Kočky paní Jitky

„A víte, že jsme příbuzní?“ Ozvala se překvapivá otázka z telefonu a já šel málem do kolen. Že by nějaká vzdálená větev, o které jsem nikdy neslyšel? Zvědavě jsem se začal pídit po podrobnostech.

„Přece přes kočku, měli jste ode mě Lindu.“ Rázem se mi rozjasnilo a já se opět vrátil do období těch nádherných šestnácti let, které jsme strávili po boku naší nezapomenutelné tříbarevné mňaudámy. Domluvil jsem se s paní Jitkou, že se vypravím do jednoho z jejích depozit, jak říká místům, kde pečuje o kočičí nalezence a odkud se je snaží umístit do jejich nových domovů.

Paní Jitka vykazuje typické příznaky člověka, který věnuje značnou část svého života, úsilí, času a finančních prostředků práci pro druhé. V jejím případě pro kočky, které se jí dostávají do rukou z mnoha míst a v různých stádiích zanedbanosti. Ona je vypiplá, tedy postará se o jejich zdraví, umazlí, totiž navykne na lidskou blízkost a hledá hodné lidičky, kteří si je vezmou k sobě domů.

Chcete-li, pojďte se se mnou podívat do jedné bývalé prádelny na sídlišti v pražských Stodůlkách a případně si vybrat některého z tamních čtyřnohých obyvatel. Za nevalnou kvalitu fotek se předem omlouvám, někteří kočičáci ještě nejsou zvyklí se předvádět a pózovat před objektivem, a navíc jsem občas musel použít blesk.

Šestikilový vykastrovaný mazlíček Zrzek možná vypadá jako velký bojovník, ale je to jen zdání. Letos v létě byl odchycen ve volném společenství divokých koček na pražské Štvanici a „zachráněn“ před bandou čtyřnohých frajerek, která ho šikanovala. Je klidný a umazlený, těší se na svůj nový dvounohý personál.

Mladá černá kastrovaná Jitulinka byla v létě nalezena společně se svým bráškou Felixem na pražském sídlišti Řepy. Bráška měl štěstí, podařilo se mu najít nový domov na jedné z nedávných umísťovacích výstav. Jitulinka zatím zůstala u paní Jitky, je sice ještě trochu bázlivá, ale je na dobré cestě k umazlení. Ráda se kamarádí se Zrzkem, a pokud by se je podařilo umístit společně, byli by oba šťastní.

Nejmazlivější z Jitčiných současných svěřenkyň je čtyřletá kastrovaná mourovatá Žížalka. Miluje klid a touží se stát královnou v nějaké harmonické rodině dvounožců. Absolvovala již dvě umísťovací výstavy, ale je náročná a zatím se jí nepodařilo nalézt takové lidi, které by mohla přijmout do svých služeb.

Mladičká zatím nekastrovaná kočičí slečna Olympie dostala jméno dle místa svého nalezení, jímž bylo okolí hotelu Olympik v pražském Karlíně. Je dcerou divoké venkovní kočky, zatím je plachá a ve strachu občas dokáže vystartovat jako černá mamba. Až trochu povyroste a nechá se od paní Jitky umazlit, bude připravená dělat radost svým novým dvounohým společníkům.

Nakonec se ještě podívejme na Želvu a Sestru. Vím, někdy je to trochu složité, to když se prolínají jména s příbuzenskými vztahy, v tomto případě je Sestra Želvinou sestrou. Tyto dvě divokému životu uvyklé krasavice nejsou k mání, paní Jitka se o ně stará jen dočasně. Dala je vykastrovat a po nezbytné době je vrátí k venkovnímu životu v jednom nuselském vnitrobloku. Ten mají za úkol udržovat prostý od nezvaných hlodavců, za což se jim dostává přikrmování od místních obyvatel.

Kromě zde v pražských Stodůlkách opatruje paní Jitka ještě další kočičí svěřence na jiných místech. Navíc spolupracuje s řadou dalších podobně zaměřených lidí, takže v případě zájmu může poskytnout takovou číču, jakou by si kdo přál. Jsem moc rád, že jsem v ní nalezl svou příbuznou a bude-li někdo z vás či vašich známých chtít, může se jejím příbuzným stát též. Stačí k tomu málo, vzít si od ní nějaké kočičí stvoření a dobře se o něj postarat. Jenom o jednu věc vás prosím, kočka není věc, nýbrž živý tvor a její přijetí do rodiny je třeba dobře zvážit. Není pro ni nic horšího, než ji po pár dnech či týdnech vracet nebo dokonce vyhodit někam na ulici. Bohužel i takové případy se stávají.

Závěrem s laskavým svolením paní Jitky uvádím příslušný kontakt:

Jitka Pospíšilová
Email: [e-mail]
Telefon: [phone]