Puberťáci a miminka
„Rózko, to jsme to dopracovali. Dvounožci o nás říkají, že jsme puberťáci. Teda, že já jsem puberťák, ale ty jsi stejně stará, tak jsi puberťačka, to dá rozum.“
„Santíku, ty možná, ale já nejsem. Nesmíš se jim divit, vyskočil jsi na jejich jídelní stůl, copak nevíš, že tam nesmíme? A z té lampy nad ním jsi očesal ozdobné mašličky, sama nechápu, jak jsi na ni dosáhnul.“
„Dosáhnul, nedosáhnul. Holt jsem se potřeboval protáhnout. Já vím, že tam nesmím. Na linku taky nesmím, lovit jejich nohy taky nesmím, vytahovat špunt ze dřezu taky nesmím. Smím vůbec něco?“
„Smíš. Však si vzpomeň, co nám říkala teta Renáta, když jsme byla malá koťata a ještě bydlela u ní. Ty jsi tehdy byl Xantana a já Xsara.“
„Já vím, Rózko, nech jim to kafe. Můžeme příst, způsobně jíst a lovit jen to, co nám nabídnou na hraní. Pamatuji si to a nebudeš tomu věřit, snažím se, jak můžu, ale ono je to silnější než já. Dvounožčí nohy přece nelovím, vždycky se před nimi včas zarazím a jen se tak způsobně otřu. Když při tom náhodou trochu kousnu, tak za to nemůžu. To ne já, to moje tlamička. V kuchyni na linku a na stůl taky neskáču já, moje tlapky se odrazí samy od sebe a hodí mě nahoru. S těmi mašličkami na lustru to bylo podobné, prostě jsem na ně nahoru trochu spadl. Jenomže, Rózko, tlapku na srdce, ty taky nejsi zrovna svatá.“
„Já?“ Nasadila výraz nevinného právě narozeného kotěte.
„No ty, kdo jiný. Copak si zapomněla, jak jsem si klidně předl včera večer u dvounožce v pelíšku a tys na mě zaútočila přes peřinu? Musel jsem se bránit, dvounožec se o mě škrábnul a já to odnesl za tebe.“
„Tak promiň Santíku. Já nerada, ale příště to asi udělám zase. Ale když jsme u těch dvounožců, teta Renáta má prý nová miminka.“
„Fakt, Rózko? To bych je teda rád viděl.“
„Tak pojď honem, dvounožec má puštěný počítač, koukneme se, než vyleze z té sprchy.“
„Rózko, ta jsou krásná. Myslíš, že jsme někdy byli taky tak mrňaví?“
„Santíku, nech toho filozofování, však oni vyrostou a za pár měsíců z nich budou podobní puberťáci jako my dva. Ještě bychom se mohli kouknout sem, tady je toho o nich víc“
„Tak fajn, Rózko, ale až jindy. Teď honem, něco mě napadlo. Myslíš, že spolu uneseme ručník?“
„No jasně, ale proč ručník?“
„Mysli přece hlavičkou, dvounožec se ještě sprchuje. Když mu ten ručník rychle sebereme a dvounožka se sousedkou přijdou včas, bude fakt sranda.“
„Tak pospěš, Santíku, ty dvě se už blíží a on bude muset jít přes předsíň. Tiše, tak, ručník šoupneme k trenkám a k triku do komory.“
„A my se jako dvě neviňátka schováme na škrabadlo. Ať máme přehled.“
Jan Pražák
Věř svým očím
„Promiň, Marku, já s tebou na to kafe fakt nemůžu jít. Musím do zítřka opravit písemky za celou třídu, ještě jsem s tím ani nezačala a už tak u toho budu sedět do noci. Tak se na mě nezlob, prosím.“
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Jan Pražák
Hrátky s krásnou dámou
Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Jan Pražák
Frajeři na silnicích
„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.
Jan Pražák
Já ti to do smrti neodpustím, táto!
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jan Pražák
Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami
„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.
Jan Pražák
Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov
„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.
Jan Pražák
Rozruch na dámském WC
„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
Jan Pražák
Desatero kočičích přikázání
Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.
Jan Pražák
Taky živíte svého důchodce?
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.
Jan Pražák
Malá zvědavka v pekařství
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
Jan Pražák
Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!
Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2127
- Celková karma 31,28
- Průměrná čtenost 1303x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.