Jak jsem zíral Milušce na ňadra

19. 11. 2016 16:03:55
Nekřesťansky brzké ranní metro stálo na konečné a hltavě polykalo cestující. „Ha, v prostředním vagonu se nesvítí, ještě se trochu pospím,“ blesklo mi hlavou a hned jsem se vydal do jeho útrob.

Usedl jsem na jedno z posledních volných míst, dvojsedačka proti mně už byla obsazená. V šeru potemnělého vozu jsem u okýnka zaregistroval obrys hezké blondýnky středních let, vedle níž seděl kulaťoučký postarší pán. Už stačil usnout, pozvolna se rozchrápával, každým vydechnutím přidával na intenzitě. Poslední pohled jsem věnoval té ženě a pak jsem se též propadl do spánku.

Rázem jsem omládl o mnoho desítek let a ve snu se ocitl jako šestnáctiletý puberťák na chalupě svých rodičů. Bylo horké letní odpoledne, držel jsem v ruce stařičkou obloukovou pilu s dřevěným rámem a snažil se pořezat kmen jabloně, kterou jsme minulý víkend pokáceli s taťkou.

Jabloň byla letitá a silná, pila nepříliš ostrá, práce šla pomalu a já měl za zvuku pravidelných rrrrr, rrrrr možnost pozorovat okolí. Bodejť bych nekoukal, když hned vedle za plotem vystavila své kypré ženské tělo slunečním paprskům sousedka Miluška. Hověla si jenom tak v maličkých bikinkách na lehátku, před sebou na stolku měla prázdný hrnek od kávy. Usmívala se ze spaní, občas se pohnula, až se jí svezlo ramínko a poodhalilo jedno z jejích plných ňader.

Mé rrrrr, rrrrr se změnilo v RRRRR, RRRRR, jak jsem zuřivě cloumal pilou a Miluščinu nedostatečně zakrytou vnadu hltal svým panickým zrakem. Ten zvuk ji probudil, pohlédla mým směrem, až se její ňadro ladně zhouplo. Zřejmě se chystala pronést na moji adresu nějakou štiplavou poznámku o rušení poledního klidu. Pak si všimla mých vykulených očí a pootevřených úst. Ztvrdla v rysech a bleskurychlým pohybem mě připravila o tu nádhernou podívanou. Nakonec pronesla podivně ztlumeným hlasem, „to nemá cenu, v tomhle chrápání se nedá spát.“

„Miluško, prosím tě, promiň, ale já nechrápu, já přece řežu dříví,“ chystal jsem se říct. Jenže najednou bylo vše jinak. Miluška zmizela a k mým zavřeným očím proniklo jakési neznámé ostré světlo. „Miluško, prosím tě, promiň, ale já nechrápu, já přece řežu dříví.“ Věta se nedala zastavit, já ji pronesl sice poněkud rozespalým, ale jasným hlasem. Načež jsem otevřel oči, abych zjistil, že ve vagonu metra se už svítí a já odpovídám té hezké blondýně, co sedí naproti mně.

Mozková centra se prý probouzejí postupně, a tak můj zrak ještě chvilku hledal pod jejím kabátem Miluščino poprsí. Pak mi to teprve došlo a já si rázem připadal jako hlupák. Scénka ze špatného filmu, jehož ústřední postavou je hezká dáma, vedle níž sedí chlap, co chrápe, jako když řeže dříví a zepředu jí nějaký čumil provrtává pohledem hrudník. Bylo mi trapně, sklopil jsem zrak a nevěděl, co honem říct. Pak ze mě bezmyšlenkovitě vypadlo omluvně slaboduché: „Promiňte, že na vás tak koukám a že jsem vás vzbudil.“

Napřed se na mě zaškaredila a snažila se ještě víc zahalit už beztak zapnutým kabátem. Po mých slovech zřejmě došla k názoru, že jsem jen poněkud pomatený, ale celkem neškodný, a tak trochu roztála. Vyloudila opatrný úsměv a palcem ukázala na chrapouna: „Vy jste mě nevzbudil, to on, copak v tomhle se dá spát? No, řekněte, sám, vždyť vám asi pokazil nějaký pěkný sen o...“

„Ukončete výstupu a nástup, dveře se zavírají.“ Plechová lady skočila blondýně do řeči a já se už nedozvěděl, o čemže se mi to vlastně mělo zdát. Zato tlouštík „dřevorubec“ konečně ztichl. Krátce zachrochtal, zamlaskal a vyjel ze své sedačky, jako když do něj střelí, Rychlostí kulového blesku se hnal ke dveřím, leč ty se mu zavřely pár čísel před nosem. Vlastně před břichem. A plechovka mu jen suše oznámila: „Příští stanice Českomoravská.“

Když vlak znovu zastavil, tlouštík se vyhrnul ze dveří, že ani nebylo poznat, jestli pospíchá do práce nebo jestli ho postihl nějaký náhlý zažívací problém. A hezká blondýna? Spánku nerušeného chrápáním jsem si s ní už neužil, též se zvedla k odchodu. Pěkně naslušno a s úsměvem jsem si řekli „na shledanou“ a popřáli příjemný den. Když vstala, její kabát se napjal přes hrudník a dával tušit, že ta její nejsou o nic míň plná a oblá než ta Miluščina z mého puberťáckého snu.

Autor: Jan Pražák | sobota 19.11.2016 16:03 | karma článku: 26.07 | přečteno: 1938x

Další články blogera

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 29.31 | Přečteno: 2046 | Diskuse

Jan Pražák

Máte rádi českou klasiku?

Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.

25.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 26.74 | Přečteno: 676 | Diskuse

Jan Pražák

Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní

„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.

22.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 25.56 | Přečteno: 883 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem prchl z postele do skříně

Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.

19.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 27.38 | Přečteno: 797 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 22.19 | Přečteno: 322 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 287 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 505 | Diskuse
VIP
Počet článků 2119 Celková karma 31.17 Průměrná čtenost 1302


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...