul a řekl, že jsem OK. Jenomže jsem byl pitomec, bál jsem se, aby se neukázalo, že jsem kapoun, nikam jsem nešel a všechno si vymyslel.“

„Zkoušeli jsme to teda dál, ale když pořád nemohla přijít do jinýho stavu, navrhla asistovanou reprodukci. Jenomže já jsem to odmítnul, nechtěl jsem o ničem takovým ani slyšet. Trval jsem si na svým, že na žádný moderní vymyšlenosti nepřistoupím. Byl jsem na ni dost protivnej, jako by za to mohla ona. Dokonce jsem uvažoval, že jestli se to nepodaří, tak ji snad opustím. Přesto jsme se ještě snažili dál, až do toho spadla, ve mně se to otočilo a já byl najednou šťastnej jako blecha. Pamatuješ, Miri? Už je to dávno, ale tehdy jsi to prožívala prakticky se mnou.“

Bodejť by si nepamatovala. To červencové ráno skoro před šesti léty, kdy Jarda prudce rozrazil dveře do kanceláře, se nedalo zapomenout. Jakmile se dozvěděl o Květině těhotenství, z nervózního a napůl nešťastného neúspěšného adepta na tátu se proměnil k nepoznání. Byl radostí bez sebe a později se ukázalo, že pokud by to šlo, byl by jejich synka za Květu nejradši odnosil a porodil sám. Celou tu dobu si Mirka říkala, že takového manžela a tátu by jednou chtěla potkat. Celou tu dobu, až než se před měsícem vrátil z toho vyšetření.

„Miri, jak jsem ti říkal, to podezření na nádor varlat se sice nepotvrdilo, ale doktoři si dlouho nebyli jistí, tak se mnou dělali všechno možný.“ „Jó, chlape, sama se divím, čím mě někdy krmíš,“ pomyslela si v duchu a byla si jistá, že jí toho na sebe prozradí víc než své vlastní ženě. Dělá to proto, že se potřebuje někomu svěřit, ale svou rodinu nechce zatěžovat vlastními starostmi.

„Jenomže jedno jsem ještě nikomu neřekl, ani tobě, Miri...“ Zarazil se a sklopil oči. Najednou si všimla, jak vypadá unaveně, jakoby bůhvíkolik nocí nespal a za poslední týdny zestárl o deset let. „Přečetl jsem si lékařskou zprávu... Mám vrozenou sterilitu... Jaroušek není můj syn... Nevím, co mám dělat.“ Rozbrečel se nad stydnoucí polívkou a zajíkavě ze sebe vychrlil těch několik osudových vět.

V první vteřině měla Mirka pocit, že se nezhroutil svět jemu, ale jí samotné. Jardu a Květu s Jarouškem považovala za vzor pro sebe samotnou a říkala si, že kdyby takoví byli všichni, ubylo by spousta nešťastných manželství a rozpadlých rodin. „Tohle přece nejde, to není možné,“ bránilo se její vědomí slovům, které právě vyslechla. Na chvilku se zamyslela.

„Chlape, nebreč a seber se.“ Mirka nepoznávala svůj vlastní rozhodný hlas, který najednou neznal kompromisů a nepřipouštěl námitek.

„Než ses to o sobě dozvěděl, měl jsi někdy pocit, že by tě Květa nemilovala nebo že by ti byla nevěrná?“ Tiše zavrtěl hlavou.

„Vyčítala ti někdy, že jsi odmítl tu asistovanou reprodukci, když nemohla otěhotnět normálním způsobem?“ „Nikdy,“ zašeptal.

„Ale ty ses tvářil, jako by za všechno mohla ona, přestože jsi tušil, že to asi není pravda.“ Přikývnutí.

„A dokázal bys mi teď tady narovinu říct, jaké jsou její životní priority?“ „No, rodina, dělá pro nás všechno... Vždyť víš, jak jsem to dítě strašně chtěl a jak jsem pak byl s nimi šťastný.“

Mirka se postavila nad Jardu, chtěla dodat svým dalším slovům co největší váhu.

„Tak na tu svoji neplodnost zapomeň, na nic se Květy neptej a po ničem nepátrej. Ty jako chlap to možná těžko pochopíš, ale ona to tehdy udělala pro vás oba a to si piš, že to pro ni vůbec nebylo snadný. Jestli máš to dítě opravdu rád a Květu taky, tak v tom prostě pokračuj a neřeš sám sebe.“ Seděl tiše, ani nedutal, vstřebával její slova. Bylo mu jasné, že je nestráví ze dne na den a vůbec nevěděl, jak se s tím vším vypořádá.

***

V následujících dnech a týdnech si Mirka všimla, že se Jarda postupně mění. Nejdřív se celý uzavřel do sebe, celé dny mlčel a vyhýbal se pohledu do jejích očí. V těch chvílích dost vážně pochybovala, jestli to se svou radou nepřehnala a jestli ho radši neměla jen účastně vyslechnout.

Potom se její obavy začaly vytrácet. Stalo se tak, když jednoho rána objevila na svém pracovním stole kytici nádherných růží a v ní maličký lísteček s dvěma prostými slovy: „Díky, Jarda.“

Úplnou jistotu nabyla až jednoho pozdního odpoledne, když si zas Květa přišla s Jarouškem vyzvednout tátu z práce. Před Mirčinýma očima se odehrála stejná scénka upřímného rodinného souznění jako tehdy před časem. Když odcházeli, Jarda ovinul paži kolem Květiných ramen, otočil se ve dveřích a krátce se na Mirku pyšně usmál. Všimla si, že mu poslední dobou přibylo na čele pár vrásek navíc.

Autor: Jan Pražák | pátek 28.4.2017 20:01 | karma článku: 37.06 | přečteno: 4227x

Další články blogera

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 25.98 | Přečteno: 1397 | Diskuse

Jan Pražák

Máte rádi českou klasiku?

Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.

25.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 26.74 | Přečteno: 670 | Diskuse

Jan Pražák

Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní

„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.

22.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 25.55 | Přečteno: 871 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem prchl z postele do skříně

Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.

19.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 27.38 | Přečteno: 788 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 13.27 | Přečteno: 151 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.11 | Přečteno: 282 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.53 | Přečteno: 489 | Diskuse
VIP
Počet článků 2119 Celková karma 30.96 Průměrná čtenost 1302


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...