Miláčku, ty spíš s mojí matkou?
A tak se rozběhl, s vyceněnými tesáky a jasným úmyslem prolétl dírou v plotě, od Mirečka ho dělilo už jen pár metrů. Babička Jaruška se zachvěla, hrůza jí znemožnila jakýkoli pohyb. Taťka Míra jakoby dostal adrenalinovou injekci, nedbaje na cokoli zakřičel „zpátky“ a prudce se vrhl vlčákovi do cesty. Pes se mu zakousl do stehna, ale stisk nebyl naštěstí příliš silný, Mírův povel ho dost přibrzdil. Pes chtěl ukázat svou moc, ale byl to v zásadě zbabělec, bojovat neuměl. Po Mírově úderu pěstí do hlavy se pustil, stáhl ocas mezi nohy a s kňučením se odplížil zpátky na svou zahradu.
Oběma bylo jasné, že tohle bylo o fous, nebýt taťkova bleskurychlého zásahu, mohlo se stát neštěstí. Navíc v době, kdy je mamka Jarka na jednom ze svých školení a vrátí se až druhý den. Radši jí to ani neřekli do telefonu, nechtěli ji zbytečně vyděsit. Jenomže babička měla špatné svědomí, protože přemluvila Míru, aby šli na první jarní procházku zrovna tímhle směrem.
„Nic si z toho nedělej, Jaruško,“ snažil se jí Míra uklidnit. Byl večer, malý už spal a ti dva si otevřeli lahev vína, aby celou záležitost spláchli. „O té díře v plotě nikdo nevěděl, nepamatuju, že by tamtudy ten pes někdy utekl. A o mě starost neměj, doktor říkal, že je to jenom škrábnutí.“ Jaruščina mysl však nebyla k utišení. Poznal to na jejích těkavých očích, na nervózních pohybech a na chvění rukou, které konejšivě uchopil do svých. A tak se to toho večera stalo poprvé, Jarušce pomohlo až milování, při němž dychtivě hltala Míru celou svou bytostí. Přišlo to samo od sebe, nebylo třeba nic říkat, jakoby to byla ta nejpřirozenější věc pod sluncem.
Myšlenka „tohle přece nesmíme“ nebyla těm dvěma nic platná. Pokaždé, když mamka Jarka odjela školit, skončili si v náručí. „Nesmí se to za žádnou cenu dozvědět,“ bylo oběma jasné. Zákon, který ani nebylo nutno vyslovit.
***
Jistá si nebyla, ale řeč manželova těla prozradila Jarce mnohé. Od té doby, co ho pokousal pes, se jeho chování k její mamince změnilo. Zvlášť ve dnech, kdy se vracívala ze školení, věnoval své tchýňce nenápadná gesta a drobné úsměvy, které až do té doby patřily jenom jí. A její maminka byla najednou nějaká jiná. Zjemněla, jakoby její život prostoupilo zvláštní snad nikdy nepoznané světlo.
„Co teď?“ Kladla si v duchu otázky. „Mám se ho rovnou zeptat, jestli spí s mojí matkou? Co když to není pravda a já si jen všechno domýšlím? Ale co když je?“ Poté se jí v myšlenkách vynořil její otec. Tvrdý k sobě i k ostatním, který sice dokázal zabezpečit rodinu, ale pojmy jako cit a něha mu byly cizí. „Přála bych ti, aby sis našla hodného muže,“ řekla ji jednou maminka, když byla Jarka sotva dospělá. „Nemysli, on mě má rád, ale nedokáže to dát najevo tak, jak to ženská potřebuje.“ Tehdy jí došlo, proč mívá maminka uslzené oči pokaždé po noci plné divných zvuků, které slýchala z ložnice svých rodičů.
Tušila, ale jistotu neměla. Míra k ní byl stejně pozorný a něžný jako dřív, ale nebylo jí to moc platné. Na jedné straně se trápila, že ho nejspíš nemá jen pro sebe, na druhé straně nechtěla svou maminku připravit o to, čeho se jí nedostávalo v manželství. A už vůbec si nedovedla představit, co by se stalo, kdyby je začala nutit k přiznání.
***
Rok se potkal s rokem a zase se blížilo jaro. Babička Jaruška se jako obvykle chystala za sestřenicí na Moravu. Honem vymyslet dárek k narozeninám a hlavně koupit místenku, nechtěla riskovat, že bude muset stát.
Na nádraží dorazila s předstihem, koupila si něco na čtení, aby jí cesta líp utekla. „Sláva, rychlík už přijíždí.“ Měla dobrou náladu. Konečně byla v životě šťastná. Sice jí občas trápilo svědomí vůči dceři, ale uklidňovala se tím, že jí z Mírovy lásky nic neubírá. On jí má v sobě tolik, že vystačí pro obě a ona si jí po těch dávných létech v manželství přece též trochu zaslouží.
Usedla na své místo do prvního vagónu soupravy a pustila se do čtení. Ranní slunko se schovalo za mraky, den zešedl a z oblohy se začal sypat těžký mokrý sníh. Jarušce se klížily oči. Když se pár desítek metrů před rozjetým rychlíkem objevil náklaďák stojící mezi staženými závorami a prudkému střetu nešlo zabránit, zemřela ve spánku.
***
Byl večer, den po pohřbu. Jarka si zapálila svíčku, usedla do křesla v obýváku a schoulila se sama do sebe. Teď už jí bylo úplně jedno, jestli se o Mirka musela dělit se svou maminkou nebo jestli to byl jen její hloupý dojem. Před zavřenýma očima se jí zjevil obraz její tváře. „Proč? Proč jsi musela odejít zrovna teď, když jsi konečně začala být trochu šťastná?“
Dveře se tiše otevřely, Míra dal malého spát. Přisunul své křeslo k jejímu a vzal ji za ruce. Cítila jeho dlaně. Dlaně milovaného muže, který byl její součástí a bez nějž si nedokázala představit svůj život. Pohlédla na něj uslzenýma očima: „Děkuju ti za všechno, co jsi pro maminku dělal. Úplně za všechno.“
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Jan Pražák
Hrátky s krásnou dámou
Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Jan Pražák
Frajeři na silnicích
„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.
Jan Pražák
Já ti to do smrti neodpustím, táto!
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jan Pražák
Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami
„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.
Jan Pražák
Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov
„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.
Jan Pražák
Rozruch na dámském WC
„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
Jan Pražák
Desatero kočičích přikázání
Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.
Jan Pražák
Taky živíte svého důchodce?
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.
Jan Pražák
Malá zvědavka v pekařství
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
Jan Pražák
Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!
Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!
Jan Pražák
Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi
„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2126
- Celková karma 30,74
- Průměrná čtenost 1304x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.