Neradno je chodit do bordelu

Jsou místa na světě, kterým je lepší se vyhnout. Pokud by člověk neodolal svému nutkání a rozhodl se je přes veškerá varování přece jen navštívit, mohl by při té příležitosti dojít těžké újmy.

Jedním z takových míst je pokoj našeho dospívajícího potomka. Neříkám, že neexistují výjimky, něco jako zcela ojedinělé bílé vrány, ale obecně platí, že teenageři si ve svých svatyních udržují bordel přímo ukázkový, který nezřídka mívá dokonce svůj řád a pravidla.

Většina z nás rodičů prochází ve vztahu k tomuto místu třemi vývojovými fázemi, které by se daly charakterizovat asi takto:

1. Fáze pokusu o úklid

Z dob kdy bylo dítko menší, jsme ještě zvyklí uklízet jeho pokojík vlastními silami, případně mu s úklidem významnou měrou pomáhat. Pojednou však začínáme zjišťovat, že tato činnost je nad naše síly. Když tam vkročíme zhruba hodinu poté, co jsme jej uklidili ke své spokojenosti, může nás trefit šlak zjištěním, že bychom s touto několikahodinovou prací mohli začít znovu od samého začátku. Fáze končí tím, že se svému potomkovi snažíme přikázat, aby si tam udržoval pořádek sám.

2. Fáze snahy o kontrolování

V této fázi se již na úklidu pokoje našeho teenagera sami prakticky nepodílíme, pouze jej navštěvujeme proto, abychom se podívali, jak se mu daří dodržovat náš pokyn samouklízení. V řidších případech se stává, že se zpočátku naše dítko snaží, a my nabudeme mylného dojmu, že máme po starostech. Obvyklejší je však jev, že se pro nás tato inkriminovaná místnost stává rizikovým územím již od počátku této fáze. Nějaký čas si hrajeme na hrdiny a snažíme se v klidu nebo s rozčilováním teenagera nutit k udržování pořádku. Míra emocí záleží na povaze zúčastněných stran. Ve snaze ochránit své zdraví postupně rezignujeme, čímž se přiblížíme k další fázi.

3. Fáze smíření

V tomto období vyčleníme pokoj našeho potomka z domácího území, na nichž dbáme o udržení pořádku. Dítku oznámíme informaci ve smyslu „ve svém pokoji si dělej, co chceš, hlavně ten bordel neroztahuj po celém bytě.“ Rázem dojde k určitému projasnění domácího prostředí, emoce ku všestranné spokojenosti poněkud opadnou, a „klid zbraní“ je narušován jen občas, když nepořádek omylem tu a tam přeteče ven z teenagerova pokoje. Platí však nepsané pravidlo, že vkročení do jeho svatyně by pro nás mohlo být cestou do pekel. Vystavovali bychom se nebezpečí setkání s předměty a jevy, představující pro naše zdraví větší či menší nebezpečí.

K předmětům a jevům poměrně nízké míry nebezpečí patří například tyto: Souvislá silná vrstva prachu, pokrývající podlahu a nábytek. Mnohohlavá baterie poloprázdných plastových lahví od coly, případně jiných nealkoholických nápojů, povalujících se na všech dostupných i nedostupných místech. Hromady pomíchaného čistého a špinavého oblečení, vytvářející bizarní tvary v posteli našeho potomka. Podivná zelenkavá hmota, vyskytující se na talířích se zbytky jídla, která se na nás usmívá, jakmile vstoupíme do dveří, a snaží se nám vyrazit v ústrety.

Mezi opravdu nebezpečné záležitosti, které by mohly ohrozit naše psychické i fyzické zdraví, bychom mohli zařadit například: Plasticky a případně též barevně provedou surrealistickou výzdobu stěn a nábytku. Tvora, zpravidla hlodavce nebo plaza, kterého si náš potomek pořídil bez našeho vědomí a tajně ho chová ve svém pokoji. Tento tvor nás může uvítat svou překvapivou přítulností nebo naopak překotným úprkem.

U některých věcí, nalezených při naší neuvážené návštěvě potomkova pokoje, nelze úroveň nebezpečí pro nás určit obecně, záleží u nich na okolnostech. Mezi ně patří například alkohol. Prázdné lahve od piva si ve svatyni plnoleté ratolesti pravděpodobně ani nevšimneme, naopak pokud jde o láhev od rumu a dítě o několik let mladší, můžeme počítat se skokovým zdvojnásobením našeho krevního tlaku. Podobně je tomu v případě nálezu spodního prádla osoby opačného pohlaví nebo prázdné krabičky od kondomů.

Je třeba podotknout, že výčet zde uvedených více či méně nebezpečných předmětů a jevů je pouze orientační a zcela neúplný. Vynalézavosti našeho potomstva se meze nakladou.

Pokud se nám podařilo přežít všechny tři fáze ve zdraví, a ani nám nezpůsobily rozvrat manželství, můžeme očekávat bod zlomu, po němž budeme mít vyhráno. Ten se odehraje v okamžiku vylétnutí našeho potomka z rodinného hnízda, když se mu podaří se osamostatnit a nalézt si vlastní bydlení, stačí i maličký byt v podnájmu. Opuštěný dětský pokoj podrobíme důkladné rekonstrukci, stěny opatříme novým štukem a malbou, vyměníme podlahu a veškerý nábytek.

Po nějakém čase se odvážíme k opatrné návštěvě nového obydlí našeho potomka. Obrníme se trpělivostí a připravíme se na všechno. S největší pravděpodobností však zažijeme šok, budeme svědky něčeho, s čím jsme se nesetkali ani v nejdivočejších snech. Naše dospělé dítko totiž v okamžiku získání samostatného bydlení prošlo jakousi zázračnou metamorfózou, jejímž výsledkem je fakt, že se u něj doma setkáme s naprostým, až úzkostlivým pořádkem. Na návštěvě si budeme muset dát dobrý pozor a být opatrní, aby nás náš potomek nepokáral větou: „Vážení rodičové, nedělejte mi tady bordel.“