Hanka je v blázinci

15. 01. 2017 15:39:22
Příběh paní Hanky znám z vyprávění, osobně jsem se s ní setkal pouze jednou. Avšak i z toho letmého setkání bylo znát, jaký v ní dřímá temperament. Stačilo málo, skrytá síla se probudila a vybuchla bomba.

„Jednou Hanku ten její bývalý opravdu naštval,“ začala Maruška povídání o své známé, „vymluvil se na nějakou práci a odjel na celou sobotu autem. Hanka mu přišla na milenku, zjistila, že byl toho dne u ní. A když se vrátil, tak mu to hezky zčerstva vytmavila. Najednou viděla rudě, a aby ho nemusela zabít, vztek si vylila na tom autě. Po jejím řádní bylo na odpis.“

Hanka se rozvedla a v domku u Říčan zůstala se synem a se starým tatínkem. S taťkou se nikdy neshodla, důvody neznám, jen vím, že už na tom nebyl nejlíp a dělal jí naschvály. Možná už neměl všech pět pohromadě, bral jí věci, jednou vyměnil zámek, aby se nemohla dostat dovnitř, až musela rozbít okno v přízemí.

Ani se synem to neměla lehké. Napřed si zkoušel otevřít autoservis, ale na vedení podniku byl lempl, tak zkrachoval a nechal se zaměstnat. Párkrát ho vyhodili, pak se jen tak poflakoval a nechal se od mámy živit. Později se dal na fet a začal se zadlužovat. Jediný, s kým si Hanka doma rozuměla, byl její věrný vlčák Ben.

Jak velký díl viny za špatné vztahy s tatínkem a za nezvedeného syna ležel na Hance, to nevím. Vím je to, že Hanka byla krom svého temperamentu úplně obyčejná ženská. Taková, která si hledí své práce a nemá zájem o spory s těmi, s nimiž žije pod jednou střechou. Zvlášť, když jsou to její nejbližší příbuzní.

***

Uběhlo několik let, během nichž se mi Maruška o Hance nezmínila. Začala o ní až před týdnem, když jsme se cestou domů stavili na jedno orosené.

„Honzo, pamatuješ si ještě na Hanku?“ Chvíli jsem pátral v paměti, tvářil se nechápavě, a tak mi Maruška pomohla: „No na tu od Říčan, jak tehdy tomu svému roztřískala auto. A když na ni nějaký chlap vyjel, tak mu ubalila takovou, že si to jednou provždy zapamatoval. Už víš?“ Konečně se mi rozsvítilo.

„Tak si představ, že tahle Hanka je v blázinci.“ Maruška nechala konec věty viset ve vzduchu a čekala, co to se mnou udělá. Hanku jsem měl sice za trochu zvláštní, ale sebejistou osobu, která pevně stojí oběma nohama na zemi. A tak jsem se zmohl jen na udivené: „Proboha proč, snad jí z toho všeho nakonec nehráblo?“ „Ne nehráblo,“ vyvedla mě Maruška z omylu, „nechala se tam zavřít úmyslně.“ Otazník v mých očích nabobtnal do olbřímích rozměrů. Maruška si můj údiv chviličku vychutnávala, poté se rozhodla, že mě přestane trápit a dala se do vysvětlování.

„Syn se jí úplně zvrhnul, tahá si partu feťáků domů, dovedeš si asi představit, jak to tam vypadá. Hančin táta je v domově důchodců, mladej ho vždycky ukecá a on mu dá prachy. Prý jako aby naštval mámu. To víš, že si to Hanka nechtěla nechat líbit, párkrát na ty feťáky zkusila vlítnout. Jak byli, sjetý, tak že jí jako podříznou psa, zapálí dům, prostě nedokázala s nimi hnout.“

„A co policie,“ zeptal jsem se dost naivně, „ta by Hance nedokázala pomoct a ochránit ji?“ „Zkoušela za nimi zajít, Honzo,“ Maruška se jen smutně zhluboka napila, „jo, pomůžou. Ale až se něco stane, do té doby je to nezajímá.“ Dostal jsem další šílený nápad: „Maruško, a co takhle žaloba a soudní vystěhování?“ Maruška mávla na číšníka, aby přinesl další. „Nebuď labuť, kamaráde, půlka baráku je Hančina a půlka toho kluka, děda ji na něj převedl.“

