Pálení medvídků a strašení seniorů
„Je to hodnej kluk,“ blesklo mi hlavou. Nedovedl jsem si ho představit v partě pubertálních hošanů, věnujících se takové činnosti, byť by jejich obětmi byli pouze medvídci plyšoví. A tak jsem k němu tázavě otočil hlavu. „Víš, to je název chemického pokusu, měli jsme dnes laborky.“ Uklidnil moji mysl a pak se dal do odborného vysvětlování. Smíchá se jakási kyselina s nějakým chloridem, zahřeje se to a pak se tam vhodí gumový medvídek. Ten má jako prskat a krátce vzplanout. Prý se to paní chemikářce povedlo až napotřetí, navíc to odnesla nějaká baňka a miska, prostě psina na entou.
Vzpomněl jsem si na svého dávného kamaráda Františka z deváté třídy, který chemické kejkle přímo miloval, navíc chodil i do příslušného kroužku. Sehnal si recept a dokonce někdy splašil potřebné ingredience pro výrobu bouchacího prášku. Takového toho na bouchací kuličky, kterými v klasické nezapomenutelné Cestě do hlubin študákovi duše děsili septimáni profesora Matulku.
Náš milý František potají smíchal cosi s něčím a ještě to obohatil bůhvíčím. Ty látky si už nepamatuju, ale i kdyby ano, raději bych je neuváděl. Abych nenaváděl. Ale zpět k věci, František si nad vzniklou bílou kaší spokojeně zamnul ruce, nalil ji na staré noviny a začal spekulovat, kam ji skrýt, aby to doma nikdo nenašel. Nenapadlo ho nic lepšího, než víko nádržky vody na splachování, umístěné pod stropem záchoda. „Počkej, až to uschne, to bude rachot,“ chlubil se mi druhého rána ve škole a já byl zvědavý, cože to vlastně vyčaruje.
Rachot však nastal o něco dřív, k Františkově smůle ve chvíli naprosto nečekané a krajně nevhodné. Jeho dědeček, vdovec a pravověrný přísný katolík, který své okolí s oblibou strašil ohněm pekelným, se pár dní nato vydal někdy okolo druhé hodiny na své obvyklé noční čůrání.
„Nebudu rozsvěcet,“ mumlal si stařík cestou, „elektřinou je třeba šetřit, navíc bych se moc probral a do rána bych už nedokázal usnout.“ A tak se došátral až na místo činu a ve slaboučkém svitu úplňku, pronikajícím dovnitř maličkým okýnkem, vykonal téměř po paměti potřebu. A potom zhurta spláchnul. Zřejmě v domnění, že voda smývá hříchy a tudíž jí není třeba tolik šetřit jako elektřinou.
Voda se mocně zavířila, skoro jako v Erbenových hlubinách, splachovací zařízení se prudce přesunulo z jedné krajní polohy do druhé a celá nádržka se otřásla. Pak se vyschlý bouchací prášek vzňal a pro dědečka si přišel čert. Ohlásil se podivným zasyčením, nenadálým ohněm a sirným zápachem, tak, jak to čerti normálně dělají. Dědeček rázem zapomněl na svoje letité revma, u záchodové mísy padl na kolena jako před oltářem a počal se modlit. Doufal, že úpěnlivé prosby za odpuštění těžkých hříchů přivolají nebeské síly, které v poslední chvíli zaženou toho hrozného pekelníka zpátky do jeho rodné podzemní říše.
A tu, pohleďme, ve dveřích záchoda se zničehonic zjevil anděl. Na hlavě měl hřívu zlatých vlasů orámovanou svatozáří a byl oděn do bílé řízy. Dědeček si oddychl, poznal, že jeho prosby byly vyslyšeny a on namísto do pekla poputuje ku branám nebeským. Ta ohromná radost mu však vydržela pouhých pár vteřin, než zjistil, že ten spásný anděl oplývá tváří jeho dcery, svatozář tvoří hra paprsků ve vlasech od žárovky v předsíni a róbou je obyčejná bílá noční košile. Navíc mnohým opakovaným praním lehce odrbaná.
No nic, abych to zbytečně neprotahoval, raději se z pekel a nebes vraťme zpátky na zem. Milý František dostal jaksepatří vynadáno a k tomu jako prémii týdenního zaracha. Tedy kasárníka. Jakože domácí vězení, kdyby někdo náhodou nevěděl. Ale mezi námi, jeho tatík, letitý chemik profesí, na něj byl i tak trochu pyšný. Akorát by to nikdy nepřiznal, dokonce ani v pekle před čertem. Natož v kuchyni před manželkou.
A dědeček? Ten nakonec nastoupil cestu pokání navzdory tomu, že jeho záchodový čert ani předsíňový anděl nebyli skuteční. Na ta svá stará revmatická kolena se zklidnil. Přestal hromovým hlasem strašit peklem své bližní pokaždé, když měl podezření, že se dopustili byť sebemenšího hříšku.
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Jan Pražák
Hrátky s krásnou dámou
Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Jan Pražák
Frajeři na silnicích
„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.
Jan Pražák
Já ti to do smrti neodpustím, táto!
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jan Pražák
Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami
„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.
Jan Pražák
Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov
„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.
Jan Pražák
Rozruch na dámském WC
„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
Jan Pražák
Desatero kočičích přikázání
Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.
Jan Pražák
Taky živíte svého důchodce?
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.
Jan Pražák
Malá zvědavka v pekařství
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
Jan Pražák
Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!
Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!
Jan Pražák
Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi
„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2126
- Celková karma 31,19
- Průměrná čtenost 1304x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.