Zelená Lítačka pražská
Jako kluk jsem tramvají kupodivu jezdíval rád a nějaký čas jsem si dokonce přál stát se jejím řidičem. Hranatá dřevěná krabice s jedním nebo dokonce dvěma zapřaženými vagónky, s občas vypadávající kladkou místo pantografu a s tyčí na ruční přehazování výhybek. Uniformovaný řidič, obsluhující dvě kruhové páky, reostat a brzdu, a šlapající na malý kulatý pedálek zvonku. V prvním voze paní průvodčí sedící v kukani, ve druhém a případně třetím procházející konduktér s koženou brašnou. Lístky s celou řadou čísel, na nichž bylo třeba proštípnout číslo tramvaje, čas a také místo, kde pasažér nastoupil. Stály šedesát haléřů, pro děti třicet. Nu, posuďte sami, nebylo v tom kus romantiky? Pro malého kluka rozhodně ano.
Idylku jízdenek s modrým písmenem D odvál čas a nahradil je maličkými nudnými lístečky, které si člověk samoobslužně vytáhl z automatu po vhození mince a zmáčknutí páky. Pak přišly první tramvajenky, ty už byly zajímavější. Kartička s fotkou a s chlívečky pro nalepování měsíčních známek. Ty si každý žáček či studentík mohl zakoupit za pětatřicet korun, dvakrát ročně musel ukázat potvrzení o studiu.
„Já ti ho roznejtuju,“ chlapsky zažertoval prodavač s mým středoškolským spolužákem, který svou tramvajenku nosil v zadní kapse kalhot a měl ji mazácky rozdrbanou. Předmět roznýtování zůstal nevysloven, ale my puberťáci dobře věděli, co tím ten dobrý muž myslí. Asi měl zrovna dobrou náladu a při nudném prodávání známek nám chtěl trochu nahrát.
Léta šla dál, lístky a tramvajenky měnily cenu i tvar, aby se na dlouhý čas ustálily na černé „knížečce“ se třemi přihrádkami. Do jedné se zasunula vlastní průkazka, do druhé pražský kupón a do té třetí kupón příměstské dopravy pro nás přespolní. Vše bylo průzračně jednoduché, jednou za měsíc, kvartál či rok vyměnit kupóny, revizor krátce koukl a viděl, stejně tak řidič příměstské dopravy, jemuž se tramvajenka musela při nástupu ukazovat.
Zhruba před deseti léty zasáhla moderní doba plastových karet i městskou dopravu, s obrovskou slávou a velkolepými plány se zrodila pražská Opencard. Do příměstských autobusů přibyly čtecí strojky, revizoři a vlakoví průvodčí byli vybaveni přenosnými čtečkami, my cestující jsme vyměňování papírových kupónů nahradili dobíjením těmi pomyslnými. Vlastně, co to říkám, virtuálními nebo elektronickými, to zní líp.
Jenže autobusové čtečky občas nečetly, jak měly, někdy zapřely ten pomyslný kupón, jindy se zasekly a potřebovaly restartovat, občas odmítly kartu jako takovou. I nastala doba zbytečného zdržování při nástupu a dohadů s řidičem, v horším případě s revizorem. Velkolepé sny o tom, nač všechno bude možné Opencard použít splaskly a nahradily je vleklé spory magistrátu s dodavatelskou firmou.
Nyní se prý konečně blýská na lepší časy, paní primátorka nám místo červené Opencard vyhrožuje (pardon, chtěl jsem říct slibuje) zelenou Lítačku. Že by snad měla být ještě modernější, než byla Opencard, s ještě univerzálnějším použitím a se značným ušetřením nákladů. Inu opět velké ambiciózní plány.
Co by to, přeloženo do řeči nás cestujících, řidičů MHD, vlakových průvodčích a revizorů mohlo znamenat? Čas velkých změn. Zhruba milion pasažérů červenou kartičku vyhodí a vyběhá si místo ní zelenou, samozřejmě s novou žádostí a novou fotkou. Budou stávající čtečky Opencard umět pracovat s Lítačkou? Bojím se, že nastoupí argument „jak by ty zastaralé poruchové mašiny mohly dokázat číst takovou moderní skvělou vymoženost, jakou je Lítačka?“ Kéž bych se mýlil, ale pokud ne, bude potřeba pořídit několik tisíců nových čteček, namontovat je do autobusů, rozdat revizorům a vlakovým průvodčím. Ti budou v přechodné době souběhu určitě rádi chodit se dvěma za pasem. A těch nákladů z kapes nás daňových poplatníků, raději snad ani nedomýšlet.
Chápu, že dávná doba cinkajících tramvají s vypadávající kladkou a papírových lístků s mnoha čísly a modrým D z mého dětství je nenávrat pryč, ani bych se do ní vracet nechtěl. Společně s mými klukovskými sny ji čas dávno odvál, ale jeden sen mi vydržel až do dnešních dnů. Chtěl bych mít tramvajenku, která je spolehlivá, nezdržuje při nastupování, nikoho nerozčiluje a je co nejméně nákladná jak pro nás cestující, tak pro jejího provozovatele. Ale asi jsem snílek a možná by bylo lepší, kdybych místo MHD jezdil na té Šimkově splašené krávě. Rozhodně bych se u toho tolik nemačkal.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Jan Pražák
Hrátky s krásnou dámou
Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Jan Pražák
Frajeři na silnicích
„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.
Jan Pražák
Já ti to do smrti neodpustím, táto!
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jan Pražák
Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami
„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.
Jan Pražák
Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov
„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.
Jan Pražák
Rozruch na dámském WC
„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
Jan Pražák
Desatero kočičích přikázání
Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.
Jan Pražák
Taky živíte svého důchodce?
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.
Jan Pražák
Malá zvědavka v pekařství
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
Jan Pražák
Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!
Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!
Jan Pražák
Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi
„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“
Jan Pražák
Jak jsem se pohádal s umělou inteligencí
„Co je to za vymyšlenost? Co to vyvádíš?“ Taky se vám stává, že si povídáte s věcmi, když vás něčím naštvou? Já tyhle věty adresoval svému počítači, když se po poslední aktualizaci začal chovat divně a spousta věcí byla jinak.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2125
- Celková karma 31,34
- Průměrná čtenost 1304x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.