Kdepak ho nosíte vy, pánové?
„Tak, děvčata,“ ozvala se zvesela mistrová. „Ještě, než se mi dnes rozutečete, tak si ukážeme, jak správně brát míry na pánské kalhoty. Jelikož jsme tady jen samé ženské, předvedeme si to nanečisto. Báro, pojď sem.“
„Stůj rovně a nemel se,“ durdila se, ale Bára byla myšlenkami úplně jinde. Dnes má zas rande s Ondrou a nesmírně se těší. „Mám mu dovolit, aby mě poprvé políbil?“ Řešila v duchu dilema a nemohla se rozhodnout. „Kdyby mi tak zase přinesl svazeček lučního kvítí, vždyť ví, jak je mám ráda. Aspoň bych ho tím polibkem měla zač odměnit.“
„Nekoukej, jako kdyby se před tebou zjevil v létě Mikuláš a běž si sednout.“ Pak se mistrová obrátila i k ostatním: „Požádáte svého tatínka, bratra nebo někoho takového, aby se od vás nechal změřit. Pečlivě si jeho míry zapíšete, já vám pak podle nich zítra nastříhám látku a vy se pustíte do šití.“
Tehdy byla jiná doba a málokterá z učnic měla ve svém věku už za sebou nějaké milostné zkušenosti. Bára zatím nepoznala ani to líbání, a přitom po něm tak moc toužila, Ondra jí večer sice s kvítím určitě nezklame, ale přece jen, jak to šikovně navléct. Vždyť se mu nemůže jen tak sama vrhnout do náručí. A pak ji napadl plán.
„Ondro, chtěl bys, abych ti ušila kalhoty?“ Po kratičké chvilce překvapení, rozpaků a následného přikývnutí vytáhla z kapsičky od blůzky tužku, kousek papíru a krejčovský metr, který si tajně přinesla s sebou. My se teď raději na moment otočme a sledujme západ slunce, neb braní mír je činnost úzce blizoučká. Tak je nerušme v následném nevinném a ostýchavém souznění jejich úst.
„Báro, ty dneska chodíš jako ve snách, jestlipak máš ty míry?“ Otázala se následujícího rána mistrová. „Ukaž,“ vzala si od ní poněkud pomuchlaný papírek. „Nu, vidím, že jsem tě trochu podcenila, je to sice nějaké roztřesené, ale dává to smysl. Hm, hm, ano, někdo mladý, že by bratr?“ Bára se celá zapýřila, jemně zrůžověla a kývla, milého se přiznat jí ostych nedovolil. Mistrová vypálila otázku: „A nezapomněla ses zeptat, kde ho nosí?“
„Kde nosí co?“ Prolétlo Báře hlavou, „asi kapesník, ono na tom záleží?“ Její výraz se proměnil v jeden velký otazník. „No přece, jestli svou mužskou pýchu nosí v levé nohavici nebo v pravé.“ Dodala mistrová dle teď už dočista zrudlé Báry zbytečně nahlas příliš žoviálním tónem.
Kdy našla Bára odpověď na tuto otázku, to přesně nevím. Ale zřejmě to moc dlouho netrvalo, protože krátce po jejím vyučení, se z těch dvou stali manželé.
A tady by správně měla naše pohádka skončit.
***
Jenomže pohádky se ve skutečném životě jen málokdy prožívají, a tak se po několika létech Ondrovo a Bářino manželství rozpadlo. Možná zbytečně, možná ne, záleží na tom, jak to kdo vidí. Bára nedokázala Ondrovi odpustit klopýtnutí s nevěrou.
Roky letěly, Bára se podruhé vdala a narodil se jim syn. Jenže čas utíkal dál, Bářin syn je dnes už dávno dospělý, ona několik let vdovou a šťastnou babičkou.
„Představ si, Honzo, ten Ondra mi volal, vůbec netuším, jak mě našel.“ Báře najednou na konci jejího vyprávění zjihla tvář. „Prý, jestli bych mu dovolila, aby mě na dnešní večer pozval na muzikál. Jenže já jsem strašně utahaná, v noci jsem nemohla spát a v práci jsem měla děsný frmol. Vůbec se mi tam nechce jít.“ „A půjdeš?“ Povzbudivě jsem se na ni usmál. „To víš, že půjdu, však už jsem mu to slíbila. Vždyť Fantoma opery si přece nemůžu nechat ujít.“ Tajuplných plamínků v jejích zelených očích si nešlo nevšimnout.
Káva byla dopitá a my vyrazili každý po svých. Bára se chystat na koncert a já domů. Večer si na ty dva musím vzpomenout a držet jim palce, ať se jim vydaří třeba i něco víc než ten Fantóm.
A taky mi došla jedna věc, vždyť já si až doteď nikdy neuvědomil, ve kteréže nohavici ho vlastně nosím. Vy byste to dokázali vypálit bez rozmyšlení, pánové?
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Jan Pražák
Hrátky s krásnou dámou
Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Jan Pražák
Frajeři na silnicích
„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.
Jan Pražák
Já ti to do smrti neodpustím, táto!
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jan Pražák
Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami
„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.
Jan Pražák
Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov
„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.
Jan Pražák
Rozruch na dámském WC
„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
Jan Pražák
Desatero kočičích přikázání
Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.
Jan Pražák
Taky živíte svého důchodce?
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.
Jan Pražák
Malá zvědavka v pekařství
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
Jan Pražák
Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!
Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!
Jan Pražák
Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi
„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2126
- Celková karma 31,02
- Průměrná čtenost 1304x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.