Chvíli jsem mlčel. V mysli se mi objevil Hančin obraz a nějak mi nešlo dohromady, že zrovna tahle ženská by se nechala přitlačit ke zdi. A tak jsem se zeptal: „Maruško, proč je teda Hanka v blázinci?“ „No, protože kdyby to takhle šlo dál, tak by toho svýho kluka prý brzy opravdu mohla ve vzteku zabít. A tak si řekla, že blázinec je pořád menší zlo než vězení.“ „Nojo, Maruško, ale k tomu, aby ji tam mohli přijmout, tak jí museli stanovit nějakou diagnózu. Víš jakou?“ „To teda fakt nevím,“ zamyslela se Maruška, „ale jedno je jisté, nebude tam moct být donekonečna a nikdo neví, co bude pak, až ji zase propustí.“

Tahle otázka zůstala viset ve vzduchu, ale na rozdíl od cigaretového kouře v lokále se ne a ne rozplynout. Hanka má vlastní barák a nebude se do něj moct vrátit, nejspíš si bude muset najít nějaký podnájem. A ani se tam nebude smět zajít podívat, jinak by hrozilo nebezpečí, že se dopustí hrdelního zločinu na svém synovi. Bude jen platit účty a synátor jí se svou partičkou ten barák docela zdevastuje.

Bylo mi z toho najednou nějak smutno a pak jsem si navíc vzpomněl na Hančina psa. „A jak to dopadlo s Benem?“ Maruška se na chvilku zarazila a pak na mě udělala kulaté oči. Jakoby se styděla za to, co se mi zrovna chystá říct. „Víš, Honzo, Beník je u nás.“ „Ale, vždyť...“ Zkusil ji přerušit, ale nedala se: „Vím, co chceš říct. Bůhví, jak to s Hankou nakonec dopadne a mně je jasné, že ten pes u nás může zůstat už napořád. Nebo na hodně dlouhou dobu.“ Maruška měla sklopené oči a její hlas zněl omluvně. „Zpočátku byl dost vystresovaný, asi si prožil své. Ale už si pomalu zvyká, náš Artur ho vzal do party a mému Frantovi to nevadí.“

Jestli bude tenhle článek číst má drahá zákonná, tak ať mi odpustí. Vzal jsem Maruščinu ruku a dlouze ji podržel ve svých dlaních, její kulaté oči jsem pohladil pohledem. „Jsi hodná holka, čert ví, kde by ten pes jinak skončil.“ Dopili jsme a mrazivou černou tmou vyrazili do svých domovů.

Večer se trochu utišil vítr, začalo hustě sněžit a já ne a ne usnout, Hanka mi nešla z mysli. Ať je ta ženská jakákoli, osud si s ní ošklivě pohrál. Policie jí nepomůže, zákony neochrání a jí nezbylo, než hledat dočasný azyl v blázinci. Co s ní bude dál?


PS: Příběh je bohužel skutečný, jenom ta paní se nejmenuje Hanka a její domek stojí pěkných pár desítek kilometrů od Říčan.

Autor: Jan Pražák | neděle 15.1.2017 15:39 | karma článku: 29.45 | přečteno: 1700x

Další články blogera

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 9.46 | Přečteno: 141 | Diskuse

Jan Pražák

Máte rádi českou klasiku?

Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.

25.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 26.50 | Přečteno: 656 | Diskuse

Jan Pražák

Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní

„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.

22.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 25.42 | Přečteno: 862 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem prchl z postele do skříně

Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.

19.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 27.26 | Přečteno: 777 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 14.24 | Přečteno: 263 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 18.67 | Přečteno: 450 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.14 | Přečteno: 111 | Diskuse
VIP
Počet článků 2119 Celková karma 30.20 Průměrná čtenost 1301


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...