Potřebuješ k doktorovi a jedeš autem? Tak pěkně zaplať parkovné!

Některé nemocnice a polikliniky jsou vůči svým motorizovaným pacientům a jejich doprovodům tak vstřícné, že si například za první půlhodinku neúčtují vůbec žádný parkovací poplatek.

Jenomže za půl hodiny si člověk tak akorát vystojí frontu v centrální kartotéce, vyhledá příslušné oddělení, a když má štěstí, dočká se volného místa k sezení v zaplněné čekárně. Pak, zatímco se šňůrka pacientů před ním zvolna odsypává jako korálky na růženci, penízky za parkovné pěkně naskakují. Nedej bože, aby se pan doktor posléze zamyšleně podrbal na hlavě a poslal ho na rentgen s tím, že se pak má vrátit kvůli posouzení výsledků.

Poplatky za parkování u zdravotnických zařízení jsou pochopitelné, peněz je málo, a proto je třeba brát, kde se dá. Navíc, to by tak hrálo, aby nám tu parkovali kdejací obejdové, kteří jen potřebují odložit svůj automobil a do špitálu ani nepáchnou. Nebo v lepším případě si  jen tak mýrnix týrnix přijdou na návštěvu za nějakým marodem a sami přitom žádné vyšetření nepotřebují.

Před časem jsem vezl autem jednu ze svých nejbližších osob do pražského ÚPMD a spekuloval, zda si mám kvůli tomu vzít půlden dovolené. Nakonec jsem si řekl, „chlapče, co když tam bude plná čekárna a ty budeš zbytečně nervózní, jak to pak v práci uhrát,“ a tak jsem si to volno nakonec vzal. Předobře jsem učinil, onen slavný ústav toho dne zrovna navštívil nějaký potentát, před nímž si musela většina personálu stoupnout do pozoru, a pacienti tam v čekárnách kvůli tomu strávili celé dopoledne.

Však ono též jinde to čekání bývá dost dlouhé, a tak mě napadá, že bych měl pro ty špitály jeden malý návrh. Takové lidské řešení, které by pomohlo motorizovaným pacientům a nemocnice nezbavilo ochrany před parkováním občanů, kteří tam jenom zastaví a jdou si třeba vedle do hospody na oběd.

Což takhle vydávat v ordinacích lístečky, na které by hezká sestřička namalovala krasopisným písmem: „Pan Novák u nás dnes v tom a tom čase podstoupil vyšetření.“ Parkovací děda by poté nasadil silné brýle, pohlédl na papírek, usmál se, vlídně pokynul rukou a pan Novák by mohl odjet bez placení. Připadá vám to trochu staromódní? Nevadí, hezká sestřička by vám na lísteček vytiskla čárový kód, který by poté místo obrýleného dědy přečetl parkovací automat a nepožadoval po vás žádné mince.

Jsem snílek, já vím. Systém takových lístečků by si vyžádal náklady navíc a zdravotnickým zařízením by rázem klesl příjem z parkování. Lidé by si pak mohli říct „sláva, s cedulkou z ordinace se za parkování neplatí,“ a obtěžovali by ty skvělé ústavy zdraví s každou prkotinou. Navíc, co remcám, můžu být rád, že tam ty špitály vůbec nějaká parkoviště mají a já nemusím zdlouhavě kroužit po okolí a prošvihnout čas, na nějž mě objednali.

Holt co se dá dělat, za všechno se dneska platí. A hlavně za blbost, to když si člověk z neopatrnosti třeba zlomí palec, chytí někde kašel či užene slepák a pak jede nebo se nechá odvézt k doktorům autem.